Diktátor (2012)

Britský komik Sacha Cohen, říkající si rovněž Baron, se po prvním filmu Borat a druhém filmu Brüno pustil do třetího filmu. Tím je Diktátor.

Zároveň je to první film, kde si hlavní postava nehraje na vypravěče a nepokouší se o pseudo-dokumentární styl, což je jen a pouze dobře.

V neznámé severoafrické zemi Wadiya vládne diktátor Aladeen, který si pochopitelně dělá jen to, co chce. OSN se chystá na jeho zemi zaútočit. Proto se vydá do New Yorku, aby jednal v OSN a zkusil svou zemi dostat mezi demokratické země.

Ovšem hned večer po příletu je přepaden, unesen, oholen a nahrazen dvojníkem, který je mimořádně hloupý a tupý a je veden k tomu, aby poslouchal pučisty a podepsal Ústavu. Aladeen se dostane mezi demonstranty, protestující proti němu samotnému. Ke svému šoku se ještě později dostane do čtvrti, kde žijí všichni lidé, které původně nechal ve své zemi popravit. Mezi nimi najde svého hlavního konstruktéra jaderných zbraní, který mu pomůže vymyslet plán, jak se vrátit k moci...

A jak už to bývá v parodické komedii obvyklé, není nouze o neuvěřitelné situace, náhodnou i záměrnou komiku a pozitivní závěr.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Brüno (2009)

Britský komik Sacha Cohen, říkající si navíc Baron, opět vytváří novou postavu. Poté, co ve svém prvním filmu přivedl na svět přitroublého kazašského reportéra Borata (a jeho přitroublost rozehrál do maximálního extrému), tentokrát vytvořil postavu homosexuálního rakouského módního moderátora Brüna (který je opět předveden v maximálním extrému, čili je tak homosexuální, že homosexuálnější už být ani snad nemůže).

Brüno je moderátorem televizní módní show. Po incidentu během módní přehlídky v Miláně je vyhozen a vydává se do Los Angeles, aby se stal slavným v Americe. První pokus o pořad založený na rozhovorech s celebritami skončí neúspěchem hned poté, co při prvním pokusu urazí zpěvačku Paulu Abdul. Druhý pokus je při zkušební projekci testovacími diváky ztrhán. Brüna napadne možnost věnovat se charitě. Proto odletí do Izraele, aby inicioval usmíření mezi Izraelem a Palestinou. Když neuspěje ani v tomto bodě, během cesty zpět se zastaví v Africe, odkud si přiveze africké dítě...

Nepochybuji, že se najdou diváci, kteří se budou u tohoto filmu válet smíchy. Diváci, které baví pořady typu Popojedem nebo Lynne & Tessa, nebo kterýkoli z Troškových filmů natočených po roce 1990, budou z tohoto filmu u vytržení.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Gauneři (Reservoir Dogs, 1992)

Už v článku o Djangovi jsem psal, že na Tarantinovy filmy se mohu dívat víckrát a nezačnou mě nudit. Tento je jeho historicky první, aniž by byl slabší než kterýkoli jiný. Navíc podle několika ohlasů, které jsem získal již dříve, jistí lidé tento film pokládají za Tarantinův vůbec nejlepší.

Vše začíná v kavárně, kde skupina gangsterů hovoří o popových písničkách, zejména těch od Madonny. Pak je najednou střih a jeden z gangsterů veze v autě druhého, potřeleného. Dovídáme se, že gangsteři měli v plánu ukrást nějaké diamanty a byli málem dopadeni policií, někteří z nich to dokonce nepřežili. Z důvodu utajení se oslovují podle barev - pan Bílý, Hnědý, atd. Postřelený je pan Oranžový.

A že až do konce filmu nebude o napětí a zábavu nouze, je zbytečné zdůrazňovat.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Díra u Hanušovic (2014)

Protože mě moje cesty životem, zejména při práci s kolegy Jardou a Patrikem, zavedly kolikrát i přes Hanušovice, nedokázal jsem si - až do zhlédnutí tohoto filmu - představit, jak by mohlo asi tak vypadat místo, které by bylo dírou i ve srovnání s Hanušovicemi.

Díky tomuto filmu to vím, což je tak všechno pozitivní, co se o tomto filmu dá říct nebo napsat. Chápu, že se najdou diváci, kteří budou nad tímto filmem chrochtat blahem a hledat v něm skryté významy a jinotaje, které v něm nejsou. Pro mě osobně je tento film ztělesněním pojmu nuda.

Další aspoň částečně pozitivní bod je ten, že film se odehrává ve skutečné vesnici a ne v kulisách narychlo postavených ve studiu a také to, že v roli kněze se objevuje skutečný kněz. Jinak by se celý příběh staré hraběnky, která zemře, je pohřbena a po jejím pohřbu se objeví její německý bratr, aby si k sobě do Německa odvezl jednu z místních žen, scvrknout do dvaceti minut. Bohužel jich má téměř sto, z nichž většinu se nic neděje a snad ani není záměrem, aby se dělo.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Blonďatá a blonďatější (2007)

Klasická oddechová komedie tradičně do extrému dovádějící stereotypy o ženách s vlasy barvy řepky olejky.

Dee a Dawn (Pamela Anderson, Denise Richards) se seznámí v kurzu létání, když obě nasednou do téhož letadla a obě se navzájem o sobě domnívají, že ta druhá je instruktorka létání. Kupodivu si padnou do noty a zjistí, že jsou už skoro rok sousedky. A protože obě jsou na štíru s prací, jdou se přihlásit do baru U bobra jako tanečnice. V baru ovšem chvíli před jejich příchodem nájemná vražedkyně Kočka zlikviduje majitele. A pro obě plavovlásky tak začíná příběh plný přeřeků, škobrtnutí a omylů, kdy mají v patách mafii, policii a samozřejmě i zmíněnou vražedkyni.

Hodina a půl filmu, který si na nic jiného než na jednoduchou zábavu nehraje, naprosto stačí.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Hraje skupina Spinal Tap (This Is Spinal Tap, 1984)

30 let předtím, než vznikl film Revival, vznikl film o fiktivní skupině Spinal Tap. Kdyby se tak na něj režisérka Alice Nellis podívala, jak má vypadat rockový film, mohla vytvořit opravdu hodnotný kousek a ne svou tradiční rozmělněnou břečku.

Film je natočený jako hraný dokument o skupině, která se poprvé objevila v šedesátých letech a v roce 1984 se chystá na turné po USA a vydání nového alba. Skupinu provází pověst nejhlasitějšího britského hudebního tělesa a jednotliví členové se snaží, aby této pověsti dosáhli. K tomu je nutno přičíst nezbytné rockové texty o sexu, ženách, velkých prdelích a podobných filozoficky důležitých tématech a film jede bez větší chyby.

Právě srovnání s Revivalem jsem se nevyhnul, protože mě - samozřejmě velmi pozitivně - překvapilo, že i po třiceti letech může být film - včetně hudby v něm - velmi živý. A nemyslím tím jen to, že se skupina potýká s rušením koncertů, negativními kritikami nebo narážkami na sexismus ve své tvorbě.

Velmi příjemný film, na který se rád podívám častěji.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Periskop nahoru a dolů (1996)

Pohodová oddechová vojenská komedie o ponorce, kterou dostal na povel svérázný kapitán Dodge, jehož chování je trnem v oku nadřízeným. Proto k ponorce, která by měla dávno být v muzeu nebo na vrakovišti, dostane i posádku vybranou výhradně z nejhorších a nejméně schopných námořníků. A když už se smíří s tímto faktem, dostane posilu - ženu v hodnosti poručíka.

V rámci cvičení má manévrovat s ponorkou tak, aby se vyhnul kontrolám jiných ponorek a v závěru zneškodnil cvičné cíle. Ovšem velitelé ostatních ponorek dostanou naopak přísný rozkaz na jeho ponorku útočit hlava nehlava a splnění úkolu mu tak znemožnit.

Ale nebyla by to americká komedie, kdyby to nedopadlo tak, jak to nakonec dopadne...

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!

Celý text

Malování (4/2)

Poslední den velké akce se odehrával v opačném gardu. Dopoledne dodělali podlaháři podlahy v naší kanceláři a mohli jsme se přesunout zpět. Stěny nově vymalované sněhobílou barvou ještě voněly novotou. Přesun zpět byl bezproblémový a vše fungovalo hned od začátku tak, jak mělo.

A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jasná Páka - Stará vlna s novým obsahem / Černá deska (2014)

Je až s podivem, že tak letitá skupina, jakou Jasná Páka bezpochyby je, vydává své první oficiální řadové album až teď. A jak už je u této skupiny tradicí, nevydává ho jen tak, ale spolu s koncertním albem, které svým názvem odkazuje na kultovní článek, který vyšel v roce 1983 v časopise Tribuna a pod nímž byl podepsán fiktivní Jan Krýzl (jak tehdy vtipně poznamenal Ondřej Hejma, šlo zřejmě o složeninu ze slov krysa a fízl).

Psát o skupině, která existuje s přestávkami už více než 30 let je taháním vlka do lesa a učením orla létat. Důvěrně známé skladby se na první živé polovině alba prolínají s novými naprosto přirozeně už proto, že ty nové a méně známé za svými slavnějšími předchůdkyněmi nikterak nezaostávají a i když členům skupiny přibyly roky a kilogramy, neubylo jim nic na energii, zápalu a chuti do hraní. To ostatně platí i pro druhou, studiovou část. Pro pamětníky mého typu můžu jen schválit.


CD 1: Stará vlna s novým obsahem
01 To tak 02'59"
02 Holka Tonka 02'55"
03 Výlet 02'43"
04 Sedí pije 05'00"
05 Pojd’ spát 02'24"
06 Mám toho moc 02'02"
07 Neděle 02'34"
08 No sex, no drugs 02'19"
09 Ráno 02'27"
10 Sbohem a obojek 03'42"
11 Cizej chlap 02'50"
12 Infekční nemoci 05'21"
13 Chodec 03'00"
14 Blondýna 02'34"
15 Ryba Badys 04'15"
16 Majolenka 04'53"
17 Pal vocuď 03'08"
18 Paralet 03'55"

CD 2: Černá deska
01 Blondýna 02'25"
02 Sbohem a obojek 03'45"
03 Konec nočních toulek 04'21"
04 Svlíkni si bundu 02'48"
05 No sex, no drugs 02'35"
06 Výlet 02'46"
07 Kde jsi 03'26"
08 Hele hele 03'12"


Celkový čas: 01:24'31"

Celkové hodnocení (1 - 10): 10

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Radůza - Gaia (2014)

Každé album Radůzy je pro mě malým svátkem. A to nejen proto, že Radůza naprosto dokonale vystihuje obsah pojmu „anti-hvězda.“ A taky nejen proto, že v době, kdy měla svoji kariéru před sebou, jsem byl jeden z mála lidí, kdo jí věřili, i když většina z těch, kdo se o nějakých 5 let později stali jejími obdivovateli, mě přesvědčovali o tom, že se mýlím a že není pochopitelné, co na ní vidím.

Už několik let si Radůza svá alba nenahrává sama jen s kytarou, pianem nebo akordeonem, ale nechává se doprovázet regulérní skupinou, což je ku prospěchu věci a dává to jejím písním silnější rozměr. A to platí i u tohoto alba, kdy své křehké folkově lyrické zhudebněné básně dokáže zabalit i do rockového hávu, aniž by ztratily svou původní křehkost, lehkost a jemnost, ať už zpívá o porodu, svých snech nebo čemkoli jiném.

Seznam skladeb:

01 Gaia 05'20"
02 Nomádský stan 03'40"
03 Tulák po hvězdách 05'18"
04 Skalák 04'39"
05 Tenhle svět není jen pro silný 05'26"
06 Babylonská věž 06'05"
07 Duhový drak 03'06"
08 Amulet 04'17"
09 Poslední cestující 04'22"
10 Panna Orleánská 03'56"
11 Ptáče 02'25"
12 Tenkrát v ráji 05'01"

Celkový čas: 53'41"
Celkové hodnocení (1 - 10): 10

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Malování (3/2)

Nacpat do prostoru pro čtyři prostorově nenáročné lidi šest prostorově náročných lidí, z nichž jeden jsem já, byl majstrštyk našeho firemního ajťáka. Tímto mu vysekávám pochvalu.

Když jsem totiž následující den poté, co jsme byli z kanceláře prostorné jako taneční sál přesunuti do zasedačky, prostorné jako kuchyňský kout garsonky, zkontroloval přehled pracovních úkolů, které jsem si na tento den naplánoval, konstatoval jsem, že k tomu, abych je všechny zvládl předepsaným způsobem, bych musel mít osmnáctihodinovou pracovní dobu, což nejde a odporuje to všem možným i nemožným zákonům. Proto jsem se zamyslel, což dělám hodně rád. A protože se mi to líbilo, zamyslel jsem se ještě jednou. Na základě tohoto zamyšlení jsem prošel seznam svých naplánovaných úkolů a racionálně si je rozložil tak, abych se vešel do pracovních hodin do konce týdne a hned se mi tvořilo lépe.

Samozřejmě jsem během dne několikrát nakoukl do malované kanceláře. Stěny natřené sněhobílou barvou působí velmi pozitivně. Snad budou podobně působit i nové podlahy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Vypsaná fixa - Krásný smutný den (2014)

Vypsaná fixa patří ke skupinám, které jsem znal ještě předtím, než se staly slavnými. A patří ke skupinám, které sláva naštěstí nezměnila. Tito kluci si pořád jedou svoji hudbu, se kterou kdysi začínali a kterou méně informovaní jedinci pořád řadí k punk rocku, i když s tímto žánrem už dávno nemají nic společného (a marně vzpomínám, kdy s ním něco společného měli).

Kdo zná, ví. Kdo nezná, bude překvapen. Ale těch druhých je zanedbatelné množství. Na standardního posluchače, jako jsem například já, tak čeká dvanáct skladeb s poměrně chytlavými melodiemi, texty, v nichž většinou verze nesouvisí s refrénem, a celkově z celého alba sálá jedno slovo - pohoda. Těžko vypíchnout jednu skladbu, která by nějak vyčnívala z celkově pozitivní atmosféry celého alba. Pocitově snad Zapadá hipík a Boty proti bustru, ovšem album je sestaveno tak, že nemá vyloženě slabé místo.

Seznam skladeb:

01 Kdo se s náma odpoutá 02'42"
02 Bubák 04'49"
03 Caddy 03'09"
04 Boty proti bustru 02'32"
05 Zapadá hipík 03'50"
06 Malá noční hudba 03'07"
07 Karma je Mike Tyson 02'38"
08 Krásný smutný den 02'42"
09 Kraków Glówny 02'42"
10 Gigi 04'07"
11 Výhodou je 04'25"
12 Šúrka mikrofón 04'46"

Celkový čas: 41'36"

Celkové hodnocení (1 - 10): 9,5

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

101 úkolů za 1001 dní II - intro

Když jsem uváděl druhou verzi své kultovní stojedničky, nebyly ještě sepsány a vymyšleny všechny úkoly do této druhé verze.
Nyní jsou.
Pouštím se do nich i přes zjevný fakt, že větší než malé množství úkolů z první stojedničky zůstává neuzavřeno a téměř stejné množství úkolů z první stojedničky je ještě v rozpracovaném stavu.

Ale platí, co jsem si předsevzal - za žádných okolností nebudu vymýšlet třetí verzi stojedničky.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Malování (2/2)

Jednou takhle při pátečním odpoledni přišla zpráva do firemní pošty.

A oznamovala, že v následujícím týdnu proběhne malování stěn a výměna podlah v kancelářích.

A že se začíná hned v úterý.

A že naše kancelář má tu čest projít si tím vším jako první.

Radostí nad touto zprávou jsme si zazpívali několik bojových písní, zakončili je mohutným Hurá a těšili se na dny příští.

Další informace byla poměrně zavádějící. Během celé akce budou členové naší kanceláře sedět v zasedačce a přilehlých prostorách.

Na to nejvíce ublíženě reagoval kolega, kterého můžu uvádět pod jménem Pavel, i když se tak jmenuje. Z popisu situace totiž vyplývalo, že v zasedačce bude sedět přímo naproti mně.

Pokoušel jsem se jej povzbudit a řekl jsem, že je pro něj velkou ctí, že se bude moct zblízka dívat do mé ušlechtilé tváře. Zatvářil se, jakoby ho bolely zuby a střeva zároveň.

Pokračování příště.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Totální nasazení - Zbytečná kapela.cz (2014)

Než napíšu cokoli, musím na úvod předeslat, že ve vztahu ke skupině Totální nasazení jsem krajně neobjektivní a nekritický fanoušek, čímž je ovlivněno vše, co na adresu této skupiny kdy uvedu.

Poté, co začali členové této skupiny nenápadně trousit informace o novém albu, jsem zpozorněl, protože jsem pochopitelně chtěl slyšet, jak do skupiny zapadl kytarista Karloss (výborně), jestli si skupina udržela lehkost, nadhled a humor (ano) a jestli je na albu opět opravdu silná píseň s hlubším tématem (je).

Krátká stopáž není ničím, co by vadilo. Totální nasazení nemá potřebu písničky nesmyslně natahovat neposlouchatelnými kytarovými sóly a jinými vycpávkami. A proto od první do poslední noty celé album šlape jako dobře promazaný stroj.

Hned úvodní Pseudoradikál je výborný otvírák a mně osobně připomíná dobré navázání na dřívější Nazi Czech I, II a III. Vyjmenovávat každou skladbu z tohoto alba by pak znamenalo psát mnohokrát to samé, proto se zastavím jen u v pořadí druhé, nazvané Tichá voda, která předvádí klasický humor a nadhled, nesmím vynechat skvělou Kdo jsi?, kterou jsem slyšel z celého alba jako první. Mimořádně vtipná je Irská, kam kluci zakomponovali dvě slavné skupiny ze zmíněné země - nechvalně proslulé Kelly Family a chvalně známé Cranberries. Pomyslným vrcholem alba je pak skladba Zapomenutý sny, která si klade za cíl víc než jen pobavit.

To, že Sváťa Šváb je hudební mnohoživelník, prokázal už mnohokrát. Že vedle Totálního nasazení pilně koncertuje i se skupinou Deratizéři, ví taky každé malé dítě. A právě zpěvačku Martinu z Deratizérů si vypůjčil do závěrečné O hvězdáři a kometě, která jako by svou křehkou lyrikou na totáčské album ani nepatřila. Ale je tam a je to tak dobře!

Seznam skladeb:

01 Pseudoradikál 03'23"
02 Tichá voda 02'57"
03 Když to není 02'31"
04 Kdo jsi? 02'55"
05 Irská 03'50"
06 Antoš 03'09"
07 Zapomenutý sny 03'56"
08 Otevřete oči 03'13"
09 Mordor 04'05"
10 O hvězdáři a kometě (feat. Martina) 03'21"

Celkový čas: 33'26"
Celkové hodnocení (1 - 10): 10


Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Noční můra spolupracovníkova

Psát o mých spolupracovnících je samozřejmě nefér, protože většina z nich můj blog nečte a nemá tak možnost se proti tomu, co se o sobě dočtou, bránit. A proto tak s neskrývanou rozkoší činím a právě dnes se budu věnovat jednomu svému spolupracovníkovi, který si mě z dosud neznámého důvodu nadprůměrně oblíbil.

Sedím takhle v kanceláři u svého počítače, na obrazovce levého i pravého monitoru mi poskakují čísla, písmena a jiné údaje, když tento spolupracovník, kterému můžu říkat třeba Pavel, i když se tak jmenuje, přijde a poté, co složí svůj ze zad batoh, prohlásí směrem ke mně:
„Vím, že bych to neměl asi říkat, protože toho okamžitě zneužiješ, ale v noci se mi o Tobě zdálo.“

Měl pravdu. Hned poté, co vyslovil předchozí větu, jsem začal v duchu tvořit tento článek. Pro případné dotazy, které dosud nebyly vyřčeny, upozorňuji, že tento spolupracovník, kterému říkám Pavel, i když se tak jmenuje, je zdravý o necelé dva roky než já mladší muž, šťastně ženatý otec dvou mateřskou školou povinných dcer.

„Vzbudil jsem se úplně propocený a křičel jsem, ať ke mně přijde maminka,“ pokračoval, „a trvalo několik hodin, než jsem se svých třesů zbavil.“

Ocenil jsem toto jeho vyprávění a spolupracovník, kterému říkám Pavel, i když se tak jmenuje, pokračoval:
„Asi bych měl toto vyprávět svému psychiatrovi, ale bojím se, co bych se pak dověděl za diagnózu.“

„Inu,“ prohlásil jsem, „s tím psychiatrem to není špatný nápad. On je totiž stejně vázán lékařským tajemstvím, takže maximálně by sis o sobě a svém snu o mně přečetl v Ročence českých psychiatrů.“

„No jo,“ konstatoval spolupracovník kterému říkám Pavel, i když se tak jmenuje, smutně, „já věděl, že cokoli řeknu, může být, a ve Tvém případě zajisté bude, použito proti mně.“

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

WE 02/2015

Druhý víkend s dětmi v pořadí proběhl bezprostředně po tom prvním, pročež se doba, kterou obvykle využívám pro regeneraci, povážlivě zkrátila na minimum. Zároveň byl ovlivněn tím, že dcera měla v průběhu týdne lyžařskou nehodu, kdy spadla při lyžování, nějak si překroutila koleno, takže mimo jiné vyfasovala i epesní ortézu. Proto jsem si v pátek nešel děti převzít, ale jejich máma mi je přivezla. Dojel jsem, dohodl ubytování, zaplatil ubytování a pohodlně se rozvalil v hotelové posteli, když mi zazvonil mobil a na displeji se objevilo dceřino číslo a její fotka.

Sešel jsem dolů a vpustil obě děti i krvežíznivou psí šelmu dovnitř. To je jeden z paradoxů, že s ubytováním včetně psa tu nemáme problém, a proto je dobré být častým zákazníkem. Ale o tom až někdy jindy. Máma mých dětí stačila odjet tak rychle, že když jsem jim otevřel, aby šli dovnitř, byla už pryč.

To bylo radosti ze shledání milujících a milovaných dětí s milujícím a milovaným tátou. I pes projevoval účinnou radost z toho, že je opět v mé výhradní péči. Večer jsem ho ještě prohnal vyvenčit, měl jsem důležitý hovor a dcera si pak skoro do půlnoci povídala přes Skype. No budiž.

Výhoda tohoto hotelu je i v tom, že venku je velká zahrada, kam když psa vypustím, tak na nej nemusím dávat soustředěný pozor a pes se po čase vrátí v pohodě. Tak tomu bylo v pátek večer a potom i v sobotu ráno. To jsme měli dohodnutou snídani na osmou hodinu, což je pro mě i pro děti tak akorát. A pro krvežíznivou psí šelmu rovněž.

Sobota byla tradičně poklidná. Vyhnat psa ven, nasnídat se, zahnat psa dovnitř a po nějaké době připravit oběd. A po obědě jsme oba se synem na dvě hodiny usnuli jak medvědi. To už se hodně dlouho nestalo. Ale nevadilo to. A večer jsem šel do mrazivé tmy venčit psa, který z toho měl radost a kupodivu v tom větru neuletěl. A hodně důležitý a hodně příjemný hovor do toho.

Neděle byla překvapivá tím, že ráno byl venku sníh, což psa rozradostnilo ještě víc, že se odmítal nechat zahnat zpátky dovnitř. Po snídani, obědě a odpoledním dezertu jsme se začali balit a v patřičný čas jsme vyrazili. S ohledem na dceru, jíž ortéza bránila v běhu, jsme šli volnou chůzí. A domů jsem se pak vrátil úplně v klidu a večer ještě jeden hodně důležitý hovor.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Červené trenky

Pro lidi mé generace byly a jsou červené trenky symbolem součásti tělocvičného úboru, které si nikdo nikdy na sebe nebral pro žádnou jinou příležitost. A právě tato povinnost vytvořila z tohoto kusu oděvu této barvy téměř nenáviděnou rekvizitu a našel by se asi málokdo, kdo na sebe tento kus oděvu bere s láskou.

Bylo mi podezřelé, když se má milující a milovaná dcera při předávání narozeninového dárku významně usmívala a při mém rozbalování se smála už na celé kolo. Brzy jsem totiž odhalil, že dárek obsahuje něco červeného.

A při druhém pohledu obsahoval - ano, červené trenky. A bylo vidět, že jsou ozdobené obrázkovým potiskem.

Domníval jsem se, že se dceři povedlo někde někdy nějak sehnat trenky s potiskem s obrázky želv. To jsem ovšem svou prvorozenou hrubě podcenil.

Trenky jsou naprosto úžasné a zdobí je několik navzájem různých siluet dvojic - v každé dvojici je muž a žena - v jednoznačně definovatelných a rozpoznatelných erotických pozicích.

Proto mám své děti rád.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

WE 01/2015

První letošní víkend s dětmi se povedl o něco lépe, než jsem původně očekával. A to je dobře, tak to má být.

V pátek odpoledne jsem se vydal za dětmi a když jsem v jejich městečku vystupoval z osobáku, bylo pošmourno a deštivo. Pomyslel jsem si něco nelichotivého a převzal si děti a vydal se s nimi i psem do našeho oblíbeného penzionu. Paní provozní na nás už s úsměvem čekala, předala nám klíče od pokoje a chvíli po ubytování došlo k předávaní mohutných darů. Tedy jak těch, které dostaly děti ode mne, tak i pozdního dárku k narozeninám, který jsem dostal od dětí. A protože dárek to byl šokující, bude mu věnován samostatný článek.

Večer jsme se tedy věnovali pouze volné zábavě, dcera ještě dobrovolně vyvenčila psa a v noci jsme usnuli jako medvědi.

V sobotu jsme si museli přivstat, neboť dcera byla opět nominována k volejbalovému turnaji, tentokrát ne v roli hráčky, ale do organizačního týmu. Proto se po snídani vzdálila a vrátila se v době, kdy pes pobíhal venku po zahradě. Oběd jsem vyrobil se zpožděním a moc se mi nepovedl, což se stává maximálně jednou za víkend s dětmi.

Večer jsem se vydal se psem ven sám a vyšel jsem do té největší chumelenice. Polohu psa jsem tak určoval podle míst, kde pod sněhem končilo vodítko a kde se pod sněhem odehrával aspoň nějaký pohyb.

V neděli jsme měli původně naplánovaný určitý plán, ale vše zhatila máma dětí, neboť pojala nápad vydat se s nimi do plaveckého bazénu, i musel jsem program zkrátit o hodinu. Oběd byl tentokrát pochválen a i předání dětí a moje cesta zpět proběhly bez jakýchkoli mimořádností.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Abraxas - Tribute (2014)

Když kdysi před lety vznikla alba, kde různí interpreti nahrávali své verze písní jiných, připadalo mi to střelené. Ať už šlo o album předělávek skupiny Olympic nebo Katapult. Dokonce i později narozeninové album s předělávkami písni Karla Gotta mi nějak „nesedělo.“

A když před lety přišla Mňága & Žďorp s albem Dáreček, kde její písničky přebírali interpreti od relativně renomovaných až po úplně neznámé, bylo to pro mě takové zklamání, že jsem o tom ani nepsal a celé album po prvním poslechu smazal.

O to mnohem více opatrně jsem přistupoval k dvojalbu předělávek písniček skupiny Abraxas. Tato skupina je totiž tak dokonale svá, že se v dobrém smyslu vymyká všem žánrovým limitům a co si vzpomínám, tak se nenajdou v její tvorbě dvě podobné písně.

Naštěstí je toto album pojato zcela svérázně, stejně jako celá tvorba Abraxasu. Tata Bojs nebo Lou Fanánek Hagen přistupují k přebíraným písním s velkým respektem k originálu, Kamil Střihavka nebo Sto zvířat, podobně jako Kurtizány z 25. Avenue nebo Vilém Čok, si přizpůsobují převzaté písně k obrazu svému, což je ku prospěchu a ostatní interpreti, a to i ti, o kterých jsem před poslechem tohoto alba nevěděl ani půl slova, vytvářejí dokonalou symbiózu mezi původní písní a svou vlastní invencí.

Rozhodně asi první z těchto oslavných alb, které se mi líbilo. A že se některé písničky objevují ve více verzích, je jen ku prospěchu věci.

CD1:
01. Tata Bojs - Honza rock'n'roll star
02. Kamil Střihavka - Představa
03. Lou Fanánek Hagen - Filipojakubská noc
04. Laura a její tygři - Sekám latinu
05. Sto zvířat - ZOO
06. Roman Holý - Praha - Bohumín
07. Erika Fečová - Obyčejnej Svět
08. Tuzex - Šejk tancuje šejk
09. Milf - Bosé nohy ve Stromovce
10. Viktor Dyk - Měsíc
11. Kurtizány z 25. Avenue - Každý den je to jinak
12. Vilém Čok - Sado maso
13. Plexis - Poprvé
14. Boris Carloff - Karel drogy nebere
15. Ondřej Žatkuliak, Viktor Dyk - Užij si svůj den

Celkový čas: 57'13"

CD2:
01. Recode The Subliminal - Ordinary World
02. Atari Terror -Kam jít
03. The H ro - O to jde
04. Ugc - Box
05. Olda Krejčoves a Okrej - Měsíc
06. Bruno Ferrari - King Kong
07. Viktor Dyk - Manéž
08. Suzaplay - Nekonečný Boogie
09. Vašek Bláha, Matěj Homola - Obyčejnej Svět
10. Frajéři z galerky - To je havaj
11. Keks - Bez tebe je noc prázdná tma
12. STP & DJ F4N4T1K - Box
13. MIDI LIDI - Země se točí dokola

Celkový čas: 51'04"

Celkové hodnocení (1 - 10): 9

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Nástup kolegyně

Protože naše do té doby jediná kolegyně na konci července zvedla kotvy a odešla do pražské pobočky, což je asi podobný krok, jako kdyby Jaromír Jágr přestoupil ze svého současného klubu - no třeba do Slavie, kam se prý přestupuje za trest, stala se naše firma stoprocentně chlapským kolektivem.

Kolega z opačné kanceláře, který původní kolegyni nahradil co do obsazení naší kanceláře, je sice docela fajn člověk, ale původní kolegyni nahradit neumí. Nenosí zrzavou paruku, odmítá chodit v lodičkách a do sukně ho nedostaneme ani pod příslibem sboru šestnáctiletých roztleskávaček ve velmi přiléhavých trikotech.

A tak se po téměř půl roce firemní vedení nad námi smilovalo a přivedlo nám novou kolegyni. To člověka potěší. Nová kolegyně má jednu výhodu - je starší než většina z nás a bude sedět ve vedlejší kanceláři, i když patří do naší skupiny.

Tudíž ženský prvek je v našem doupěti opět nově zastoupen.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Signál (2012)

Netuším, čím to je, že posledních několik let na jeden dobrý český film připadá velké množství filmového balastu. Do té balastové kategorie bohužel patří i film Signál.

Zápletka, která se velmi nápadně podobá zápletce prvního dílu filmu Bobule (rovněž skvělý reprezentant kategorie filmového balastu) bohužel na kvalitní film nestačí. Dva mladíci, Filip (Vojtěch Dyk) a Karel (Kryštof Hádek) přijíždějí do zapadlé vesnice dosud nedotčené mobilním signálem. A protože jsou tak trochu podvodníci, předstírají, že připravují vybudování vysílače a hledají vhodnou lokalitu. A místní se mohou přetrhnout, aby jim vyšli vstříc.

Tudíž nápad nikterak originální. To ovšem nemusí být zrovna na škodu, kdyby měl film aspoň humor, vtip a nějakou jiskru. Bohužel nic z toho nemá a téměř dvouhodinová stopáž je ještě víc na škodu. Pokud se o některém filmu dá říct, že má hluchá místa, pak film Signál je jedno velké hluché místo a bohužel to nezachraňuje ani herecké obsazení. U představitelů hlavních rolí se ani moc očekávat nedá, ale Boleslav Polívka, Karel Roden nebo Norbert Lichý jsou dost zkušení a protřelí herci na to, aby si museli kazit renomé v něčem takovém.

Shrnutí: Ztráta času.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Odzbrojující prostořekost

I takový zlobr jako já je do jisté míry společenský tvor a má občas - jednou, dvakrát do roka, někdy i častěji - potřebu komunikovat s jinými tvory a to i s tvory mimo svůj nejbližší okruh (do kterého patří partnerka, děti, kolegové, kamarádi, atd.).

Ještě v době, kdy otázka partnerky nebyla na pořadu dne a možnost, že by se snad nějaká objevila, existovala pouze v teoretické rovině, mi má dcera položila klíčovou otázku na tělo:

„To mi tati, řekni, co na Tobě ty ženy vidí?“

Protože jedinou přesnou a pravdivou odpověď, totiž, že nic hezčího, než jsem já, žádná žena v životě neuvidí, jsem použil už dříve, odvětil jsem, že netuším, ale že se to pokusím zjistit. A protože, jak jsem výše uvedl, tenkrát nebyla v mém životě žádná opravdová partnerka, obrátil jsem se na svou dlouholetou kamarádku. Dlouholetá v tomto případě znamená, že ji znám hodně let. Kamarádka v tomto případě znamená, že jde o osobu sympatickou, empatickou a dobře naladěnou, která však má nějaký důvod, pro který se mi nikdy nechtělo, a to ani v době, kdy jsem byl bez partnerky, navázat s ní vztah jiného druhu.

Otázal jsem se jí tedy, co na mě vidí a co se jí na mně líbí. Její odpověď mě velmi potěšila.

„Tak můžu rozhodně říct,“ začala a pokračovala, „že mě na Tobě nejvíc zaujala Tvá odzbrojující prostořekost.“

A mám to. Až se mě tedy bude někdy někde někdo chtít ptát na mou nejlepší vlastnost, mohu hrdě odpovědět, že tou je v mém případě odzbrojující prostořekost.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Top 5 leden 15

Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším z uplynulého měsíce:

Nejčtenější články:
1. Skryté číslo volá 407 čtenářů
2. Vem si kondom a šoustej mě do zadku 131 čtenář
3. Zazimování želvy 108 čtenářů
4. 2015 intro 41 čtenář
5. Rok druhý 39 čtenářů

Odkazující weby:

1. search.seznam.cz 295 použití
2. www.google.cz 272 použití
3. www.google.com 40 použití
4. zuzkasouckova.blog.idnes.cz 37 použití
5. plus.url.google.com 28 použití

Klíčová slova:

1. skryté číslo 186 použití
2. skryté číslo 114 použití
3. culikata servirka 85 použití
4. jak znicit kosti 72 použití
5. bratr a sestra 58 použití

Návštěvnické země:

1. Česká republika 2940 návštěvníků
2. Spojené státy 1110 návštěvníků
3. Rusko 551 návštěvníků
4. Francie 108 návštěvníků
5. Nizozemsko 64 návštěvníků

Prohlížeče:

1. Firefox 47%
2. Internet Explorer 25%
3. Chrome 20%
4. Safari 3%
5. Opera 1%

Operační systémy:

1. Windows 83%
2. Android 8%
3. Macintosh 2%
4. Linux 2%
5. iPhone 1%

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text