Nabarvil jsem svůj počítač na černo.
Myslel jsem, že rychleji poběží.
Místo toho přestal pracovat.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XIX
24. 6. 2018
Nabarvil jsem svůj počítač na černo.
Myslel jsem, že rychleji poběží.
Místo toho přestal pracovat.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XVIII
23. 6. 2018
Největším nepřítelem pravdy velmi často není lež - záměrná, důmyslná a podlá, ale mýtus - vytrvalý, přesvědčivý a nerealistický.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XVII
22. 6. 2018
Advokát klientovi: „Mám pro Vás špatnou zprávu a dobrou zprávu. Ta špatná je, že Váš strýc, který se v Americe stal multimilionářem, nečekaně zemřel. A ta dobrá je, že všechen svůj majetek odkázal sirotčinci.“
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XVI
21. 6. 2018
Asi začnu věřit věštkyním. Byl jsem u jedné a ta mi řekla: „Už brzy potkáte okouzlující blondýnu.“ Když jsem od ní odešel, stála u mého auta okouzlující blondýna.... a vypisovala pokutu za špatné parkování.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XV
20. 6. 2018
Příště až mi přijde vzkaz „Přijď večer na kaši,“ tak se nejprve ujistím, jak je to myšleno.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XIV
19. 6. 2018
Na radu několika svých nedávných dočasných známých (ne, nebudu vysvětlovat, co zrovna tímto slovním spojením myslím) jsem si opražil na pánvi ovesné vločky. Nečekal jsem, že se z takového nic, které ani vzdáleně nevoní po svíčkové ani po řízku, docela nasytím. Takže za mě dobrý.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XIII
18. 6. 2018
Mí návštěvníci z USA chtěli navštívit nějaká místa, kde by poznali, jak vypadal komunismus.
Poslal jsem je na poštu, na pohotovost a doporučil vyzkoušet veřejné WC pod nádražím.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XII
17. 6. 2018
„Vidím Ti na očích, žes zase pil.“
„A já Tobě na zadku, žes zase jedla.“
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka XI
16. 6. 2018
Přišel jsem na to, že když jdu do ZOO hladový, dívám se na zvířata úplně jinak. Přemýšlím, k čemu se víc hodí knedlík a k čemu brambory.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka X
15. 6. 2018
Ráno mi přišla SMS: Po včerejší noci na Tebe nemůžu zapomenout!!!
Sakra!!! A já si nemůžu vzpomenout.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka IX
14. 6. 2018
Vánoce už za půl roku - skoro už cítím to jmelí, pod kterým zase nebudu mít koho políbit.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka VIII
13. 6. 2018
Dnes ráno u mě zvolila sousedka ve 2:30!!! Chápete to? Naštěstí jsem nespal, cvičil jsem na bicí.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka VII
12. 6. 2018
Jedu unavený z práce, chci si otevřít víno už v šalině. Abych se odlišil od bezdomovců, otevřel jsem ještě olivy.
Fotka pro dnešní den:
Červnová momentka VI
11. 6. 2018
Otázka: „Víš, co je na π-ču?“
Má odpověď s neotřesitelnou ajťáckou logikou:
„Na π-ču jsou vložky.“
Patrně jsem neodpověděl správně.
Fotka pro dnešní den:
Celý text
Má odpověď s neotřesitelnou ajťáckou logikou:
„Na π-ču jsou vložky.“
Patrně jsem neodpověděl správně.
Fotka pro dnešní den:
Děda (2016)
10. 6. 2018
Děti Anička a František jedou vlakem k dědovi na Valašsko. Děda působí dojmem svérázného člověka, který je sžitý s přírodou a valašským životním cyklem. Proto jim obma hned na úvod zabaví mobil a tablet a vede je k neelektronické zábavě. A je v kontaktu s jejich rodiči v Praze. Děti postupně poznávají jak rodný kraj svého otce, tak i historii svého rodu díky dopisům nalezeným na půdě.
A idylická doba prázdnin v nich obou probouzí jejich vlastní valašské kořeny, takže v závěru už dokonale splývají s místním prostředím. A to až do chvíle, než děda nešťastně upadne a zlomí si nohu. A tehdy děti zjistí, že děda je ve skutečnosti zkušený ajťák, který celou vesnici připojuje k internetu a že moderní technologie pro něj nejsou zas až tak velkou neznámou.
A na závěr mohu citovat sám sebe: Sentiment je přítomen.
Fotka pro dnešní den:
Buchty a klobásy (2016)
9. 6. 2018
A o něco později si jedna zákaznice dá do svého vozíku balení párků i balení žemlí, mezi nimiž jsou do sebe navzájem zamilovaní párek Frank a žemle Brenda. A protože si zákaznice do vozíku přihodí i inkriminovanou sladkou hořčici, není o konflikt mezi zbožím nouze. A tak se stane, že zatímco většina párků i žemlí se dostane z prodejny ven, Frank a Brenda zůstanou uvnitř. A k tomu se jim po stopě vydá vaginální krém, který byl při konfliktu s hořčicí poškozen.
A Frankovi se po delší době podaří odhalit důkaz o skutečném osudu zboží. Opět mu nikdo nevěří a musí zapojit všechny síly, co má, aby ostatní potraviny přesvědčil ke vzpouře proti zákazníkům, která nastane hned následující den.
Když k tomu přičtu, že jednotlivé potraviny mluví jazykem, nad kterým by se i Cartman ze South Parku červenal studem, je to výborný zábavný animák.
Fotka pro dnešní den:
Dvojníci (2016)
8. 6. 2018
A přestože si hlavní dvojroli střihl Ondřej Sokol, je celkový výsledek i poměrně vtipný.
Fotka pro dnešní den:
Ostravak Ostravski (2016)
7. 6. 2018
Moje ostravské období ohraničuje listopad 2010 (začátek) a červen 2013 (konec). Na některé aspekty tamního života vzpomínám rád. Třeba na ZOO nebo na zmrzlinu z jednoho konkrétního stánku, kde mi vždy k dvěma porcím přidali třetí zdarma. Nebo na některé své tehdejší kolegy. Ale na spoustu věcí vzpomínám nerad. Na to, jak jsem byl poprvé v životě reálně okraden. Na to, jak jsem se v tamním ovzduší dusil. Na to, jak jsem přicházel do práce po pouhých 15 minutách chůze po venku a měl jsem doslova v očích písek. A na další nepříjemnosti.
Samozřejmě jsem kdysi i já četl internetový Deník Ostravaka a obdivoval jsem jednak hru s tamním nářečím a druhak i relativně vtipná přirovnání, skoro stejně originální jako má vlastní přirovnání. Poté, co v anonymitě se udržující autor začal psát skoro seriózně, vytratila se jeho původní poetika. Zaznamenal jsem i knižní vydání jeho článků a trpěl při jejich televizní dramatizaci vždy nějakou čtveřicí, která jednotlivé pasáže četla a snažila se napodobit autorův jednoznačně unikátní rukopis. Kdyby někdo takhle četl moje články, propadal bych se studem. Oproti tomu jsem rád, když jsou moje texty citovány s odpovídající úctou.
Ten hlavní důvod, proč o tom všem tak zdlouhavě a přitom tak nesmírně zajímavě vyprávím, je ten, že když jsem se dověděl, že se chystá film o Ostravakovi, zpozorněl jsem. Přece jen je to už hezkých pár let, co tento autor vypustil něco čtivého, ovšem doufal jsem, že autorům a hlavně hercům se povede jeho poetiku vyjádřit co nejvěrněji.
Omyl jako slon. Film vypreparoval základní postavy (hlavního hrdinu, jeho rodiče, sestru s nevychovaný synem, zvědavou sousedku a kamarády z dolu) a ty zasadil do naprosto banálního příběhu, který se mohl jmenovat úplně jinak a nemusel mít s Ostravou nic společného.
To, že hlavní hrdina, kterého autoři pojmenovali Jarek Ostravski, zachrání svoje spolupracovníky při závalu v dole, je poměrně dobrý začátek filmu a kdyby film i podobně pokračoval, neměl bych námitek. Ovšem od jisté chvíle sklouzne do šablonovitého příběhu hrdiny proti své vůli, který se najednou ze dne na den stane slavným a neumí se se svou slávou vyrovnat.
Zatímco v psaném deníku Ostravaka nebyla nouze o vtipné momenty, ve filmu je jich méně než funkčních mozkových buněk v hlavě Davida Limberského. Pokaždé, když už to vypadá, že nějaký vtipný moment přijde, jej autoři spolehlivě zazdí. Přitom z původních textů se dalo vytěžit tolik materiálu, že by to vystačilo na minimálně tři filmy.
Takže závěrečné zhodnocení - promarněná šance.
Fotka pro dnešní den:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)