Dva papežové (2019)

Film popisuje nevšední přátelství mezi dvěma posledními papeži. V roce 2005 poté, co umřel Jan Pacel II., rozhodují kardinálové o jeho nástupci. A až opakovaným pokusem je vybrán papež Benedikt XVI., zastánce velmi konzervativního křídla, což vede argentinského kardinála, který se má v budoucnu stát papežem Františkem, k úvahám o rezignaci a odchodu do důchodu.

Celým filmem se táhne linie života obou papežů - v mládí, během začátků v církvi a během různých historických událostí. A to až do chvíle, kdy Benedikt XVI. svého poraženého soka z volby pozve, aby spolu rokovali o věcech spojených s papežským úřadem. Zároveň nechce ani slyšet o odchodu budoucího papeže do důchodu, naopak se svěřuje, že chce sám rezignovat, což vede k tomu, že jeho původní sok se stává jeho nástupcem a mezi oběma papeži vzniká pevné přátelství, byť každý z nich na začátku zastával odlišné názory a neměli mezi sebou jediný shodný bod.

Film, ač to nemusí vypadat, je ve svém podání obou duchovních zábavný, ukazuje, že i nejvyšší katoličtí představitelé jsou lidé z masa a kostí a vstupem do duchovní služby své lidství neztrácejí. A to je na něm to dobré.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Corpus Christi (2019)

Polský film o mladistvém delikventovi, který se na jistou dobu stane knězem.

Daniel pobývá v nápravném zařízení pro mladistvé deliventy, kde navštěvuje mše a projde polepšením a začne se zabývat duchovími záležitostmi natolik, že zatouží stát se přímo knězem. Na to mu ovšem kněz, který vede mše pro delikventy, argumentuje, že s trestním záznamem, který Daniel má, ho žádný seminář nepřijme. Ovšem Daniel má svou touhu pořád v sobě.

Když nadejde den, kdy má být propuštěn na svobodu, dostane umístěnku do truhlářské dílny poblíž nedalekého města. Cestou se ovšem zastaví v městě samotném a vejde do kostela. A protože má s sebou černou košili s kolárkem, dokáže přesvědčit místní nedůvěřivé občany, že je kněz. A skutečný místní kněz rád uvítá posilu, zejména když musí na nějakou dobu odjet do nemocnice.

Daniel tak spadne plnýma nohama do svého snu. Najednou stojí v kostele před oltářem a má mluvit k lidem. Postupně prolamuje ledy a získává si přízeň místních.

Je do své kněžské role tak zabraný, že se vzdaluje své původní přirozenosti. To ho přivede k tomu, že se angažuje v památce za oběti nedávné dopravní nehody a smíření pozůstalých s vdovou po řidiči, který tuto nehodu způsobil. Stává se místní celebritou a je pozván starostou a zároveň majitelem truhlárny, do níž měl původně nastoupit, ke slavnostnímu otevření nové části truhlárny. A tehdy dojde k chvíli, kdy ho jeden z dělníků, který s ním byl v nápravném zařízení pozná a začne pronásledovat. Daniel ovšem všechny překvapí, když oznámí, že řidiče, který způsobil nehodu, při níž zahynulo šest místních mladých lidí, hodlá pohřbít církevním pohřbem na místním hřbitově. A tehdy se jeho příběh opět zlomí.

Pro mě velmi působivě natočený film, polština pod českými titulky zas tak rušivá nebyla.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Havel (2020)

Film o Václavu Havlovi jsem vidět chtěl a když se mi to podařilo, mám z něj, mírně řečeno, rozporuplné pocity. Ne snad z hlediska faktografického, tam chápu, že jde o hraný film a ne dokument za každou cenu. Spíš z hlediska uměleckého.

Už proto, že nejlépe Václava Havla zahrál Marek Daniel v sérii České století a Viktor Dvořák, byť jistě šikovný herec, je zkrátka jiný. Jeho Havel ve srovnání s Danielovým působí mnohem méně uvěřitelně, což je škoda.

Film začíná v roce 1968 při divadelním představení, kdy je na pódium vyvolán tehdy populární politik a symbol nadějí Pražského jara (ve skutečnosti zatvrzelý komouš) Dubček. Z toho, jak je vytleskán, je vidět, že skutečně dokázal vytvořit falešnou naději o tom, že jako starý komouš může změnit to, co jiní staří komouši podělali. Ale o tom když tak až někdy jindy.

Samotný Havel je ve filmu krajně nejistý, neustále kontrolující, zda dělá či nedělá chyby, bojuje se svou plachostí až ušlápnutostí a jakoby proti své vlastní vůli se dostane mezi disidentské kruhy. Je zachycen i ve vězení, při práci v pivovaru, při literární tvorbě. Celý ten společenský život jde jaksi mimo něj, až najednou přijde listopadová revoluce a Havel jde na pódium jako kandidát na prezidenta. A tady film končí. Ještě následuje pár záběrů skutečného Václava Havla s různými osobnostmi během titulků.

Jak už jsem uvedl, hlavní zklamání pro mě bylo obsazení hlavní role jiným hercem, než kterého jsem měl v roli Václava Havla zažitého. Pokud se přes ně přenesu, tak jde o klasický fiktivní dokument, který na základě běžných údajů vytvořil kostru příběhu a na ni navěsil dostatek tvůrčí licence.

Není to film, který bych musel vidět mnohokrát. Mám za to, že jednou mi to stačí.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Quentin Tarantino se za posledních 30 let stal režisérem, který už si může točit, co chce, a nemusí mu vadit, že se občas / často opakuje a ne vždy dotáhne film k pointě, která by se měla objevit.

Poté, co se v předchozích dvou filmech věnoval období americké občanské války a těsně po americké občanské válce, přišel s filmem, odehrávajícím se na sklonku 60. let v Hollywoodu, kde zachycuje vyhořelého béčkového herce Ricka a jeho kaskadéra Cliffa. Tady je dobré zmínit pozitivní bod, a to, že poté, co se Tarantinovi osvědčilo obsadit jak Brada Pitta, tak i Leonarda diCapria, provedl mistrovský tah, když je oba obsadil do obou hlavních rolí a jejich spojení na obrazovce funguje.

A ačkoli by film měl být primárně o Rickovi, který se snaží oživit svou hereckou kariéru, mnohem větší prostor zde dostává jeho kaskadér Cliff, který se tak stává hlavní postavou bez svého přičinění. Způsob, jakým se setká se sektou uctívačů nechvalně proslulého Charlese Mansona, je asi nejlepší úsek celého filmu. A samozřejmě nemohu nezmínit závěrečných 40 minut, během nichž dojde ke konfrontaci právě mezi Cliffem a po vraždách toužících hipísácích.

Tarantino vytvořil poctu své oblíbené filmové epoše nejen tím, že do filmu zapojil postavy s reálnými předobrazy, ale také tím, že závěr naznačuje konec jedné filmové éry. Objevují se i výborné hlášky, obraty v ději a samozřejmě nechybí krev. Ovšem v závěru se něco nedostaví, a to je škoda.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Ženy v běhu (2019)

Píšu to často a napíšu to opět. České filmy většinově stagnují a na to, aby se objevil jeden dobrý, se musí objevit hromada těch méně dobrých, mezi které patří i Ženy v běhu.

Ano, je to film primárně určen ženskému publiku a předpokládám, že u žen může mít a má úspěch. Pro mě ale film, kde po necelých deseti minutách odhadnu, jak dopadne (a odhadnu to téměř naprosto přesně, jen jednu zbytečnou zápletku navíc se zlodějem batohu s urnou s popelem mrtvého otce jsem si nedokázal vyfantazírovat ani po pěti dvanáctkách), ztrácí kouzlo právě touto svou předvídatelností.

Starší manželé Věra a Jindřich mají tři dcery a sami si docela užívají života. Jednoho dne Jindřicha napadne, že by rád zaběhl maratón, ovšem v následující minutě zemře. Vdova Věra tak svolá svoje dcery a sdělí jim, že maratón uběhnou na otcovu počest štafetovým způsobem.

Nic dalšího není třeba psát. Od tohoto momentu každý aspoň trochu soudný divák může zbytek filmu přetočit na posledních 5 minut, aby viděl matku Věru v podání Zlaty Adamovské dofunět do cíle maratónu a mohl jít spát.

Jak už jsem naznačil, je to primárně film o ženách. Každá ze tří sester řeší v životě jedinou věc, a to kde si najít partnera, resp. jak si udržet partnera a došťouchat ho k žádosti o ruku. A nikoho nepřekvapí, že i tohle „úplnou náhodou“ všem třem vyjde, takže nejstarší je konečně požádána o ruku (když už s partnerem má 3 syny), prostřední prostřednictvím dcery ovdovělého souseda (kterým jen tak mimochodem je Ludan ze seriálu Most!) dokáže téhož souseda přimět k tomu, aby si jí všiml a nejmladší zapůsobí na běžeckého trenéra (opět „velmi nečekaně“).

Shrnuto a podtrženo: celému filmu by slušel formát povídky do kdysi populárního cyklu Bakaláři.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Odcházení (2011)

Film, který svého času polarizoval společnost ne kvůli svému tématu nebo obsahu, jen kvůli osobě a osobnosti autora, prezidenta Václava Havla. Přiznávám se, že jsem měl taky jisté rozpaky, když jsem zjistil, že Václav Havel si kromě námětu a scénáře střihl i režii, protože co naplat, rozdíl mezi divadelním a filmovým světem je asi jako mezi aktem a pietním aktem.

Film pojednává o politikovi, který už není ve funkci a musí se s touto skutečností srovnat, což mu zrovna nejlíp nejde. Kolem něj se lepí jeho matka, jeho dlouholetá přítelkyně a její dlouholetá přítelkyně, jeho lokajové a dvě dcery - jedna na houpačce, druhá s partnerem Albínem. Do toho novináři, nástupce tohoto politika ve funkci a řada dalších bizarních postav.

Film má podobnou atmosféru jako třeba Rozmarné léto, Konec starých časů nebo Slavnosti sněženek s přidanou hodnotou havlovského humoru. Ten je zobrazen například tím, že každý návštěvník, který přichází ke státní vile, kterou by bývalý kancléř měl konečně opustit, musí šlápnout do louže, nebo dalšími projevy, jako když státník bouřlivě deklamuje a gestikuluje ve stoje na židli; chápu, že jednodušší lidé, kteří Václava Havla z důvodů své vlastní malosti moc nemuseli, tyto atributy nepochopí a neocení, ovšem právě v těchto detailech je skryta Havlova autorská genialita.

Netuším, kolik vložil autor do hlavní postavy ze sebe a svých zkušeností; film je to svým neopakovatelným způsobem hodnotný a ukazuje, jak s odchodem Václava Havla skončila jedna éra, na kterou bohužel éra následující nedokázala a nedokáže dosáhnout.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Klub 54 (1998)

Další z neoprávněně pozapomenutých filmů, ve kterých vystupuje Mike Myers. Tentokrát ne jako úplně hlavní hrdina, byť svým způsobem se okolo něj všechno točí.

Hlavním hrdinou je mladík Shane, který žije v New Jersey, opravuje auta a touží se podívat přes řeku do New Yorku, kde existuje legendami a špatnou pověstí opředený klub 54, který vymyslel, otevřel a provozuje Steve Rubell, člověk, který chce, aby se mohl v klubu bavit každý s každou a každá s každým bez rozdílu věku nebo peněz. A proto do tohoto klubu chodí i slavní lidé a ti, kteří nejsou slavní, se tlačí v davu před vchodem a doufají, že si je buďto vyhazovač nebo přímo Steve vybere jako vyvolené ke vstupu dovnitř. A Shanovi se to jednoho dne podaří, takže mezi svými blízkými a kamarády je za hvězdu. A o několik dní se mu podaří dostat se mezi personál klubu, což je pro něj svým způsobem splněný sen. Dostane se tak do koloběhu peněz, chlastu, drog, sexu a všeho okolo. To má zdrcující dopad na jeho vztah s vlastní rodinou, což si neuvědomuje, protože žije tím, že v klubu si, díky tomu, že si získal Stevovu důvěru, může dovolit všechno.

Ovšem Steve je nejen výstřední, navíc je už dlouhou dobu v hledáčku kontrolorů z berňáku. A v nejméně vhodné chvíli tak nastane v klubu šťára, kvůli níž se životy všech s klubem spojených otočí a ztratí jednu ze svých součástí. O tom až někdy jindy.

Jeden z těch Myersových filmů, které nejsou prvoplánovanými komediemi, přesto stojí za zhlédnutí.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

A tak jsem si vzal řeznici (1993)

Krátce poté, co se Mike Myers „převtělil“ do cvoka Wayna z dvoudílného filmu Waynův svět(1, 2), a krátce předtím, než se opět „převtělil“ do nejslavnějšího agenta britské tajné služby Austina Powerse (1, 2, 3), si zahrál i v jiných filmech. Jedna z jeho pěti nejslavnějších rolí je tak i Charlie MacKenzie, který občas vystupuje v klubu komiků, zpívá písničky o tom, jak se zklamal v ženách. A pravidelně nakupuje v řeznictví, kde prodává sympatická řeznice, po které Charlie nesměle pokukuje a nemá odvahu se před ní projevit, aby se v ní opět nezklamal.

Jeho kamarád policista řeší případ tajemné paní X, která se už několikrát v minulosti provdala a její manžel pokaždé skončil tragickou smrtí. A když už se Charlie odhodlá a řeznici osloví, zjistí, že ta se jmenuje Harrietta, a pomalu se do ní zamiluje. Ovšem některé aspekty jeho nové lásky mu nedávají spát, protože se až příliš kryjí s detaily o tajemné paní X.

Ovšem protože kamarád policista mu oznámí, že zadržel ženu, která se přiznala k neobjasněným vraždám, Charlie se se sympatickou řeznicí nejen ožení, ale jede s ní i na svatební cestu. Do toho se jeho kamarád policista dozví, že žena, která se přiznala k neobjasněným vraždám, je pomatená a nesvéprávná, navíc zjistí, že Charlieho nevěsta je až podezřele podobná tajemné paní X. A Charliemu začíná jít o život, ovšem brzy zjistí, že tou, která se jej snaží zabít, není jeho vyvolená.

Mike Myers je původem Kanaďan. Zde je nutno dodat, že má výborný talent na to ztvárnit jak potrhlého Američana (ve Waynově světě), tak i zapřísáhlého Brita (ve filmech o Austinu Powersovi); k tomu je dobré přičíst, že v této temné komedii dokonale ztvárnil mladého v Americe usazeného Skota. Pravda, v našich zeměpisných šířkách se tento film tolik neprosadil, což je škoda.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

I muži mají své dny (2014)

Kdysi dávno můj dlouholetý kamarád Drop vypozoroval mou zálibu v německém humoru, což nebylo rozhodně od věci. No a německým humorem je naplněna i tato výborná německá komedie.

Tři chlapi - stavitel kadibudek Lars, programátor Erol a homosexuální rádoby pilot Helmut - se pravidelně pokaždé, když si chtějí odpočinout od manželek (a Helmut od svého milence), scházejí ve staré kotelně, kterou mají přebudovanou do podoby jakési kombinace obýváku s hernou, kde koukají na fotbal, popíjejí pivo a svěřují se navzájem se svými zážitky, v čemž vyniká zejména Helmut, který o svém milenci mluví zásadně jako o manželce Alex. A to až do dne, kdy je nachytá turecký instalatér, který jim přikáže se okamžitě z tohoto azylu vystěhovat.

Všichni začnou řešit, co budou dělat, když na to navazuje, že s Larsem se chce rozejít manželka, Lars zjistí, že dítě, které jeho manželka čeká, je ve skutečnosti Erolovo (Erol je pan Müller z dvojice komedií Fakjů pane učiteli), Helmut se konečně přizná ke své homosexualitě i k tomu, že už dávno pilota kvůli špatným očím nedělá... To vede k tomu, že Erol odchází od své nakupováním posedlé ženy, Lars a jeho žena své pouto naopak upevní a Helmut má úplně jiné starosti.

Povedená oddechová záležitost.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Herkules (2013)

Jako obdivovatel a ctitel Starých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky samozřejmě znám příběh Herkula. Nuže, tento film s ním má společný jen název a jméno hlavní postavy.

Je všeobecně známo, že Herkules musel splnit dvanáct náročných úkolů, přičemž při každém z nich mu šlo opakovaně o život. A tento film se odehrává poté, co svých dvanáct úkolů splnil a uvažuje o tom, že by se usadil někde mimo hlavní civilizaci. Jen přitom mimochodem zbaví makedonské pobřeží dotěrných pirátů a pak je požádán o pomoc králi Codysovi s pomocí Thrákii od rebela Resesa. A tak se i se svým doprovodem a thráckým vojskem vydá na poslední misi, která ale není taková, jaká původně vypadala.

Nuže, vzít téma z pověstí a pověsit na něj příběh z úplně jiných dob byl od filmařů docela velký úlet. Herkules je zde vyobrazen jako něco mezi Supermanem a Jamesem Bondem nebo Austinem Powersem a vůbec celkově film za původní pověstí zaostává úplně ve všem.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

X-Men: Apokalypsa (2016)

Kdysi jsem viděl originální trilogii o mutantech a přijde mi poněkud nedůstojné natáčet další a další předpokračování, přičemž jedním z nich je i toto.

Kdysi dávno žil ve starém Egyptě nějaký jakýsi takový pramutant, který skončil v pyramidě. A v sedmdesátých letech minulého století ho náhodou probudí agentka CIA, načež se pramutant vydává do světa, aby ho pomocí nejsilnějších mutantů zničil.

Profesor Charles Xavier je už na vozíku (je záhadou, že se svými superschopnostmi nedokázal sám sebe vylepšit tak, aby na vozíku být nemusel), ale je ještě relativně mladý a s bujnou kšticí. Do jeho speciální školy přicházejí mutanti, kteří ještě neumějí svoje schopnosti ovládat a začínají se učit jak s nimi žít.

A v Polsku se z jednoho důlního dělníka stává vůdce druhé skupiny mutantů a Xavierův protivník Magneto. A postupně se přidávají ke skupině okolo pramutanta, který se pomalu chystá spustit apokalypsu, ale potřebuje k tomu ovládnout Xavierovu mysl.

Je jasné, že dojde k absolutně monstrózní bitvě, během níž Xavier málem zemře, aby vše skončilo samozřejmě dobře. Inu, nastavovaná kaše, s prapůvodní sérií toho má společného tolik, co pietní akt s uměleckým aktem.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Tátova volha (2018)

Další česká road movie o dvou ženách vydávajících se po stopách dávného tajemství. Paní Králové zemřel manžel a její dcera Tereza trpí rakovinou, díky čemuž je úplně plešatá a nosí paruku. A když pomáhá svojí matce s uspořádáváním věcí po zemřelém tátovi, najde dětskou rukou kreslený obrázek se vzkazem od nějakého Tomáše.

Z toho vydedukuje, že táta měl někde někdy nemanželského syna a ona sama tak neznámého bratra. A povede se jí ukecat mámu ke společnému výletu. Máma má totiž seznam čtyř pravděpodobných milenek svého mrtvého muže a domnívá se, že jedna z nich bude matkou neznámého Tomáše. A tak obě usednou do prastaré Volhy a vydávají se po stopách otcovy minulosti.

A během filmu, zatímco navštěvují jednotlivé ženy, si Tereza uvědomuje, že její matka o tajemném nemanželském synovi svého muže ví víc, než byla na začátku ochotná přiznat. A s údivem zjišťuje, že o tom chlapci věděla od jeho narození. A to ještě není konec, jen škoda, že film končí ještě dříve, než obě cestovatelky tajemného Tomáše najdou.

V článku o filmu Domácí péče jsem psal, že Taťána Vilhelmová se konečně naučila hrát. V tomto filmu prokazuje i špetku komediálního talentu, zejména ve chvíli, kdy si na venkovské pouti zvedne paruku z hlavy a odradí tak dva donchuány okresního formátu od pokusu o seznamování, zároveň v začátku filmu ve scéně v koupelně mě překvapila tím, jak má roztomilou prdelku.

Závěrem mohu konstatovat, že až na to, že ve filmu chybí setkání s tajemným Tomášem, mohu dát slabší jedna mínus.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Muzzikanti (2017)

Už dlouho se mi nestalo, abych při koukání na film nevěřícně zíral a říkal si „Co to sakra je? Tohle někdo myslí vážně?“ U tohoto filmu jsem to zažil a není to dobrý pocit.

Přitom námět není špatný. Příběh klukovské skupiny, které se do jejich tvorby začne montovat stárnoucí bývalá hudební hvězda Michael Bos (v podání Martina Dejdara, který jediný drží úroveň filmu aspoň trochu nad vodou) a která se během výletu do Těšínských Beskyd málem rozpadne, načež se rozhodne osamostatnit a jet dál bez Bose, který to nese těžce a nakonec dopadne jako zpěvák hitů vhodných tak maximálně pro TV Šlágr, měl potenciál. Ovšem zpracování je děsné. Filmu chybí spád, energie, logika, naopak oplývá naprosto zbytečnými postavami, zejména bývalý hudebník Izzi (asi zkomolenina podle Ozzyho) v podání naprosto neautentického Pavla Kříže (pokud ten může hrát rockera, můžu já hrát Stevie Wondera), který je nerudný, se všemi rozhádaný a nakonec umře, je ve filmu jaksi asi jen proto, aby Pavel Kříž měl co hrát.

Čili celkově zklamání větší než velké. Absolutní pětka.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Hotel Transylvania 3 (2018)

Toto je animovaná série, která mě, podobně jako Já, padouch, baví. Po jedničce, která se točila okolo toho, že se Drákulova dcera zamilovala do lidského kluka a provdala se za něj, a dvojce, která se točila okolo jejich společného dítěte, tedy Drákulova vnuka, je tu naprosto dokonale vše završující trojka.

Drákulova dcera se rozhodne, že Drákula si potřebuje odpočinout a naplánuje pro něj dovolenou. Poté, co nejprve monstrózním letadlem doletí do Bermudského trojúhelníku, nastoupí na parník pro monstra, kterému velí kapitánka Erika. Drákula se do ní navzdory všem svým zásadám zamiluje a to netuší, že Erika je pravnučkou lovce monster Van Helsinga, který přežívá ve formě hlavy a rukou připojených k jakémusi podivnému soustrojí, a že její cíl je dovést všechna monstra do Atlantidy a tam je zničit pomocí tajemného nástroje zkázy.

A ani z Eričiny strany to není bez citu, takže se v ní pere úcta k rodinné tradici ničení monster s láskou k Drákulovi. A poté, co jí Drákula několikrát zachrání život, rozhodne se v rozhodující chvíli, kdy se starý Van Helsing rozhodne zničit monstra svou negativní hudbou, přidat na Drákulovu stranu a tak se podaří Van Helsinga překonat pomocí nejotravnějšího songu, co kdy existoval - nechvalně proslulé Makareny.

Pro pobavení dobré a jedna z mála „trojek“, která není zbytečná.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Manžel na hodinu (2016)

Pokračování filmu Hodinový manžel začíná ve chvíli, kdy se čtyři dobrodruzi rozhodli nepokračovat v kariéře hodinových manželů, i když tím ohrozili dědictví po podivínské vdově z předchozího filmu. Místo toho řeší svoje vlastní trable. Honza v podání Jardy Kužela se těší na dalšího potomka se svou ženou v podání Zuzany Norisové, Milan v podání Bolka Polívky plánuje svatbu s Eliškou v podání příšerné Evy Holubové a jeho nevlastní syn Kryštof je zamilován do Eliščiny dcery Zuzany. Kromě toho se objevují obavy z depresí u posledního člena party v podání Davida Matáska, kterého chtějí ostatní členové vytrhnout z letargie a tak začnou se skupinou akvabel trénovat synchronizované plavání.

Ovšem chystanou svatbu Milana s Eliškou kazí fakt, že Milan už má manželku na Slovensku, se kterou sice nikdy řádně nebyl, ale ani se s ní oficiálně nerozvedl. A pokus vyřešit tuto situaci vede k náznaku konfliktu, který je ovšem ihned zažehnán a celý příběh pak prokládají nelogičnosti zjevné i nelogičnosti latentní. Z dalších postav totiž Simona Babčáková nemá co hrát (to je škoda, její komický talent si zaslouží větší prostor), slovenská manželka se vzdá svého manželství až nelogicky rychle, žárlivost Honzovy manželky zanikne rychleji než začne a scéna z přednebí je úplně mimo mísu.

Sečteno a podtrženo - nápad dobrý, realizace pod psa.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Dokud nás svatba nerozdělí (2017)

Už jsem to psal několikrát a mohu to s plnou zodpovědností napsat znovu. Pokud něco Francouzi umějí, tak jsou to komedie. A do toho spadá i tato.

Název by mohl navozovat romantiku, ale s tou nemá tento film nic společného. Ve skutečnosti jde o průběh příprav a realizace jedné konkrétní svatby. Max je postarší chlap, perfekcionista a neurotik, který se svým týmem organizuje svatby. A tady jde u svatbu, u které platí, že co se může pokazit, to se pokazí, protože když se to, tak se to.

Začne to tím, že dorazí úplně jiná kapela, pokračuje zmatky s personálem a narychlo sehnaným náhradním číšníkem, přes otravu z jídla a další excesy, díky kterým se Max postupně stává podrážděnějším a zlejším, až dojde k odletu ženicha přivázaného k velkému nafukovacímu balónu.

Samozřejmě, jak bývá ve francouzských filmech obvyklé, i tady se odehrává spousta minipříběhů, ať už jde o do nevěsty zamilovaného bývalého učitele, který si přivydělává jako pomocný číšník, hádky, rozpory a nakonec láska mezi zpěvákem Jamesem a Maxovou asistentkou Adele, romancí mezi fotografem Guyem a matkou ženicha a dalších drobných historek, které tvoří celkový příběh, který končí následující dopoledne zcela podle pravidel francouzských komedií.

Za sebe můžu říct, že líbilo.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Toman (2018)

Ke svému zděšení zjišťuji, že stále přibývá lidí, kteří navzdory všeobecně známým faktům jsou schopní tvrdit, že za komunistů bylo skvěle. Už když jsme loni v létě viděli s A. v letním kině film Milada, napsal jsem, že jej doporučuji ke zhlédnutí každému, kdo takto blábolí. A koho by to po filmu Milada nepřešlo, může si jako nášup dát film Toman. Po tom by se mělo rozsvítit i největšímu tupci (který je tak nějak na úrovni Roberta Š. z Mělníka nebo Daniela B. z Ostravy - Mariánských hor).

Zoltán Goldberger, maďarský Žid narozený na Slovensku, se už za první republiky chytne komunistických idejí a postupně si mění identitu - přes Zoltána Tomana na Zdeňka Tomana. Během války pak pobývá v Londýně, kde naváže několik pro sebe důležitých kontaktů a jako správný oportunista se hned po konci války zapojí do komunistické strany i se svojí ženou. A stává se hlavou kontrarozvědky.

Ovšem ani to mu nebrání v tom, aby nebyl především kšeftařem, který dokáže prodat a koupit cokoli, zejména pokud mu z toho něco kápne. A všechny obchody jdou přes něj a Toman na tom vydělává a ulité peníze ukládá, dokud to jde, do bank v kapitalistické cizině. Neštítí se ani vydělávat na transportu Židů, kteří přežili koncentráky.

Jeho kariéra běží až do chvíle, kdy nad ním sklapne past a on sám se stává vězněm. Jeho žena spáchá sebevraždu. Tomanovi se podaří utéct z vězení a přes dávné kontakty si pomoct k emigraci do vznikajícího Izraele. Co se děje s jeho synem a dalšími jeho odkazy v domovské zemi, je opravdu pádnou odpovědí všem, kdo vzlykají po komunistických časech.

Film není tak drsný jako Milada, svůj význam ovšem rozhodně má.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Bestiář (2007)

Už to, že předlohu k tomuto filmu napsala Barbora Nesvadbová, mě mělo varovat, že o nic kvalitního nepůjde. A taky že ne. Film je křečovitý až hrůza a mnohdy ještě hůř.

Hlavní hrdinka Karolína přitom není ani hloupá ani ošklivá, jen se tak nějak pořád chová jako kráva. Seznámí se s tajemným Alexem, který ji skoro hned vezme na dovolenou do Itálie, kde se k ní chová poněkud divně. A i po návratu domů s ní chvilku je a chvilku není, takže Karolína začne střídat ministra, svérázného zemědělce a kdovíkoho dalšího. A pokaždé, když to vypadá, že by se film dostal z odpadu aspoň do spodní hranice průměru, objeví se znovu Alex a hrdinka se opět chová jako kráva.

Zkrátka je to jeden z filmů, který by nejlépe udělal, kdyby nevznikl.



Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Falešní poldové (2014)

Ryan a Justin jsou dva kamarádi, kteří se ne a ne a ne stát úspěšnými. Jednoho dne jsou pozváni na večírek a špatně si vyloží poznámku o maskování. Namísto toho, aby přišli normálně jen se škraboškou, přijdou v převlečení za policisty. A tento žertík jim ovlivní život. Cestou z večírku se totiž dostanou do situací, kdy je okolí vnímá jako skutečné policisty.

Ovšem aby to nebylo jednoduché, dostanou se do cesty mafiánovi Mossimu. A zatímco připodělaný Justin chce hru na policisty co nejrychleji ukončit, akční Ryan naváže spolupráci se skutečnou policejní jednotkou tak, aby dokázali Mossiho odstranit. A tady se z komediálního příběhu stává dokonalá akční podívaná, která končí - no, podobně jak obvyklé filmy končívají.



Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Vojna není kojná (1994)

Klasická americká komedie o dvou antihrdinech, kteří se stanou hrdiny vlivem okolností. Bones a Jack jsou prodavači v prodejně elektra, ale místo prodávání se raději věnují hraní her, a to až do dne, kdy dostanou padáka. A ve chvíli, kdy rozmýšlejí, co a jak dál, potkají dva vojáky, kteří jsou v aktivních zálohách. A Bones i Jack se nechají naverbovat, aby se po dvoutýdenním výcviku dostali do jednotky, která čiístí vodu a která jede do bojové oblasti v Čadu.

A jak jsem předeslal, Bones s Jackem se, vlivem okolností a navzdory všemu, stanou hrdiny v boji proti libyjským teroristům. Na to, co a jak se v tom filmu ještě stane, se podívejte sami.




Fotka pro dnešní den:
Hezký den!

Celý text