Dnešní článek přidává do kategorie Never more jednu zásadní příšernost a přímo monstrózní obludnost. A tou jsou slovensko-české duety.
Začalo to společnou písní skupin Chinaski a No Name, typickým sladkobolným cajdákem, který se bohužel vryje pod kůži a zbavit se ho jde jen velmi těžko a s náročnou odvykací kúrou. Titíž Chinaski pak dokázali vytvořit ještě ohromnější obludnost, což už bylo na žalobu.
Na vlně slovensko-českých duetů se svezl i jinak dobrý textař a pohotový glosátor Xindl X a absolutně nejhorší dno, kterého se dá dosáhnout, předvedly ruku v ruce skupiny O5 Radeček a Jelen. A já se naivně domníval, že nic horšího už nevznikne. Vzniklo.
Už ve filmu o Austinu Powersovi padne věta, že není nic směšnějšího než přestárlý hipík. Já dodávám, že není nic absurdnějšího než předdůchodový rebel. Totiž kdysi dvě populární skupiny Citron a Tublatanka uspořádaly naprosto nelogické spojení a společné koncertní turné, kde si do názvu vetkly právě slova o rebelech.
Odhlédnu-li od faktu, že Citron nebyl nikdy rebelskou skupinou, a to ani předtím, než se do něj dostal bubeník Pařízek, který začal dle svých slov hrát „socialistický metal,“ je hraní na rebelii absurdní i u Tublatanky, neboť konformnější skupinou na Slovensku byl snad už jen Elán. Hrát si na rebely asi tak třicet let poté, co by rebelie byla na místě, je fakt paradox.
A jak už to bývá, tyto dvě skupiny secvičily další z řady slovensko-českých duetů, kterému by prospělo, kdyby nevznikl. Ostatně, posuďte sami:
Přemýšlím, co této písni vytknout jako první. Jestli absolutně nenápaditou melodii, která zamrzla někdy v roce 1985, nebo text plný tak plytkých frází, že už po dvou minutách se mi kroutí uši, nebo celkové provedení, které rovněž patří do hudebního suterénu, nebo vše najednou. Tahle píseň se, stejně jako všechny dříve zmíněné slovensko-české duety, prostě nepovedla. A Láďa Křížek i Maťo Dzurinda by se měli, pokud by v sobě měli aspoň kousek rockerské cti, propadnout hanbou za to, že se k jejímu nazpívání propůjčili.
Fotka pro dnešní den:
Celý text
Začalo to společnou písní skupin Chinaski a No Name, typickým sladkobolným cajdákem, který se bohužel vryje pod kůži a zbavit se ho jde jen velmi těžko a s náročnou odvykací kúrou. Titíž Chinaski pak dokázali vytvořit ještě ohromnější obludnost, což už bylo na žalobu.
Na vlně slovensko-českých duetů se svezl i jinak dobrý textař a pohotový glosátor Xindl X a absolutně nejhorší dno, kterého se dá dosáhnout, předvedly ruku v ruce skupiny O5 Radeček a Jelen. A já se naivně domníval, že nic horšího už nevznikne. Vzniklo.
Už ve filmu o Austinu Powersovi padne věta, že není nic směšnějšího než přestárlý hipík. Já dodávám, že není nic absurdnějšího než předdůchodový rebel. Totiž kdysi dvě populární skupiny Citron a Tublatanka uspořádaly naprosto nelogické spojení a společné koncertní turné, kde si do názvu vetkly právě slova o rebelech.
Odhlédnu-li od faktu, že Citron nebyl nikdy rebelskou skupinou, a to ani předtím, než se do něj dostal bubeník Pařízek, který začal dle svých slov hrát „socialistický metal,“ je hraní na rebelii absurdní i u Tublatanky, neboť konformnější skupinou na Slovensku byl snad už jen Elán. Hrát si na rebely asi tak třicet let poté, co by rebelie byla na místě, je fakt paradox.
A jak už to bývá, tyto dvě skupiny secvičily další z řady slovensko-českých duetů, kterému by prospělo, kdyby nevznikl. Ostatně, posuďte sami:
Přemýšlím, co této písni vytknout jako první. Jestli absolutně nenápaditou melodii, která zamrzla někdy v roce 1985, nebo text plný tak plytkých frází, že už po dvou minutách se mi kroutí uši, nebo celkové provedení, které rovněž patří do hudebního suterénu, nebo vše najednou. Tahle píseň se, stejně jako všechny dříve zmíněné slovensko-české duety, prostě nepovedla. A Láďa Křížek i Maťo Dzurinda by se měli, pokud by v sobě měli aspoň kousek rockerské cti, propadnout hanbou za to, že se k jejímu nazpívání propůjčili.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Hezký den!
Hezký den!