Leden 2021

Nebýt zimy, byla by to nádhera. Po dlouhé době jsem zažil v lednu padající sníh, který se dokonce na zemi nějakou dobu udržel. Po dlouhé době jsem zažil sjíždění dětí ze svahu. A zažil jsem to se svou milovanou a naší psí šelmou, což je dobře.

A po dlouhé době jsme se potkali s kolegou zahrádkářem, který má z našich návštěv pokaždé nelíčenou radost. A to je dobře. Zbytek měsíce probíhal asi tak nějak plus mínus standardně, včetně dvou odběrů plazmy. O tom když tak až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Cocotte Minute - Veď mě! (2018)

Je mi jasné, že se i tato skupina, kterou tak či onak znám nějakých 17 let, musela objevit i zde, neboť zmínka v mém blogu je pro každé umělce známkou prestiže, v některých případech i superprestiže.

A vůbec nevadí, že jde jen o minialbum o sedmi skladbách, včetně z rádiového provozu proslulé „Králům koruny.“ Hodně nu-metalové energie se vecpalo i sem a skupině to šlape tak, jak má.

To je ovšem konstatování, na které by přišel asi tak každý, kdo ví, o co jde. Hodnoceno hlouběji si skupina tímto minialbem drží svůj standard, daný celou předchozí kariérou. Ostré rytmy, naléhavě křičící hudba, zadumané texty, křičivý hlas, ztemňující se atmosféra, to vše se tu drží toho, čeho se držet má. Jen - a to je jediný mírně kritický bod - tomu chybí moment překvapení. Skoro v každé skladbě čekám, kdy se ozve refrén „kopem, kopem, kopem pro pány zlato...,“ a byť je každý kousek dotažený k výbornosti, celková předvídatelnost mě nutí celkové hodnocení lehce snížit.

Seznam skladeb:

01 Shoř teď 3:44
02 Veď mě! 3:22
03 Zapal! 2:53
04 Vlčí hrad 3:21
05 Křič nahá 5:43
06 Králům Koruny 3:34
07 Říkej si co chceš (bonus) 3:42

Celkový čas: 26:19
Celkové hodnocení (1 - 10): 6

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Rambanbám - Sólo všichni (2020)

Je o mně všeobecně známo, že su neustále rozšiřuji své hudební obzory a můj kladný vztah ke ska je věc, která mě staví do podivné situace, kdy punková komunita nevěří, že mám rád i ska, a ska komunita ke mně cítí zdravou nedůvěru kvůli mé proslulosti v punkové komunitě. A já se přitom cítím podobně dobře u punku i u ska.

Je proto pro mě typické, že jsem se s pro sebe typickým zpožděním dostal i k tomuto svéráznému plzeňskému ska sdružení. A že ze dvou alb, která jsem si dokázal obstarat, je tento článek věnován tomu novějšímu, které je čerstvější.

Psal jsem o tom u Sta zvířat a platí to i zde. Ska je tak specifický žánr, že je velice náročné přijít s něčím opravdu originálním. Tady se na celém albu projevují zdravé rockové vlivy, za kytarovou hru by se nestyděli ani velmi proslulí a světaznalí rockeři, což v kombinaci s dechovou sekcí, která je u ska povinná, a typickou tradiční rytmikou dává dohromady naprosto výbornou energickou směs.

Jako u každé ska skupiny, i tady jsou hodně důležité texty. A není divu, že kromě toho, že se v nich střídají různé básnické formy (které jsem kdysi uměl vyjmenovat, což už je dávno), tak i humor, který dotváří výborný dojem z alba. A to je dobře. Za mě tedy top.

Senzam skladeb:

01 Copa je tuto 3:18
02 Fellas 3:33
03 Pajzl 3:26
04 Databáze ničeho 2:43
05 Ona je nej 2:31
06 Šukodlak 3:00
07 Eha 3:02
08 Rambanbám 2:12
09 Anglická 3:07
10 Evryfinka 2:35

Celkový čas: 29:27
Celkové hodnocení (1 - 10): 7

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Myš bez drátu

Jsem všeobecně znám a oblíben jako člověk mimořádně teoreticky zdatný v mnoha oborech. V teorii zkrátka patřím mezi nejlepší a jen málokdo si troufne se se mnou porovnávat.

Zároveň jsem všeobecně znám a oblíben jako člověk, který se rád dlouho rozhoduje, aby si nakonec vybral to, co chtěl a potřeboval. A při mé seriózní konzervativnosti není divu, že některé věci používám i poté, co vyšly z módy. Jako například klasickou optickou počítačovou myš s USB kabelem.

Aby bylo jasno i pomaleji chápajícím: Nejsem takový ondoň, abych nevěděl, že existují bezdrátové myši a že mají své výhody. Jen mi přišlo předčasné zbavovat se dvou kabelových myší, vybavených naprosto úžasnými světelnými indikátory. Ovšm jednoho dne před několika měsíci jsem si řekl kultovní slovo: Dost.

Několik dalších dnů a týdnů jsem pak studoval různé modely bezdrátových myší. Tato přípravná část je vždy velmi důležitá a každý, kdo má základ ekonomického vzdělání, ví, že se jí říká přednákupový průzkum trhu. Trh jsem zkoumal několikrát během dne a někdy i častěji. A o větší než nemalé množství týdnů později jsem měl vybrané tři modely, mezi nimiž jsem se hodlal rozhodnout.

Každý správný analytik ví, že takové rozhodnutí se nesmí uspěchat. Opět jsem několikrát analyzoval každý model bezdrátové myši, který prošel do finálového kola. A pak nastal ten okamžik, kdy jsem vybral tu vítěznou.

Ovšem ani to nebyl konec. Bylo nutno v nabídce e-shopu vytvořit objednávku, několikrát si ji zkontrolovat a pak odeslat. Následující den mi přišla výhrůžná SMS, že moje objednávka byla přijata. A o několik málo hodin později podobně výhrůžná SMS, že moje objednávka je připravena. A tak jsem se cestou ze zaměstnání zastavil kousek od Václaváku, kde jsem si po několikaminutovém čekání vyzvedl příslušný artikl a cestou ještě přikoupil odpovídající baterie.

Doma jsem novopečenou bezdrátovou myš zapojil, spustil počítač a mohu konstatovat, že díky nové hračce klesla míra entropie v kabelech. A to je samozřejmě dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Motörhead - Under Cöver (2017)

Britské trio Motörhead není třeba představovat. Málokterá skupina byla kdy tak spojena s jedním konkrétním člověkem, jako tomu bylo v případě Motörhead a zpívajícího basáka Lemmyho.

A i když Lemmy na konci roku 2015 zemřel, něco po něm přece jen zůstalo. Během své dlouhé kariéry si totiž kromě vlastních skladeb sem tam odskočil k nějaké té cover verzi. Na otázku, jak se mu to dařilo, je jednoduchá odpověď, vyjádřená výrokem: Jakmile vaši skladbu nahraje Lemmy, už to není vaše skladba.

A podobně, jako na albu k poctě Metallice, i zde to Lemmy a jeho spoluhráči vzali po svém od podlahy. Notoricky známé skladby získávají tak ostřejší energii a větší zvuk. Motörhead nepřestávají respektovat originál, to jim však nebrání v tom udělat originál po svém. Není to jen „God Save The Queen“ nebo „Sympathy For The Devil,“ které dostávají v Lemmyho podání zcela jiný rozměr. Dostává ho každá uvedená skladba.

Motörhead se tak povedlo jedinečné posmrtné uzavření kariéry jedné z nejlepších skupin všech dob.

Seznam skladeb:

01. Breaking The Law 2:34
02. God Save The Queen 3:20
03. Heroes 4:37
04. Starstruck 4:07
05. Jumpin' Jack Flash 3:19
06. Sympathy For The Devil 5:35
07. Hellraiser 4:33
08. Rockaway Beach 2:17
09. Shoot 'Em Down 3:53
10. Whiplash 3:50

Celkový čas: 42:00
Celkové hodnocení (1 - 10): 7

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

A tribute to Black Album (2011)

Nejsem všeobecně příznivcem různých hudebních poct, kdy skladby jednoho nahrají a nazpívají jiní. Připadá mi to jako určitá forma parazitování na původním albu v kombinaci s lehkým kalkulem: Toto album bylo úspěšné, natočíme album cover verzí a bude z toho další úspěch. Výsledek je však dost za očekáváním.

Jak taky pojmout album, které v době svého vzniku vzbudilo mimořádnou pozornost a přineslo začátek druhé fáze Metallicy (trvající až k albu Garage, Inc. a končící odchodem Jasona Newsteda)? Kreativitě se možná meze nekladou, ovšem zároveň je potřeba udržet se v rozmezí původních skladeb. A tak vznikl podivný kočkopes.

Přitom ikonický Lemmy v úvodní skladbě může nepozorného posluchače uchlácholit. Ovšem to je Lemmy, jehož cover verze jsou vždy o kousek lepší než původní skladby a je tomu i v tomto případě. Druhá, kdo si s přidělenou skladbou aspoň trochu pohrál, je neméně ikonická Doro v „Nothing Else Matters,“ u které je to dáno tím, že každou převzatou skladbu bere vážně a dokáže vytvořit interpretaci tak osobitou, že to bere dech (podobně jako ve skladbách, které převzala od Billyho Idola nebo Judas Priest). A třetí je sdružení Finntroll, kteří přidělenou skladbu „The God That Failed“ vzali úplně jinak a doplnili o prvky country a latinskoamerické trumpety.

Tři originálně pojaté skladby z celkem dvanácti jsou ale na albovou poctu málo. Proto na konci zůstává viset ve vzduchu otázka: Proč?

Seznam skladeb:

1. Lemmy - Enter Sandman 5:13
2. The New Black - Sad But True 5:32
3. Devildriver - Holier Than You 3:47
4. Dark Age - The Unforgiven 5:19
5. Callejon - Wherever I May Roam 4:41
6. I.C.S. Vortex - Don't Tread On Me 3:12
7. Neaera - Through The Never 4:04
8. Doro - Nothing Else Matters 4:06
9. Motorjesus - Of Wolf And Man 4:06
10. Finntroll - The God That Failed 5:15
11. Borknagar - My Friend Of Misery 6:17
12. Sodom - The Struggle Within 3:45

Celkový čas: 55:17
Celkové hodnocení (1 - 10): 5

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Návštěva

Někdy se objeví zapomenutý kontakt a po letech se ozve. Přesně takhle se to stalo.

Totiž, abych to objasnil i lidem, kteří přišli k mému blogu později nebo z nějakého důvodu nemají dostatek relevantních informací, a proto mají jen informace irelevantní. Před mnoha a mnoha lety jsem se přes známé a jejich známé a jejich ještě známější dostal do jedné facebookové skupiny, zaměřené na humor, srandu a pohodu. To, že ji někteří prudiči rozeštvali, je jiný příběh a momentálně není důležitý.

Ovšem s hlavní postavou této skupiny jsem byl po jistou dobu v kontaktu, než se na několik let odmlčel. Odmlčel se proto, že lidé, co rozeštvali jím založenou skupinu, mu internetovou komunikaci znechutili.

Nicméně ozval se v průběhu loňského roku jakožto soused ze zahrádkářské kolonie, kam jezdíme zahradničit. A během několika následných komunikací jsme si potvrdili, kde stojí jeho chatka a že bychom se jako mohli stavit na návštěvu.

Netrvalo dlouho a k jeho chatce jsme se vydali, leč nedovolali jsme se, takže jsme odcházeli mírně znepokojeni. Ukázalo se naštěstí, že kolega zahrádkář, jak jej soukromě označuji, usnul a telefon si nastavil do tichého režimu. O týden později už jsme se v jeho chatce sešli.

S mou milovanou a naší psí šelmou jsme rozšířili počet lidí i psů v chatce na dvojnásobek. Povídat bylo o čem a jídla i pití dosti, neboť kolega zahrádkář se projevil jako výborný hostitel a když jsme už skoro za tmy odcházeli, loučil se s námi div ne se slzou v oku.

Není proto divu, že o necelý týden později jsme se v jeho chatce sešli znovu. A tentokrát jsme měli zvýšenou motivaci, neboť se podávaly speciální klobásy vlastnoručně uzené kolegovými známými. A když to řekne někdo jako já, na kterém to sice není vidět, ale rád jí, tak to může každý brát za bernou minci, že tyto klobásy jsou jednoznačně vynikající.

A opět jsme se loučili za tmy a opět jsme se dohodli, že se při další příležitosti zastavíme. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Sníh

Už jsem o tom psal a protože opakování je matka moudrosti (a zapomínání otec), uvedu to ještě jednou: Ačkoli jsem se narodil v zimě, zimu rád nemám. Ovšem nemohu a ani nechci přehlédnout zcela jasný a neoddiskutovatelný fakt, že k zimě tak nějak patří to bílé svinstvo, kterému se v odborné literatuře říká sníh.

A jak je všeobecně známo, moje vyrůstání ve valašských horách i moje žití pod Ještědem znamenalo kontakt se sněhem více než častý. Před několika lety, kdy jsem pobýval v Brně, jsem se dokonce na pár dní přestal smát kamarádům z horských oblastí, protože i tato oblast byla zasypána sněhem v množství větším než nemalém.

A po mém epochálním návratu do Prahy to vypadalo, že si o sněhu mohu nechat jen zdát. Až do letoška. To jednoho dne padat začalo. A padalo nejen ten den, nýbrž i několik dalších dní. I zaradovali jsme se, pes nejvíc, a vyráželi objevovat zasněženou krajinu. Dokonce i místní děti vytáhly zapomenuté boby, sáňky a jiná zařízení pro zdolávání jediného obstojného svahu v okolí směrem dolů.

Zkrátka, vypadalo to po dlouhé době na sněhovou zimu. Asi tak něco málo přes týden. Pak se totiž teploty venku vyhouply nahoru a bílá hmota začala postupně ubývat a ubývat a ubývat, až na některých místech zmizela docela. A tam, kde se udržela, zůstala jen velice tenká vrstva, která se postupně rozpadá.

I tak si mohu říct, že jsem po několika letech zažil sněžnou zimu. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Druhý letošní odběr

Mé tradiční odběry plazmy s dvoutýdenní periodicitou samosebou pokračují i v letošním roce. Není tedy nic divného, že jsem se opět ve čtvrtečním pozdním odpoledni vydal do svého oblíbeného odběrového centra.

A měl jsem i trochu štěstí. Lidí nebylo mnoho, vstupní prohlídkou jsem prošel v pohodě, hmotnost stejná jako při minulém odběru, pohovor s lékařkou také v pohodě a netrvalo dlouho a vítali mě v odběrovém sále.

Ujala se mě postarší svérázná sestra, která si ráda dělá z klientů legraci. Úvodní debata mezi námi proběhla v klidu a míru, pak připojení, napíchnutí, spuštění odběru a nastavení nejvyšší možné rychlosti. V naprosto klidovém stavu a napůl ležící jsem pozoroval cvrkot v místnosti a nebylo nikomu lépe než mně.

A po skončení tradiční rituál s objednáním na příští termín, odměnovou kávou, proběhnutím budovou a hurá domů. A zase za dva týdny.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Pro radost ze života

Tento článek rozhodně není sponzorován Břevnovským klášterním pivovarem!

Jak je o mně všeobecně známo, jsem veselé, milé a přátelské povahy. Minimálně většinu času. A jsem za to někdy oceňován.

Inu, krátce poté, co jsem se seznámil se svou milovanou a začalo být veleváženému publiku a ostatním nade tmu jasné, že se k sobě hodíme a že k sobě patříme, jsem svou milovanou zasvětil do tajemství konzumace národního nápoje, čili piva. A moje milovaná se projevila jako učenlivá žačka, zejména poté, co jsme přišli na to, že v nedalekém břevnovském klášteře funguje pivovar. A pivovar je dobré znamení, to je rovněž všeobecně známo.

A když přeskočím několik bezvýznamných detailů, tak krátce poté, co se změnila epidemiologická situace a nastala celostátní karanténa, jsme se rozhodli zachraňovat pivo. To v praxi znamená pořizovat pivo z regionálních pivovarů a tak přispívat k jejich prosperitě.

A jednoho dne, takhle před loňskými Vánoci, mi moje milovaná intimně sdělila, že vytvořila takhle velkou objednávku dodávky právě z břevnovského pivovaru. I zaradoval jsem se, neboť tak skvělou zprávu dostane člověk jednou, dvakrát, či třikrát, to ne.

Následně bylo lze pozorovat, jak se jedna taková krabice na balkóně zaplnila pivními lahvemi, což je pohled z nejnádhernějších. A i jeden z mých dárků, které mi byly při Vánocích předány, bylo dárkové balení a v něm hned tři litrové láhve, každá s jiným typem piva.

A to patří k radosti ze života. O tom když tak až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Havel (2020)

Film o Václavu Havlovi jsem vidět chtěl a když se mi to podařilo, mám z něj, mírně řečeno, rozporuplné pocity. Ne snad z hlediska faktografického, tam chápu, že jde o hraný film a ne dokument za každou cenu. Spíš z hlediska uměleckého.

Už proto, že nejlépe Václava Havla zahrál Marek Daniel v sérii České století a Viktor Dvořák, byť jistě šikovný herec, je zkrátka jiný. Jeho Havel ve srovnání s Danielovým působí mnohem méně uvěřitelně, což je škoda.

Film začíná v roce 1968 při divadelním představení, kdy je na pódium vyvolán tehdy populární politik a symbol nadějí Pražského jara (ve skutečnosti zatvrzelý komouš) Dubček. Z toho, jak je vytleskán, je vidět, že skutečně dokázal vytvořit falešnou naději o tom, že jako starý komouš může změnit to, co jiní staří komouši podělali. Ale o tom když tak až někdy jindy.

Samotný Havel je ve filmu krajně nejistý, neustále kontrolující, zda dělá či nedělá chyby, bojuje se svou plachostí až ušlápnutostí a jakoby proti své vlastní vůli se dostane mezi disidentské kruhy. Je zachycen i ve vězení, při práci v pivovaru, při literární tvorbě. Celý ten společenský život jde jaksi mimo něj, až najednou přijde listopadová revoluce a Havel jde na pódium jako kandidát na prezidenta. A tady film končí. Ještě následuje pár záběrů skutečného Václava Havla s různými osobnostmi během titulků.

Jak už jsem uvedl, hlavní zklamání pro mě bylo obsazení hlavní role jiným hercem, než kterého jsem měl v roli Václava Havla zažitého. Pokud se přes ně přenesu, tak jde o klasický fiktivní dokument, který na základě běžných údajů vytvořil kostru příběhu a na ni navěsil dostatek tvůrčí licence.

Není to film, který bych musel vidět mnohokrát. Mám za to, že jednou mi to stačí.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Druhé covidí testování

Protože ve velkém výrobním podniku, který vyrábí výrobky, se rozmohl takový nešvar, že někteří lidé museli ulehnout a jiní do karantény právě kvůli covidu, byli jsme ještě v prosinci informováni o tom, že proběhne plošné testování všech. I nelenil jsem a zabral si jeden termín.

Krátce před mým vybraným termínem testu však hned dva kolegové oznámili, že jejich výsledky jsou hraniční, tudíž mohou a nemusí být nemocní. V souladu s pokyny se tak pro zbytek dne odebrali domů, kde čekali na finální výsledky.

Následující den jsem se dověděl skutečnost, že v den, kdy šli na test mí kolegové, se objevilo větši než nemalé množství podobných případů. Ovšem ještě během dne přišla zpráva, že skutečná pozitivita se projevila jen u zanedbatelného počtu jedinců.

Se smíšenými pocity jsem se tak vydal k ordinaci, kde mělo testování probíhat, nahlásil své jméno a dalšímu kontrolujícímu jedinci sdělil, že jdu k sestře č. 1. Ukázal mi na jednu mladou ženu, která připomínala oděvem kosmonauta. Ta mi pokynula, nechť se usadím, a zasunula mi do nosu takovou jako tyč. A sunula tak hluboko, až mi začalo hučet v uších a přestával jsem vnímat. Ovšem po chvíli to ze mě opět vytáhla a konstatovala, že kdyby něco, tak mi do 15 minut zavolají nebo mi přijde zpráva.

A protože nikdo nevolal a zpráva nepřišla, tak asi v pořádku. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Sluchátka

Jako každý velký introvertní milovník hudby a jiných zvukových projevů jsem samozřejmě rád, když se můžu uzavřít do světa zvuků, oddělit se od vnějšku a uzavřít se sluchátky. A poslouchat to, co poslouchat chci.

A je pravda, že posledních několik let mi společnost dělala sluchátka, kterým se jednoduše a možná trochu slangově říká špunty. Prostě to, co se zasune dovnitř do ucha a tam to pouští to, co zrovna chci slyšet.

Ne snad, že by to s nimi bylo špatné. Mají velkou výhodu v tom, že se dají smotat a schovat do kapsy během necelé minuty. Ovšem je tu jedna velká nevýhoda v tom, že poslouchanou hudbu neuvěřitelně zplošťují.

Proto jsem posledních několik měsíců vybíral pořádná sluchátka. Protože nejsem značkofil, projížděl jsem je hlavně podle parametrů, zejména podle dynamiky.

A po několika týdnech bylo moje úsilí korunováno úspěchem. Narazil jsem na model, co vypadal, že mi bude naprosto perfektně vyhovovat. Pak jsem zkusil vytvořit objednávku a s uspokojením jsem mohl konstatovat, že od chvíle nalezení modelu do chvíle vytvoření objednávky šla cena o 400 Kč dolů. A to je dobře.

Netrvalo dlouho a v jedné ze svých oblíbených poboček Zásilkovny jsem si vyzvedl krabici, o jejímž obsahu nemohlo být pochyb. A ano, sluchátka jsem doma vybalil a vyzkoušel.

Nejen, že vypadají, že mi budou vyhovovat, navíc mi i naprosto vyhovují.

Takhle jsem si teda splnil další ze svých snů. O tom až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Mobil č. 25

Samsung S3 Neo
(únor 2020 - leden 2021)










Vzpomněl jsem si, že jsem nezmínil tento telefon. Dostal jsem jej v balíku s modely LG G3s a Samsung S4 a původně jsem jej zamýšlel využívat jen jako jakousi záložní variantu pro krizové chvíle.

Poté, co LG telefon začal zlobit, jsem tak musel toto rozhodnutí změnit a vzít dalšího Samsunga na milost. Odvděčoval se mi poměrně spolehlivými a solidními službami. Snažil se nenechávat mě ve štychu. CO se týká ovládání, bylo podobné nebo skoro stejné jako u S4, takže nebylo nutné si na nic zvlášť zvykat.

Protože jde o starší kousek, po několika měsících začala klesat výdrž baterie, následkem čehož málokdy vydržel nabitý od rána do večera. To je malá výtka.

A pár dní předtím, než jsem mu chtěl objednat novou baterii, mě opustil bez rozloučení, stejně jako jeho kolega od stejné značky. Nebylo mi s ním zle, ovšem je třeba poohlédnout se jinde.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Mobil č. 24 - aktualizace

Samsung S4
(únor 2020 - leden 2021)










Spolu s předchozím telefonem od LG jsem dostal i tento kus. A rozhodl jsem se ho použít pro služební SIM kartu jako služební telefon.

V podstatě jde o velice jednoduchý kus s nepříliš složitým ovládáním. Displej je poměrně čitelný, výdrž baterie stačí, volání, SMS i přístup do aplikací funguje v pohodě a navzdory mým předchozím zkušenostem je tento kousek opravdu povedený telefon, který vypadá, že by mohl v mém vlastnictví zůstat dlouho. O tom až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

---

Aktualizace: Od listopadu 2020 byl tento mobil používán bez SIM karty jen jako uchovávač dat. Bohužel v lednu 2021 se spolu se svým souputníkem S3 Neo rozhodl mě bez rozloučení opustit. Nyní tedy čeká na vhodnou příležitost k recyklaci.

Celý text

Mobil č. 23 - aktualizace

LG G3s
(únor 2020 - červen 2020; leden 2021 - dosud)










O telefonech od LG jsem slyšel už dávno, výrazněji pak v době, kdy se objevil model G2. Většinu času mě však tato značka míjela, nicméně časem jsem nabyl domnění, že právě tento telefon by mi mohl vyhovovat. A stalo se.

Telefon jsem, jako každý slušný člověk, vydražil přes instituci, zabývající se odprodejem státního majetku, a o pár dní později jsem si jej i převzal.

Co člověka trkne do oka jako první, je absolutní absence ovládacích prvků po bočních stranách přístroje. A taky absence hardwarového tlačítka. Ovládání hlasitosti spolu se zapínáním a vypínáním přístroje je na zádech a symboly pro krok zpět, návrat na hlavní obrazovku a menu se objevují na displeji. Displej je pak možné uspat i probudit pouhým poklepáním špičkou prstu. Jedno poklepání displej probudí, druhé jej uspí. Přiznám se, je to návykové.

Snad jediné, co lze telefonu vytknout, je malé vnitřní úložiště. 8 GB opravdu není moc, naštěstí je tu prostor pro datovou kartu a ukládání všeho, co jen jde, na ni. S tímto vybavením mohu konstatovat opravdovou spokojenost.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

---

Aktualizace: Po přibližně 4 měsících používání začal mobil projevovat různé vrtochy. Například při přijetí nebo uskutečnění hovoru ztrácel signál. Proto byl na čas odložen a nahrazen modelem Samsung S3 Neo. Poté, co zmíněný Samsung odešel bez rozloučení, vrátil se LG telefon do aktivní a činné služby.

Celý text

První letošní odběr

Náhoda tomu chtěla, že první letošní odběr plazmy je v mém pořadí odběrů přesně třicátý devátý. Takhle hezky to vyšlo.

A další náhoda tomu chtěla, že jsem dorazil včas a dokonce s malým předstihem. Byl jsem přivítán bouřlivě a nadšeně, jinak to totiž ani nejde. A stejně tak byla radostná chvíle rozhovoru s lékařkou.

O chvíli později jsem už vkráčel do odběrové místnosti, kde měly sestřičky nepředstáranou a nelíčenou radost z toho, že mě opět vidí. A tomu není divu.

Napíchnutí, nastavení přístroje, rozběh odběru a všechno ostatní už bylo takové, jak to obvykle znám. A netrvalo dlouho, jen něco málo přes půlhodinu a měl jsem opět jako obvykle splněno.

Rozloučení se v odběrovém sále, odchod do recepce, rozloučení se v recepci, káva za odměnu, posbírání svých věcí a tradá ven, cestou se ještě stavit na nákup, počkat na tramvaj a dorazit domů. Taky jako vždy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Ponovoroční

Novoroční den nás zastihl ve stádiu útlumu. V praxi to vypadalo tak, že se nám opravdu nic nechtělo a nemít psa, ani bychom nevykoukli ven. A to by byla škoda.

Nebudu přehánět. Odopoledne to trvalo téměř hodinu od chvíle, kdy jsme se usnesli, že by bylo dobré vyrazit ven, do chvíle, kdy se nám tuto myšlenku podařilo realizovat. I tak jsme si venku vybrali kratší trasu než obvykle. Pes to naštěstí ocenil a užil si procházku se vším všudy.

A i večer jsme byli v útlumovém mírně lenivém režimu. Nikomu z nás to nevadilo, protože to hlavní bylo, že jsme spolu a užíváme si vzájemně svou společnost. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

2021 intro

Nebyl bych to ani já, kdybych na začátku dalšího kalendářního roku nedal tradiční intro. Jako každý rok, tak i letos je tomu nejinak.

Jak už každý, kdo mě čte déle než posledních pár měsíců, ví, dotahuji do konce šestnáctou sezónu svého psaní, čímž jsem svůj plán překročil o minimálně 15,5 roku. To je dobře, protože moje čtenářstvo nemůže být o moje postřehy, příběhy a poznatky ochuzeno. Ještě pár let, než mě to psaní přestane bavit.

Co mohu říct naprosto přesně, je to, že pokud se nestane nic nepředvídatelného, tak nadále budu chodit dvakrát měsíčně na odběry, pokud se ustálí karanténní situace, budeme chodit zase na lekce jógy, jezdit na výlety a o všem budu se svým velejemným laskavým intelektuálním humorem sobě vlastním psát.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text