Protože bylo bezpodmínečně nutné zjistit a určit, že jsem stále schopný všeho a nemám, opakuji nemám sebevražedné sklony, navštívil jsem v dohodnutý den a čas ordinaci lékařky.
Nejprve mě zdravotní sestra odeslala za nedaleké dveře označené WC s kelímkem, který jsem jí o pár minut později vrátil naplněný po okraj. Pak zkoumala, jak vidím a slyším, kladla mi otázky záludné a složité a nakonec mě pustila do zadní místnosti k lékařce.
Lékařka kontrolovala, co se dalo i nedalo a nakonec konstatovala, že jelikož a protože hodnoty mého krevního tlaku jsou mírně nad normou, musím absolvovat ještě další vyšetření, a tak jsem si oběhal postupně EKG, rentgen plic, oční oddělení, laboratoř a nakonec ultrazvuk ledvin. Ale postupně.
Nejprve totiž lékařka konstatovala, že protože proti tetanu jsem byl naposledy očkován ještě v minulém tisíciletí, je nutné mě znovu bodnout, a proto mi zdravotní sestra do ramene zabodla podivnou jehlu a vypustila mě do divočiny.
Má první zastávka byla hned ve vedlejší ordinaci. V jedné místnosti jsem se položil na lůžko, byly na mě umístěny různé podivné objekty a za minutu bylo po všem. Lékařka ve vedlejší místnosti konstatovala, že srdce mám naprosto v pořádku, jak jinak taky.
Poté následoval odchod do místnosti s rentgenem. Laborantka, která se tvářila velmi nešťastně a mluvila ustaraně, ode mě převzala doporučení od lékařky a o pár minut později mě už postavila k takovému podivnému přístroji, přikázala, ať nedýchám, pak řekla, že dýchat už můžu a poslala mě dál.
Oční oddělení bylo plné veselých lidí. Na řadu jsem šel jako druhý. Nejprve jsem koukal na obrazovku a hlásil písmena a čísla. Pak jsem rozeznával barevné obrazce z takových jako koleček. A pak zdravotní sestra prohlásila, že mi oči rozkape a že chvíli budu vidět rozostřeně.
Jak mám své oči poměrně rád, pomyšlení, že se mi někdo dotýká oka,je pro mě strastiplné. Nakonec jsme to společně zvládli a byl jsem odeslán do čekárny. Musel jsem konstatovat, že informace o tom, že budu vidět rozostřeně, byla ještě mírná. Když mi přišla SMS, nebyl jsem s to zaostřit a přečíst jednotlivá písmena.
Pak mě zavolali zpět a šel jsem do ordinace k lékařce. Ta mi nejprve řekla, ať se levým a pravým okem dívám na tužku. Snažil jsem se, co to šlo. Pak mi takovým podivným světlem svítila do jednoho oka a říkala, ať se dívám na její levé ucho, na její pravé ucho, nahoru, doprava, doleva, dolů a pak totéž opakovala s druhým okem, načež konstatovala, že jsem učiněná záhada, neboť není lze určit, které z těch mých očí vidí normálněji a které šilhá víc.
Pak si mě zase odvedla zdravotní sestra a znovu jsem jí četl z obrazovky čísla a písmena. Nakonec jsem dostal vyhotovenou zprávu a byl jsem vypuštěn. Vydal jsem se hledat laboratoř, která sídlí v suterénu.
V laboratoři jsem nejprve obdržel zkumavku a byl jsem velvyslán do místnosti označené iniciálami WC. O chvíli později jsem tutéž zkumavku odevzdával naplněnou po okraj a pohodlně se usadil v čekárně.
Pak jsme byli ještě s jedním pacientem zavoláni dovnitř a byla nám postupně odebrána jedna zkumavka krve. A po dvou nebo třech minutách čekání v čekárně jsem mohl jít dál.
Poslední místo byl ultrazvuk ledvin. Nebylo to kupodivu nic nepříjemného, lékařka konstatovala, že výsledek pošle mé lékařce.
A pak jsem se s dostupnými výsledky dostavil k původní lékařce, obdržel jsem recept na léky na zvýšený tlak a vyběhl ven. V tomto zdravotnickém zařízení jsem strávil celé 3 hodiny a ještě mě čekala zubařka.
Ta mě přivítala opět s úsměvem, křeslo upravila do lůžkové polohy a opět se věnovala mému už poněkolikáté spravovanému zubu. Protože pokaždé, když začíná provádět svůj zákrok, mi nejprve bodne jednu injekci do dásní (nic příjemného) a druhou dovnitř v ústech (vůbec nic příjemného), následné vrtání a další postup téměř nevnímám.
Tentokrát konstatovala, že bude stačit půl hodiny do ničeho nekousat a hned mi stanovila další čtyři termíny budoucích návštěv.
A to byl pro tento den konec mých dobrodružství s lékaři.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
