16 - 20/365

16/365 - Ctirad

Protože dny ubíhají rychleji, než jsem plánoval, za tento den jen dvě poznámky, ke kterým jsem zapomněl dopsat příběhy:

- Noblesní dáma ve fialovém klobouku (ZLO), která nechápe, že 64+16=80.

- Slečna, která do telefonu sděluje své názory na školu, kterou navštěvuje, tak diskrétním způsobem, že ji slyší všichni ve třicetimetrovém okruhu.

17/365 - Drahoslav

Pořád je zima bez sněhu a mrazu a nepřeji si nic jiného, než aby to takhle vydrželo už napořád. Tentokrát jsem prožil pozitivní pátek. U oběda jsem se najedl jako labužník sevillský. Odpoledne cesta za dětmi, během níž mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Stále řeší rodinné problémy a bohužel má v příbuzenstvu osobu, která by se stala oblíbenou adresátkou výtek doktora Štrosmajera.

18/365 - Vladislav

První poznatek: Dcera jde do sebe. Nemá potřebu neustále dusit syna a dělat mu ze života galeje. Druhý poznatek: Pohoda je jen jedna a nenecháme si ji nikým a ničím kazit. Třetí poznatek: Lovit na zahradě psa, který má radost ze života a potřebu řádit, není vůbec jednoduché.

19/365 - Doubravka

Neděle. Poslední den víkendu. S dětmi převážně v klidu a pohodě, odpoledne je vracím jejich mámě (kdyby si někdo myslel, že by hrozilo, že se spolu s ní k sobě navzájem vrátíme, tak nehrozí), cesta domů, doma dříve oproti očekávání.

20/365 - Ilona

Den jako vymalovaný, v práci si z něj nepamatuji skoro nic, protože toho bylo hodně, odpoledne odjezd k té, kterou jsem potřeboval slyšet. Už první kroky z nádraží k zastávce MHD mi připomněly, že jsem tu už kdysi byl a i když se to město ke mně zachovalo poměrně nefér, připadal jsem si, jako kdybych v něm naposledy byl předevčírem a ne v době, kterou můžeme skoro už označovat za prehistorii. Ani nevím, kolik to bylo zastávek, pak už jen najít správný vchod. Předávám jí opožděný vánoční dárek. Ona mi předává opožděný dárek k vánocům, narozeninám a společně pak otevíráme šampaňské. Od dob, kdy jsem údajně zátkou ze šampaňského rozbil lustr v bytě, kde jsme byli na návštěvě, si dávám při otevírání pozor. Slavíme to, kolik měsíců to je od našeho seznámení a že to, čemu skoro nikdo - zejména my dva - nevěřil, stále funguje.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Překvapený výraz

Začal jsem s tím už dávno a může za to jedna z nich; dlouholetá kamarádka mé kdysi ženy. Sedí u pokladny jednoho z hypermarketů jednoho z krajských měst. A tudíž, když ji znám, je blbost ji neoslovit. Postupně jsem pak začal oslovovat i ty další. U některých to zpočátku vyvolávalo údiv. Jedna z nich se pak přiznala, že když má šichtu zrovna v čase, kdy já na nákup nepřijdu, neprojdu u ní pokladnou a při vracení drobných se nezahledím upřeně do jejích oříškových očí, abych svým kultivovaným hlasem pronesl své proslulé: „Děkuji, Marcelko,“ tak to prostě není ono a práce jí vůbec nejde od ruky.

K tomu, aby se pokladní stala mou oblíbenou, musí splnit několik základních požadavků. Jeden z nich - a ne jediný - je, aby dokázala typický víkendový nákup osmičlenné rodiny odbavit za stejný čas, jako moje tři rohlíky, granulovaný čaj a zlevněné balení šesti špekáčků. Potom si zaslouží jak ten milý úsměv, tak i to jmenné oslovení.

Tam, kam chodím nakupovat nejčastěji, už mě znají a prodavačky i pokladní mě většinou zdraví samy od sebe jako první. Taky už vím, která je Erika, která Marie a která Patricie, i když u té poslední mi to moc nejde, protože má dlouhé jméno a říkat jí Páťo mi přijde divné.

Proto jsem byl přesvědčen, že Světová unie supermarketových pokladních už dávno vydala upozornění na člověka, který se prodejnou pohybuje tak chaoticky, že i Brownův pohyb molekul je proti tomu organizovaná manifestace jednoty pracujícího lidu s umělci, do košíku nebo vozíku hází věci ledabyle, na lidi ve frontě před sebou se dívá, jako by je chtěl zamordovat a pokladní oslovuje zásadně jménem. Jo, v tom posledním jsem prý jediný. A řeklo jich to víc, tak na tom něco asi bude.

A proto jsem byl příjemně překvapen příjemně překvapenou reakcí jedné relativně mladé (pořád mladší než já, už ne o moc), relativně usměvavé pokladní, která vypadala, že má sice na tváři úsměv, ale v duchu už počítá minuty do konce šichty.

„Jen to kafe?“ zeptala se.

„Ano, jen to kafe,“ odpověděl jsem, řekla mi cenu, podal jsem jí mince, obdržel jsem paragon a pomalu vkládal kafe do svého proslulého batohu.

„Děkuji, Zuzko,“ usmál jsem se na ni pro sebe typickým širokoúhlým úsměvem.

Pokud jsem někdy tvrdil, že tak překvapený výraz jsem dosud neviděl, musím se opravit. TAKHLE překvapený výraz jsem dosud neviděl.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Fotka v televizi

„Tati,“ prohlásila dcera, „normálně jsi byl v televizi.“

Na chvíli jsem se zaradoval, že televize znovu oprášila vysílání pořadu Federální kriminální ústředna pátrá. Pak to dcera objasnila.

„Bylo to na Prima Love,“ dodala, „a objevil ses tam na fotce!“

Pokud je mezi mými čtenáři někdo neinformovaný, dodávám, že Prima Love je televizní stanice velmi podivná. A přiznávám se, že ačkoli jinak splňuji všechny požadavky na zařazení do kategorie zdravý heterosexuální muž, necelé tři hodiny svého života jsem věnoval nesoustředěnému sledování této stanice. To v mém podání znamená, že program jel jako pozadí při jiných činnostech. Během těch necelých tří hodin začaly nebo skončily epizody asi čtyř různých seriálů. Když jsem už i v tom pátém slyšel, že hlavní postava promlouvá hlasem Valérie Zawadské, tak i když proti oné dámě nic nemám, jsem přeladil a k této stanici se od té doby nevrátil a ani v následujících 248 letech to nemám v plánu.

„Měl jsi tam to svoje tričko, co nikdo jiný nenosí,“ povídala dcera, „a byli tam s Tebou ještě dva další lidi a měli jste nějaké víno nebo co.“

No jo, to moje tričko z obchodu s levnými oděvy na Palackého třídě v Pardubicích. Nezničitelné. Přeletělo se mnou Atlantik tam i zpět. Cestovalo se mnou po celé mojí rodné vlasti. A pořád jako nové.

Tu svou fotografii v archívu zmíněné stanice hledat nebudu.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

11 - 15/365

11/365 - Bohdana

Sobotní odpoledne jsem obětoval využití pračky a následně cestě na poštu. Potřeboval jsem odeslat jeden veledůležitý dopis. Překvapilo mě, že to už není za korunu, ale za rovných třináct. Časy a ceny se mění a tuto zprávu nebylo lze poslat pouze mailem.

Odpoledne na mě přišla spací chvilka. Pak jsem se vydal do nedalekého supermarketu, abych během bloumání mezi regály zjistil, že vlastně nic nepotřebuji. Tak jsem si udělal aspoň pěknou podvečerní procházku stmívajícím se městem.

12/365 - Pravoslav (druhé jméno, jehož žádného nositele neznám)

Neděle je odpočinku den, proto jsem se ráno vydal na obvyklou mši, pak oběd a odpoledne jen odpočinek spolu s mírným úklidem, aby moje skromné království nepřipomínalo divočinu. Ta, kterou jsem potřeboval slyšet, má nějakou nepříjemnou záležitost v rodině, zavolala jen jednou. A pak ještě večer před spaním. Proto jsem šel spát extrémně brzy. O tom zase někdy jindy.

13/365 - Edita

Dlouho vcelku pozitivní den. Odpoledne se mi povedlo pořídit dárek pro tu, kterou jsem potřeboval slyšet. Už jsem psal, že vybírání dárků není má parádní disciplína a že kdo si neřekne, co přesně chce, dostane to, co mi v danou chvíli padne do oka. Tak snad ji potěším. To jsem ještě netušil, jaký šok mě čeká odpoledne po návratu z práce. Na špatné zprávy není člověk nikdy dost připravený. Snad to oba zvládneme.

14/365 - Radovan

Před několika dny jsem hledal jednu velmi důležitou informaci, bez které by byl můj život beznadějně šedý. Během tohoto hledání vyplynula na povrch jiná informace, a to ta, že do firmy, která mě dnes zaměstnává, jsem historicky poprvé z pozice uchazeče psal před skoro pěti lety. Všechno souvisí se vším, proto jsem rád, že tam jsem teď.

15/365 - Alice

Ano, je to tak. Zima pořád, ale sníh a mrazy naštěstí nikde. A když nechtěně vyslechnu telefonní hovor slečny, která podceňuje hlasitost svého projevu - a rozesměje tím kromě mě i několik dalších lidí - je to povedený den. Pohybuji se mezi dvěma pocity. Ten první je, že vím skoro všechno. Ten druhý je, že nevím skoro nic.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

06 - 10/365

06/365 - Tři Králové

Po víkendu, jehož polovinu jsem strávil s migrénou, se vracím do práce kupodivu v pohodě. Ráno mi volá ta, kterou jsem potřeboval slyšet. V práci jsou už všichni, co se vrátili z dovolených. Zejména mám radost z kolegyně, která se ke mně bujaře hlásí a je na ní vidět, že mě vidí ráda, čemuž se ostatně nelze nikterak divit. Málem jsem se pozvracel z presa z kávovaru. Další stádium školení. Budu za chvíli chytřejší než Chuck Norris. Večerní nákup a pocit, že ať nakoupím jaké množství chci, furt je to málo. Večer mi volá ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Jedna z těch, kdo mají pochopení pro můj druh humoru, což značí nadprůměrně vysoké IQ.

07/365 - Vilma

V práci další kolo návratů z dovolených. Ve čtvrtek a pátek jsem ani nešel na oběd, teď už zase normálně jím, jsem zkrátka v pohodně. Ráno mi ta, kterou jsem potřeboval slyšet, zavolala později, než je obvyklé. Zaspala. Ale ví, že mě umí potěšit telefonátem v každou denní či noční dobu. Odpolední porada s návrhem nového řešení, kteréž vypadá skvěle. Celkově se vracím do běžného fungování. Večer nákup ještě před jízdou domů.

08/365 - Čestmír

Jestli tohle, co teď je, má být zima, tak vezmu zimu asi na milost. Odhlédnu-li od prostého faktu, že do práce i z práce chodím za tmy, která je v naprosto nelogickém čase. Objevil jsem novou prodejnu potravin, kde sice chybí pečivo a mléko, zato jiných komodit je tam více než dost. A ano, i dnes mě ráno do práce vyprovázela ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Jedna důležitá porada s nejvyšším šéfem. A dobré zprávy. Těch není nikdy dost. To, že mám rád svoji práci, jsem už psal a i když jsem v jiném městě, v jiné společnosti a s jinými lidmi, platí to pořád.

09/365 - Vladan

Další den plný nasávání. Tentokrát vědomostí. Připadá mi, že za chvíli budu chytřejší než Chuck Norris. Další pozitivní bod - příchod výplaty na účet. Už jsem naháněl roztomilou účetní ze starého zvyku, že SMS o příchozí výplatě přicházela obvykle mezi desátou a jedenáctou a už je půl dvanácté a kde nic, tu nic. SMS o příchozí výplatě přišla v 13:55. Láduji se ovocem. Mandarinky, jablka, banány loupané správným způsobem, tedy od stopky. A večer mohutný nákup, protože mi mezitím došel šampón, pečivo i káva.

10/365 - Břetislav

Školení ze včerejška pokračuje. Včera jsem si mohl nalhávat, že aspoň něco z toho, co se školím, už vím. Dnes vidím, že mé znalosti pokrývají necelá 2% toho, co bych měl vědět. Mandarinky a banány ve mně mizí rychlostí namydleného blesku. Ráno i večer volá ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Možná o ní uvedu pár dalších detailů. Každopádně zakončuji první kompletní týden tohoto roku koupí obří polské bonboniéry.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Zhmotnění zla III

Poté, co jsem podrobně vysvětlil, že největší zlo v dějinách lidstva představuje brokolice, následovaná kmínovou polévkou, je třeba podívat se na třetí roh vidlí zla.

Ve druhé části filmové série o Austinu Powersovi se vyskytuje scéna, kdy vedle sebe stojí konvice s kávou a konvice se vzorkem stolice Tlustého Parchanta. Austin Powers si chce nalít kávu, jenže z roztržitosti sáhne po vedlejší konvici. Pak si k tomu, co má v hrnku, přičichne a prohlásí: „To kafe smrdí jako sračky.“
Jeho kolega jej chce upozornit na jeho omyl a napoví mu: „Austine, to jsou sračky.“
Austin Powers se toho, co si nalil, napije a dokončí konverzaci: „Jsem rád, že nejsem jediný, kdo si to myslí.“

Tolik k úvodu dnešního pojednání o třetím zhmotnění zla.

Když jsem se na začátku ledna vrátil ke své práci každodenní, shledal jsem, že ve firemní kuchyňce stojí nový kávovar na preso. Nu což, proti této variantě kávy nic nemám a hlavou mi probleskla vzpomínka na studentská léta, kdy jsme trávili s kamarády kus odpoledne v kavárně obchodního domu Ještěd, později Kmart, později Tesco a dnes nic, protože nějaký mamlas se rozhodl onu krásnou budovu nechat zbourat, a tamní preso bylo vrcholem potěšení pro naše zhýčkané chuťové poháry. I neváhal jsem a použil tuto mašinu. Jako správný chlap jsem nejdřív hodně dlouho mačkal všechny možné ovládací prvky, abych ve chvíli, kdy na mě onen stroj začal mluvit estonsky, vytáhl návod a postupoval podle něj.

To, co mi do hrnku nateklo, vypadalo poměrně sympaticky. Doplnil jsem patřičnou dávkou cukru. Od té doby, co znám některé profesionální diabetiky, vím, že i s cukrem mohou být problémy. Pak jsem to vše míchal jakoby hypnotizován. A pak došlo k tomu, že jsem si zavzpomínal na Austina Powerse.

Čichový vjem byl totiž, řečeno slovy kultovního pana Karotky, nic moc. Rozhodl jsem se jej překonat. Po prvním usrknutí se mi vzpříčil žaludek a po druhém začalo hrozit, že se regulérně pozvracím. Nějak jsem to ustál a umíchané preso skončilo v odtoku dřezu.

Abych získal objektivní náhled, učinil jsem o den později druhý podobný pokus. S jiným hrnkem a se stejným výsledkem.

Proto mohu preso z tohoto konkrétního kávovaru zařadit na čestné třetí místo v hitparádě zhmotněného zla.

A od následujícího dne si do práce nosím vlastní kávu. Zase.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

01 - 05/365

01/365 - Nový rok

Nemám moc rád otřepané fráze o Novém roce a celém roce. Pokud by byly pravdivé, čekal by mě mimořádně radostný rok, protože pár minut po půlnoci mi volala ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Usnul jsem nějak okolo půl druhé, když už přestaly venku bouchat rachejtle. Probudil jsem se v pozdním dopoledni a celý zbytek dne jsem věnoval přípravě na návrat do práce, až večer mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet.

02/365 - Karina

Návrat do práce. Usměvavý šéf. Veselí kolegové. Školení. Únava. Kafe za kafem a není jich dost. Večer návrat během hovoru s tou, kterou jsem potřeboval slyšet. Praní. Usínání po pozdně večerním hovoru s tou, kterou jsem potřeboval slyšet.

03/365 - Radmila

Ráno opět do práce. Pokračování školení. Nové klíče od kanclu. Odpoledne volá dcera, že se víkendu se mnou a synem nezúčastní ani ona ani její psí šelma. Odjezd. Spánek ve vlaku. Hovor od té, kterou jsem potřeboval slyšet. Převzetí syna. Jdeme se ubytovat. Poslední víkend ve vile Havlových. Večer volá ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Migréna mi brání v usunutí.

04/365 - Diana (první jméno, jehož žádnou nositelku neznám)

Usínám nějak před čtvrtou ráno a dopoledne nejsem schopný pohybu. Syn to bere s nadhledem a slibuje, že nebude zlobit. Definitivně se z postele vyhrabu až před polednem. Vyrobím oběd pro nás oba. Odpoledne nákup. Pak syn čte knížku z knihovny. Je vtipná a dětská. Ještě později volá ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Až do večera pohoda.

05/365 - Dalimil

Pohodová neděle, většina dne se synem, povídání, čtení, koukání, cesta, přivítání s dcerou, co už je viditelně zdravá, odjezd domů, zjištění, že souboj s lidskou blbostí opravdu nejde vyhrát. Krásný večer a milý hovor s tou, kterou jsem potřeboval slyšet.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

První letošní víkend

Poslední ze tří po sobě strávených víkendů, druhý se synem, v horním patře manželů Havlových.

Vyrazil jsem z práce a zamířil do městečka, kde žijí mé děti. Ještě během cesty jsem zavolal té, kterou jsem potřeboval slyšet. Dcera totiž ještě docela nerozchodila předchozí nemoc, i rozhodla se strávit víkend i se svým psem u babičky. A proto jsem vyfasoval pouze syna s tím, že si uděláme druhý chlapácký víkend po sobě.

Přišli jsme, zabydleli jsme se, syn vytáhl svoje hračky a vedli jsme všeobsáhlou debatu o Legu a podobných věcech. Večer nechtěl jít spát s poukazem na to, že desátá hodina večerní je na spaní ještě moc brzy. Byl jsem nekompromisní a tak chvíli poté, co skončil můj večerní hovor s tou, kterou jsem potřeboval slyšet, už pochrupoval jako medvídek.

Zato já jsem prožil děsnou noc. Neusnul jsem, trápila mě extrémní migréna. Bolest se přesouvala z levé půlky hlavy do pravé a zpět. A ne a ne usnout. Poprvé do sprchy. Podruhé do sprchy. Pak se přidaly bolesti břicha. Usnul jsem až okolo čtvrté hodiny ranní a když se syn dopoledne vybatolil z postele, bral na můj zdemolovaný stav naštěstí ohledy.

Vůbec sobota byla neplánovaně v klidu. Z postele jsem se dostal až okolo jedné hodiny po poledni, vyrobil oběd, odpoledne syn četl knihu z knihovny, večer mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Tentokrát jsem usnul spolehlivěji a ráno jsem byl v pohodě.

Dopoledne jsme si ještě užívali odpočinku, po obědě jsme pomalu začali uklízet a pak byl čas vzít syna a vrátit ho domů. A o chvíli později se objevila i dcera, sprdla mě za to, že viděla mou fotku v televizi, přivítal jsem se s jejím psem a odjel.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Dva víc než pět

Pět je tak akorát. Dva jsou moc.

Pět dní v kuse bylo dosud mé nejdelší volno v práci, když jsem si extrémisticky prodloužil víkend od čtvrtka do pondělí. A teď jsem měl volno dva týdny, což pro téměř totálního abstinenta a nesmiřitelného workoholika v jedné osobě bylo náročné.

Abych to ale nějak zvládl, naplánoval jsem si dokonale akční program. Takže první opravdu volné odpoledne jsem měl až pátý den svého volna. A navíc každý víkend jsem byl s dětmi - předvánoční s oběma, mezisváteční se synem.

I tak jsem v novoročním odpoledni tlačil očima časomíru, aby už byl čtvrtek a já se mohl vrátit do své oblíbené kanceláře.

A návrat stál po těch dvou týdnech za to.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Rok první III

Ano, toto je už poslední ohlédnutí za minulým rokem.

Co se událo pozitivního? Někdy bylo hodně těžké ty pozitivní momenty hledat. I v tom krizovém období, které bych nejraději vymazal jak ze své paměti, tak i z celé historie, se naštěstí našly.

Prvním pozitivním momentem byli kolegové a přátelé ze sboru. Z toho prvního a pak i z toho druhého. Lidi, kteří se neohlížejí na to, kdo je vysoký, malý, hubený, tlustý, bohatý, chudý nebo jinak, ale záleží jim jen na tom, jaký je ve vztahu k druhým. A moje vrozeně přátelská povaha mi pomohla zapadnout a cítit se skvěle.

Druhým pozitivním momentem byli kamarádi, o kterých jsem občas psal, zejména o jednom z nich, který je stejně bodrý Moravák jako já a rád se mnou vedl učené disputace, na něž ještě není tento svět připraven. A vůbec jsem měl štěstí na lidi, které jsem v tom krizovém období potkal.

Třetím pozitivním momentem byl pracovní restart. Přišel ani ne za pět minut, ani za minutu, ale deset vteřin před dvanáctou. Umožnil mi znovu se cítit dobře a získat zpět nalomenou sebejistotu. Pochopitelně, když jsem zjistil, že jednoho ze svých novopečených kolegů znám přes deset let, byl to pro mě další příjemný bonus.

Čtvrtým pozitivním momentem bylo obnovení pravidelného kontaktu s dětmi. Oba mrňaví už vůbec nejsou mrňaví, rostou jako z divoké vody a mají se čile k světu. A je mi s nimi dobře. I se psem.

A pátým pozitivním momentem bylo jedno odpoledne, kdy jsem se bez přípravy začal bavit s jednou osobou, z níž se o pár dní později vyklubala ta, kterou jsem potřeboval slyšet. Ten moment, kdy jsem si spokojeně prohlížel vlaky na místním nádraží, když do mě někdo zezadu šťouchl a poté, co jsem se otočil, jsem zjistil, že jde právě o tuto konkrétní osobu, se řadí v mých vzpomínkách hodně vysoko.

Nesmím zapomenout na další velkou skupinu lidí. Pracovně je označuji za cvoky. Jsou to lidé, kteří mě dokáží rozesmát i ve chvílích, kdy nemám náladu ani na letmý úsměv. Jsem za ně vděčný a snažím se jim vše oplácet měrou vrchovatou. Svérázná kamarádka Miroslava patří mezi ně.

Posledním pozitivním momentem bylo pak jedno prosincové dopoledne, kdy jsem podepsal několik papírů a stal se na neurčito pracovníkem svého zaměstnavatele.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Nejlepší den v roce

Každoroční tradice je taková, že týden po Štědrém dni přichází výročí jedné z nejvýznamnějších událostí v dějinách lidstva, a to mého narození. A stejně jako většinou jsem i tentokrát přesný okamžik výročí svého příchodu mezi živé prospal. Z postele mě tak vytáhl až telefonát od té, kterou jsem potřeboval slyšet. Po skromné snídani jsem se tak rozhodl, že své výročí oslavím tím nejlepším způsobem, čili prací. A proto jsem několik hodin dělal pořádek.

Pro případné vdavekchtivé dámy a jejich příbuzné, kteří si lámou hlavu, jak svou vdavekchtivou příbuznou udat, přináším upřesnění: Pořádek v mém podání znamená, že bugr, dosud strategicky rozmístěný v hromadách H1, H2, H3 a H4, v některých dnech i H5, sestavím do základní hromady H0, kterou strategicky umístím tak, aby byla z kteréhokoli místa co nejméně viditelná. A nelžu, to ani neumím, když tvrdím, že toto nové uspořádání vydrží kolikrát i více než dva dny. Jednou to dokonce byly i tři.

Vysílen nadměrnou fyzikální aktivitou jsem se pak věnoval pouze poslechu hudby a ve chvíli, kdy mi mé tělo začalo dávat jednoznačné signály, že by bylo dobré zase něco hodit do žaludku, jsem si připravil skromný oběd a pak už se odpoledne nachýlilo tak, abych mohl vyrazit na silvestrovskou mši, při které se překvapivě nevypráví vtipy, ale bilancuje se uplynulý rok.

Večer jsem se tak vrátil ve skvělé náladě a pohodlně si užíval klid, zatímco venku se ozývaly zvuky připomínající situaci, kdy někdo do mikrovlnky strčil kamion popcornu. V klidu jsem si užil večeři, zavolala mi ta, kterou jsem potřeboval slyšet, chodily mi poslední blahopřejné vzkazy z téměř celého světa, začaly přicházet pozdravy do nového roku, o půlnoci jsem poslal první letošní SMS a o pár minut později mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet. A nebylo ještě ani půl druhé ráno a spal jsem jako medvěd Tlapička.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Víkend chlapácký

Poslední víkend v tom podivném roce končícím třináctkou, z nějž - jako z toho roku - bych první téměř celou polovinu raději zapomněl, jsem měl vložený mimořádný víkend s dětmi.

Už ve čtvrtek jsem se dověděl, že dcera ochořela podivnou nemocí, s níž si ani nejvěhlasnější lékařské kapacity nevědí rady. Nejprve jsem posmutněl, neboť bez dcery a psa moje překvapení tak nevyzní, už v následující chvíli jsem měl jasno: Uděláme si se synem chlapácký víkend jako správný prezident chlapáků se svým viceprezidentem.

Ubytování v horním patře vilky manželů Havlových jsme měli zajištěno již od dřívějška. Nejprve jsem oběma dětem předal dárky. Pravda, oproti původnímu plánu jsem musel předat dárky mírně skromnější, neboť jsem již dříve přispěl na dárky drahé z oblasti sportovních potřeb s ohledem na počasí absolutně nevyhovujících.

Tím pádem jsme se se synem zabydleli, něco málo snědli, koukli na pár filmů, zavolala mi ta, kterou jsem potřeboval slyšet a zapadli jsme do peřin. To jsme ještě netušili, že v sobotu se probudíme někdy mezi desátou a jedenáctou dopolední, ven se dostaneme na necelou hodinu, budeme debatovat o Legu a podobných důležitostech života a jediné vytržení z chlapáckého programu bude ta chvíle, kdy mi večer zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet.

V neděli jsme sami sebe trumfli. Ráno mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet, ovšem poté jsme oba se synem chrněli až do pravého poledne. To bylo na pováženou, tak jsme místo oběda měli snídani a odpoledne v poklidu vyrazili zpět. Syna jsem vrátil, i do svého bydliště jsem se v pohodě vrátil, během jízdy i večer mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet, tak mohu konstatovat, že poslední víkend roku se vydařil.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Austin Powers - Špionátor

Když už jsem tak hezky rozebral druhý a třetí díl série o neohroženém agentovi Austinovi Powersovi, sluší se vzpomenout díl, který celou sérii uvádí a kterým tato série začíná.

V roce 1967 má Austin Powers na dosah dopadení doktora Zloducha. Ten na poslední chvíli unikne a nechává se zmrazit. Totéž udělá i Austin Powers, který se tak probouzí v roce 1997 a vůbec nechápe rozdíly mezi liberálními lety šedesátými a prudérními lety devadesátými. K ruce dostává kolegyni, dceru své kolegyně z doby před třiceti lety.

Doktor Zloduch má tři plány na zisk peněz vydíráním. Nejprve chce hrozit britské královské rodině, že zveřejní mimomanželský poměr prince Charlese a hrozbu jeho rozvodu. To je mu jeho poradci rozmluveno, neboť princ Charles má jak mimomanželský poměr, tak i rozvod, úspěšně za sebou. Napodruhé chce doktor Zloduch hrozit rozleptáním ozonosféry a rakovinou kůže. I to mu poradce rozmluví s poukazem na to, že tak se už dávno stalo a ozonosféra je v roce 1997 v dezolátním stavu. Proto přichází s posledním plánem - navrtat se až k zemskému jádru, tam spustit jadernou hlavici a vyvolat tak mohutnou erupci všech sopek na světě najednou.

Diváci, kteří se raději nudí u filmů o ničem, ohrnou pohoršeně nos. Kdo se chce oddechově pobavit a zasmát, má příležitost.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Austin Powers - Goldmember

Každá pořádná série musí mít třetí díl. Tentokrát se doktor Zloun vrací s novým geniálním plánem - s pomocí zločince zvaného Zlatý Úd chce k Zemi přitáhnout obrovský meteorit a způsobit záplavu celého světa. V tom mu může zabránit, jak jinak, jen a pouze Austin Powers. Ten na scénu přivede svého otce a několikeré cestování do minulosti a zpět, objeví se postavy dosud neviděné i zapomenuté a v určitém momentě se objeví i Ozzy Osbourne s celou svou rodinou.

Komedie ctí pravidla parodického žánru, nejde tedy o nic seriózního. Mike Myers si střihl dokonce čtyřroli - kromě všech tří, ve kterých se objevil v předchozím díle, si přidal i roli samotného Zlatého Úda. Samozřejmě nechybí překvapivé momenty, zejména v závěru celého filmu a série jako takové.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Austin Powers - Špion, který mě vojel

Než se Mike Myers začal zabývat dabováním Shreka, objevil se v několika filmech. Poprvé jsem ho zaregistroval v roli rockera tělem i duší Wayna ve filmu Waynův svět. A pak přišly filmy s Austinem Powersem.

Tento je druhý díl série a Mike Myers si v něm střihl trojroli - kromě samotného Austina Powerse si zahrál i jeho protivníka doktora Zloouna (tak je přejmenován původní doktor Zloduch) a jeho agenta Tlustého Bastarda. Doktor Zloun se vrací i se svým klonem pojmenovaným Mini Me, aby opět hrozil zničením světa. A protože jediný, kdo je schopen doktora Zlouna zastavit, je Austin Powers, vysílá do minulosti Tlustého Bastarda, aby Powersovi ukradl jeho mužo - tedy celé jeho libido a veškerou mužnost.

Celý film se neobejde bez žertíků někdy až na hranici trapnosti, vždyť jde o parodii na všechny možné dobrodružné filmy. A to, že nakonec je doktor Zloun poražen, je jasné každému.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Ten vánoční

Původně jsem chtěl své vánoční zážitky shrnout nějak děsně zábavně, ovšem pak jsem zjistil, že to už za mě udělal jiný autor a psát totéž, co už někdo napsal, je jeden ze tří nejhorších prohřešků, kterých se zkušený bloger mého kalibru může dopustit. Jen na rozdíl od autora uvedeného odkazu jsem měl jiné okolnosti. Poslední čtyři roky je to totiž tak, že v sudé roky trávím vánoční dny s blízkými a v liché o samotě.

Zabavit se nebylo vůbec snadné. K tomu jsem neustále z rádia slyšel buďto klasické koledy nebo jiné vánočně orientované písně a zejména z Lennonovy odrhovačky, kterou jsem tu už před pár lety zmínil jako hnus nejvyšší kategorie, se mi dělalo regulérně fyzikálně zle a říkal jsem si, že Mark Chapman měl místo kriminálu dostat vyznamenání. Ale to je vedlejší.

V podstatě jediný pevný bod byl daný dávno do předu - o půlnoci začínající půlnoční. Naštěstí asi tak půlhodinu před odchodem mi zavolala ta, kterou jsem potřeboval slyšet.

Před rokem mi přišla všeho všudy jedna vánoční SMS. Tentokrát byly tři. Jedna hromadná (kdy odesílatel zadá čísla všech svých kontaktů a všem flákne jednotný text), druhá od té, kterou jsem potřeboval slyšet, třetí od mé vzdálené pražské tety. Z toho důvodu jsem odepsal jen na poslední dvě.

Večer jsem zavolal dětem a pak jsem se vydal na onu výše zmíněnou půlnoční. Cesta byla v pohodě, místo v lavici jsem získal. Nejprve zhasla všechna světla. Pak za doprovodu Tiché noci zpívané sborem, který přijel odněkud, co jsem zapomněl odkud, přišly skautice s Betlémským světlem. Atmosféra temně mrazivá. A pak teprve se rozsvítila světla a začala samotná mše.

Když jsem navštívil půlnoční v roce 2011, místo klasických písní byla hrána Česká Mše od Ryby. Ze záznamu. Tentokrát byla zpívána jiná a podobně působivá. Jen neúměrně dlouhá. Vždy, když končil jeden hudební úsek, tak jsem očekával, že bude pokračovat normální program mše, jenže začal další hudební úsek na několik dalších minut.

Jinak byla půlnoční nádherná. To, že se natáhla na téměř dvojnásobek běžné délky, nebylo nakonec tak kritické, jak se původně zdálo. Chvíli před druhou hodinou ranní jsem byl doma. Otevřel jsem notebook a když přeskočím několik méně významných detailů, do postele jsem uléhal úderem půl páté ranní. Snad proto, když mi v pozdním dopoledni volala ta, kterou jsem potřeboval slyšet, jsem byl ještě v polospánku a ani nevím, kolik bylo vlastně hodin.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Rok první II

Pokud rozeberu první rok své páté dekády trochu podrobněji, musím na úvod vzpomenout okřídlené rčení o tom, že co mě nezabije, to mě posílí. Bráno touto optikou jsem úvodních 5 měsíců posiloval tak, že by i všichni účastníci kulturistických soutěží zbledli závistí.

Rok jako takový přitom začínal relativně pozitivně. O dva týdny později už bylo všechno jinak. Naštěstí to zrovna padlo do doby, kdy mi bylo nabídnuto členství v pěveckém sboru, kam jsem se v mírných obavách vydal. Nakonec z toho byla série velmi pozitivních zážitků a pro mě osobně asi jediný důvod se na něco těšit. A o měsíc později jsem byl přizván do druhého sboru, což pro mě znamenalo zábavu i poučení dvakrát do týdne. To mne drželo nad vodou.

To, že mi předchozí rok v říjnu někdo něco slíbil a na něčem se se mnou dohodl, najednou přestalo platit. A to bylo zlé. Jestliže v roce 2010 jsem padal na dno a zabrzdil jsem těsně nad ním, tentokrát jsem dopadl. Kompletně. Vymotat se z toho všeho trvalo déle, než bylo společensky únosné. Naštěstí jsem měl okolo sebe vždycky někoho, kdo mě držel nad vodou, aby mi z toho všeho definitivně nehráblo. Protože jsem k tomu neměl daleko.

Právě v květnu se to zlomilo. Původně naprosto nenápadně. O dva týdny později výrazně. A pak na začátku června jsem dostal šanci na nový start do života. Bylo to něco neuvěřitelného. Po dlouhé době se zase cítit jako plnohodnotný člověk, i když mě zrovna sužovaly zdravotní obtíže.

Jestliže základními třemi body života jsou práce, zdraví a rodina, začal jsem je stavět postupně. K práci se po určité době přidalo zlepšené zdraví a povedlo se mi obnovit kontakt s dětmi. Pravda, po sedmi měsících. Mnozí však netuší, že těch sedm měsíců uplynulo ne proto, že bych nechtěl, nýbrž proto, že jsem nemohl. Okolnosti byly takové, že bych se možná dostal k dětem, celý program by však byl velmi nedobrý.

Ostatně druhá polovina tohoto roku byla pozitivní i v jiné oblasti. Zrovna v den, kdy jsem vzdal pátrání po spřízněné duši, se jedna tak nenápadně objevila. Nemohu psát další detaily, naznačím jen, že to vypadá pozitivněji než poslední zmařený pokus.

A celý rok byl symbolicky završen krátce před polovinou prosince, kdy jsem podepsal dokument, který mě uvazuje do pracovního poměru na dobu neurčitou.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Pohostinnost je dobrá vlastnost

Předposlední víkend minulého roku s dětmi byl ve znamení toho, že jsem měl, stejně jako celá firma, dovolenou a díky okolnostem, které zrovna převládaly, jsem byl i v době dovolené nadprůměrně akční.

Paní Havlová se nejmenuje ani Olga ani Dagmar. Paní Havlová se jmenuje Marie. A má manžela, který se nejmenuje Václav. Manžel paní Havlové, pan Havel, se jmenuje Ladislav. Oba jsou od pohledu důchodci, a když z nejrůznějších důvodů nevyjde ubytování v našich oblíbených hotelech a penzionech, pronajímáme si horní patro jejich vilky.

Paní Havlová a pan Havel mají psa. Jorkšíráka. S naším maltézákem jsou jedna tlapa. Tím ovšem výčet vlastností manželů Havlových nekončí. Pokaždé, když k nim přijedeme, máme horní patro uzpůsobeno našim potřebám. I kuchyň je zásobena tak, aby se průměrně hladový jedinec se dvěma průměrně hladovými dětmi srdečně a spokojeně najedl.

Na konci října jsme jejich pohostinnost vyzkoušeli a nyní to zopakovali třikrát po sobě. Domnívám se, že paní Havlová na mě bude mít už docela silnou alergii a jakmile uslyší v telefonu mé jméno, hodí telefon do akvária. První víkend jsem přijel v pátek poměrně brzy, přepadl jsem bankomat a šel jsem vyzvednout svého milého syna z družiny. Syn měl nepředstíranou radost (ani se nesnažil předstírat sebemenší náznak radosti), že mě opět vidí. Během cesty domů mi detailně popsal, co dostal od spolužáků za dárky. S tím se o několik minut později chlubila i dcera a vysvětlila mi také, co za dárky dostali její spolužáci a spolužačky. Zejména u tří největších kluků v její třídě jsem kreativitu dárců ocenil, neboť chlapci, který nosí celý týden jedny a ty samé trenýrky, darovali nové trencle s černým pruhem vzadu; jinému, který se vyznačuje tím, že okolo sebe šíří nelibou vůni, věnovali deodorant a třetímu, který se vyznačuje poněkud rozložitější postavou, věnovali pravou a nefalšovanou podprsenku. „Růžovou s krajkou, tati,“ doplňovala detaily má drahá dcera.

Vyrazili jsme s dětmi ven, syna dovedli do kroužku a šli se zabydlet. Naši dočasní domácí projevovali účinnou radost, že nás vidí a dovedli nás opět nahoru, kde jsme to s paní domácí zúčtovali. Pak jsem vzal psí šelmu a vyrazil pro syna, kterého jsem odvedl z kroužku.

Po pravdě řečeno, obě mé děti si dost postěžovaly na kvalitu ubytování. A mají pravdu. Jak už jsem uvedl v úvodu dnešního článku, vybral jsem toto místo kvůli nedostupnosti našich obvyklých oblíbených hotelů. Připravil jsem dětem sportovní večeři a pak jsme zalehli.

Na mně se celý víkend podepisovala jakási podivná malátnost. Ráno v sobotu jsem vstal, vyvedl psa ven, vrátil jsem se a usnul jsem. Pak jsem vstal, vyvedl psa ven, vrátil se, vyrobil dětem oběd a usnul jsem. Mezitím šla dcera sama ven se psem. Pak jsem vstal, vyvedl psa ven, vrátil se, usnul jsem. Nebýt jednoho důležitého večerního telefonátu, prospal bych celý víkend.

Ospalost se na mně projevovala i v neděli, kdy jsem zase vstal pozdě a kdyby nešlo o den, kdy se měly děti vrátit domů, zůstal bych pod peřinou i nadále. Odpoledne jsme udělali pořádek a já zavedl děti i se psem domů. A i cestou k sobě domů jsem bojoval s návaly spánku.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Určité neurčito

Asi by to nebylo důležité a nikoho by to nezajímalo.

Zároveň vím, že je pořád dost lidí, které to zajímá.

Nejprve byla jedna schůzka. Pak druhá. Při třetí padla určitá dohoda.

A při čtvrté došlo k podpisu.

Nyní se na té smlouvě skvěje řádek, který oznamuje světu, že smlouva je uzavřena na dobu n e u r č i t o u.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Zhmotnění zla II

Zlo se projevuje už od počátku lidské existence různými způsoby. To nejhorší a nejzákeřnější je v podobě brokolice. A hned za ním s odstupem pouhým okem nezaznamenatelným stojí druhá podoba zákeřného zla. Druhý z ďáblových vynálezů. Kmínová polévka.

Jakožto dítě jsem byl ovlivňován motivačními výroky o tom, že polévka je nedílnou součástí oběda. A chutná a dobrá polévka gulášová, frankfurtská nebo dokonce česneková skutečně takovou nedílnou součástí je. Co si ale zaslouží přísný zákaz, vymazání ze všech kuchařských knih a doživotní tresty za výrobu a distribuci, je polévka kmínová. Už to, že je označována za polévku, je drzost a hanobení jídla.

Pro neinformované dodávám, že v případě tohoto zločinu v talíři dostanete horkou vodu, ve které plave větší než malé množství kmínu. Naberete na lžíci, vložíte do úst a pak si několik minut v kuse vytahujete z mezizubních prostor kmín. K tomu připočítejte pro tuto nechutnost charakteristický zápach. Nejpozději při druhém nádechu nad talířem s touto parodií na polévku začnete mít neodolatelnou chuť zvracet.

Po své poslední zkušenosti tak dodávám: Stejně jako brokolice i kmínová polévka musí být zničena.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Rok první I

Opticky vzato byl první rok páté dekády mého života rozdělen na dvě části. První kratší, druhá - logicky - delší. Na začáktu to vypadalo úplně jinak.

První část potvrdila trend konce posledního roku čtvrté dekády. Začala zklamáním. A dost velkým. To se pak logicky promítlo i do dalších týdnů a měsíců. Prvek očekávání byl vždy následován prvkem zklamání.

Pozitivní bylo, že jsem potkal lidi, kteří neřešili to, že jsem v krizi, a pomohli mi po osobnostní stránce. Negativní bylo, že ani to mi nepomohlo v tom zásadním. Tam se začala karta obracet až v poslední možné chvíli. Tehdy jsem obdržel nabídku, kterou jsem si ani neuměl představit. Pak stačil jeden den, pak zase jeden den a nakonec byla ruka v rukávě a začala druhá, delší a pozitivní část roku.

Ta začala jednoho dne, kdy jsem podepsal novou smlouvu. Kdyby k tomu nedošlo, vyhlížel bych si už dávno nějaký strom s dost pevnými větvemi, které unesou mé tělo. Od toho dne se můj život dostal do pozitivního směru. A to bylo dobře. Dal jsem se dohromady pracovně, dal jsem se dohromady zdravotně, dal jsem se dohromady morálně, dal jsem se dohromady duchovně. A díky tomu, že se mi podařilo obnovit kontakt s dětmi, jsem se dal dohromady celkově. Zbytek toho dávání dohromady raději nebudu komentovat, mám přece jenom slušný blog.

Potvrdilo se, že když se začne dařit v jednom, daří se i v druhém. Po dlouhé době jsem přestal kriticky hubnout a začal se cítit lépe. Po dlouhé době jsem se pořádně vyspal a ráno se necítil polámaný jako ten mraveneček.

A závěr roku mi to ještě vylepšil. To jsem v době psaní tohoto textu jen tušil.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Top 5 prosinec 13

Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším v minulém měsíci:

Nejčtenější články:

1. Skryté číslo volá 72 čtenáři
2. 101 za 1001 - seznam úkolů 31 čtenář
3. Velmi povedený večer 29 čtenářů
4. Hádej, s kým si mě - zase - pletou 26 čtenářů
5. Buzení telefonem verze druhá 24 čtenáři

Odkazující weby:

1. www.google.cz 262 odkazy
2. www.google.com 52 odkazy
3. search.seznam.cz 27 odkazů
4. lobo.blokuje.cz 22 odkazy
5. mirka19langerova.wordpress.com 14 odkazů

Klíčová slova:

1. virtualni chlivek 51 použití
2. skryté číslo 46 použití
3. 101 cilu 1001 dni 37 použití
4. brutalni dechovka 29 použití
5. femme fontaine 13 použití

Návštěvnické země:

1. Česká republika 2296 návštěvníků
2. Spojené státy 373 návštěvníci
3. Rakousko 294 návštěvníci
4. Rusko 216 návštěvníků
5. Čína 135 návštěvníků


Prohlížeče:

1. Chrome 37%
2. Firefox 31%
2. Internet Explorer 22%
4. Opera 4%
5. Safari 3%

Operační systémy:

1. Windows 88%
2. Macintosh 4%
3. Linux 3%
4. iPhone 2%
5. Android 1%

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text