AC/DC - Power up (2020)

Co si budeme povídat, skupina původně založená bratry Youngy už patří k těm, jejichž každé album může být tím definitivně posledním. A to, že už několik let kosí jednotlivé členy zdravotní a jiné potíže, k tomu napomáhá.

Naštěstí se dal zdravotně dohromady zpěvák Brian Johnson, protože skupina čekala hlavně na něj. Bubeník Phil Rudd se taky zbavil svých démonů a Malcolma Younga nahradil další z Youngovské dynastie Stevie, takže album plné tradičního hard rocku mohlo vzniknout. A taky vzniklo.

Je to sázka na jistotu od stárnoucí skupiny, která nestárne. Energie je v nahraných skladbách přesně tolik, kolik je potřeba a jsou i zahrány tak, jak je potřeba. Ostatně právě tím jsou AC/DC proslulí, že hrají to, co jim jejich nástrojové obsazení a žánrové hranice umožňují, neexperimentují, nepřidávají si např. dechy nebo smyčce, protože, jak kdysi podotkl Angus Young, na koncertech by to stejně s dechy nebo smyčci nehráli.

Tím vzniklo album, které je ve své jednoduchosti vynikající. Hráči na pomezí důchodového věku nebo přímo v něm jedou svoji linii, která je daná a která je zároveň právě jejich jednoznačným a nezpochybnitelným poznávacím znamením. Od úvodní Realize přes Shot In The Dark nebo Witch's Spell, což je pro mě nejlepší kousek na albu, až po poslední Code Red. Poctivý hard rock, který už nikdo kromě AC/DC nehraje. Za mě spokojenost.

Seznam skladeb:

01 Realize 3:38
02 Rejection 4:06
03 Shot In The Dark 3:05
04 Through The Mists Of Time 3:32
05 Kick You When You're Down 3:10
06 Witch's Spell 3:42
07 Demon Fire 3:30
08 Wild Reputation 2:54
09 No Man's Land 3:40
10 Systems Down 3:30
11 Money Shot 3:05
12 Code Red 3:31

Celkový čas: 41:06
Celkové hodnocení (1 - 10): 7

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Krucipüsk - Country Hell (2019)

Uvádět nějakým způsobem tuto partu okolo svérázného zpěváka Tomáše Hájíčka je nošením mrožů do Athén. Krucipüsk si za tu dobu, kterou působí na hudební scéně, odehrál svoje a mohl by si klidně užívat odlesků dosavadní slávy. Místo toho vydává toto poněkud zvláštní album.

Možná se budu opakovat. Stalo se to mnoha skupinám před Krucipüskem, stane se to mnoha skupinám po něm a i Krucipüsk na to dojíždí. Už v rádiích hraná odrhovačka Zabil jsem robota naznačila, že celé album bude - a po prvním poslechu stoprocentně je - sázkou na jistotu, která je bohužel kontraproduktivní.

Kdysi dávno v dřevních dobách televizního humoru vystupovali v jednom pořadu Karel Šíp s Jaroslavem Uhlířem. Pokud Karel Šíp nepřeháněl, celou scénku s vymýšlením písničky na motivy dětského říkadla vymysleli krátce před nástupem na pódium. A během této scénky zazněla legendární věta: „Nová písnička nemusí být nová. Musí být hlavně povědomá, jinak si ji posluchač neoblíbí.“ A jak je slyšet na tomto albu, Krucipüsk se touto radou řídí naprosto bezpochyby.

Celé album totiž vyvolává v posluchači neodbytnou myšlenku, že toto už někde někdy - a překvapivě i od stejného interpreta - slyšel. Krucipüsk totiž - podobně jako například Fleret - naprosto bezostyšně vykrádá sám sebe. Bere osvědčené motivy, přeskládává je, a ačkoli instrumentálně je vše v naprostém pořádku a i Hájíčkův specifický hlasový projev se drží v osvědčených polohách, nakonec albu schází to nejdůležitější: originalita. A to je opět škoda.

Seznam skladeb:

01 Dej mi pusu 3:23
02 Mamánek 3:00
03 Zabil jsem robota 3:14
04 Bílá pláž 4:46
05 Labužník 3:07
06 Šampión 3:11
07 Bídníci 4:23
08 Zas a zas 3:50
09 Inspirace 3:12
10 Jeho žena 3:11
11 Country Hell 4:00

Celkový čas: 39:17
Celkové hodnocení (1 - 10): 5

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jaksi Taksi - Egoland (2020)

Je pravda, že tento rok je i v hudbě hodně specifický. Kvůli všem možným omezením odpadají koncerty a hudebníci tak mohou dumat nad novými nahrávkami. V některých případech povedenými. V jiných povedenými o něco méně.





Jaksi Taksi jsou už taková punk rocková jistota. A když je něco jistota, tak je jasné, jak bude jejich album vypadat. Nechybí kritické momenty, ať už vůči životnímu prostředí (úvodní Intro, závěrečná Odkaz) nebo konzumní společnost (titulní Egoland), samozřejmostí je klasický český punk rockový humor (Chtěl bych být chytrý, Nebudu pít alkohol, Seiózní vztah), a dá se bez uzardění říct, že vlastně celé album je poctivá sázka na jistotu. Posluchač dostane to, co od Jaksi Taksi očekává a dostane to i v té podobě, kterou očekává. Nemusí se bát, že by ho album zavedlo někam mimo vyjetou cestu, která je jednou daná a osvědčená. Pro mě je to docela škoda, protože jsem se těšil na nějaké překvapení, neobvyklý hudební moment, tak jak jsem si na ně navykl například u Totálního nasazení.

Čili album rozhodně není v kategorii Odpad, ovšem zůstává za mým očekáváním, což je tak trochu škoda.

Seznam skladeb:

01 Intro (Obraz) 1:12
02 Egoland 2:56
03 Zkusit snít 2:45
04 Chtěl bych být chytrý 3:26
05 Nebudu pít alkohol 3:12
06 Seriózní vztah 3:18
07 Za**baný svet 2:57
08 Děkuju mnoho 3:29
09 Vím, že nic nevím 2:54
10 Drž hubu 0:41
11 Kdo za to může 2:38
12 Fake news 3:25
13 Odkaz 3:13

Celkový čas: 36:06
Celkové hodnocení (1 - 10): 6

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

2020 outro

Nebyl by to závěr roku v mém blogu, abych opomenul provést tradiční vše zakončující článek.

Nuže, rok, který takto končí, začal naprosto standardně a pokračoval tak až do legendární Liberecké koncerence. Po ní postupně začala pronikat různá zdraví a život omezující opatření, což vedlo mimo jiné k tomu, že druhou polovinu března, celý duben a část května jsem trávil doma v rámci provozu home office. Což bylo deprimující a demotivující.

Pozitivní zprávou v květnu bylo, že jsem si splnil jeden ze svých snů, a pořídili jsme si psa. Se zvířetem se tento podivný režim dal zvládat mnohem snáz.

V létě nemohla chybět dovolená. Vyrazili jsme na sever, kde jsme navštěvovali a objevovali různá místa. Pro mě osobně byly minimálně dva splněné sny, a to zámek Lemberk a hrad Grabštejn. Tedy pozitivní krok.

Podzim přinesl další vlnu omezování, což vedlo k tomu, že jsem si nakonec ve finále pracovně polepšil. A závěr roku se odehrával ve znamení mých narozenin, které jsou opět už poněkolikáté 21., jako vždy. A to je dobře. Rok 2020 skončil a já s optimismem hledím k roku 2021.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Prosinec 2020

Poslední měsíc letošního roku byl pro mě ve znamení seznamování se s novými skutečnostmi v souvislosti se svým zaměstnáním ve velkém výrobním podniku, který vyrábí výrobky. Byl taky ve znamení postupující zimy a přípravy na Vánoce. A byl taky ve znamení vánočních procházek a výletu se psem. A byl taky ve znamení přicházejícího konce roku a mých narozenin. A byl taky ve znamení mého narozeninového dne a závěru roku. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Narozeninový

Už se to tak v mém životě sešlo, že navzdory poměrně přesným propočtům mého příchodu na svět jsem se nechal ještě něco přes dva týdny nosit a narodil jsem se až v poslední kalendářní den příslušného roku. Zkrátka, někdo tak svělý, užasný, jedinečný a skvělý jako já se nemůže narodit v obyčejný den.

Proto i poslední den roku 2020 jsem od brzkého rána přijímal gratulace a blahopřání ze všech možných i nemožných světových stran, což potěšilo mé srdce a zapůsobilo dobře na má játra. Moje milovaná pro mě měla připravené narozeninové překvapení, což je dobře.

A protože platí jednoduché pravidlo, že člověk, tedy i já, si má plnit své sny, rozhodl jsem se, že si splním jeden ze svých snů, a to navštívit zimní Nebušickou vyhlídku. A získal jsem pro tento nápad všeobecnou podporu napříč domácím spektrem.

Po tom, co jsem tu teď napsal, asi nikoho nepřekvapí, že krátce po obědě jsme postupně vyrazili na výpravu ve složení tři lidé a pes. A nikoho ani nepřekvapí, že jsem se zastavovali na našich oblíbených stanovištích. A že jsme si opravdu vyšli na Nebušickou vyhlídku a fotodokumentovali. A že jsme se i cestou zpět krásně prošli. A že pes měl rovněž radost, neboť jsme potkali řadu lidí, které bylo lze oběhat, a několik psů, kteří se nechali provokovat.

A proto když jsme večer dorazili domů, byly na psovi vidět známky a stopy únavy. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Tři pracovní dny

Stejně jako v roce 2019, i v roce 2020 jsem poslední pracovní dny roku (s výjimkou úplně posledního dne) trávil tak, jak se sluší a patří, čili prací. A že toho bylo.

Od brzkého rána v pondělí do pozdního večera ve středu jsme s třemi českými a šesti polskými kolegy prováděli operace, které nelze lidskými slovy popsat, neboť bylo nutno vypnout, odmontovat, přenastavit, namontovat, přimontovat, přemontovat, zapnout, otestovat, a to vše v několika desítkách případů u strojů, které bylo nutné prověřit. A že jsme se činili.

Kdybych byl jedním z těch, kdo si počítají každou minutu přesčasu tak, aby na ni okamžitě poukazovali, udělal bych si během těchto tří dnů minimálně dva dny přesčasového volna. Ovšem protože mě moje práce ve velkém výrobním podniku, který vyrábí výrobky, baví, dokázal jsem si i to pracovní tempo užít. Ovšem volno jsem potom potřeboval. O tom když tak až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Výlet na sever

Jak už je naší milou tradicí, v den Štěpána jsme se vydali na výlet na sever k Novému Boru. Cílem tentokrát byly místní kopce a vrchy a vše se nám vydařilo nadmíru parádně.

Ráno po snídani jsme se nasoukali do auta, psa nevyjímaje. Nedlouho poté, co jsme opustili Prahu, začal pes podřimovat, a tak jsme o nějaké dvě hodiny později mohli parkovat kousek nad Českou Kamenicí. Náš místní kolega a kamarád vytýčil trasu, že jako první dobudeme vrch Studenec.

Nemohli jsme si pro takovou výpravu vybrat lepší den. Sněhu bylo tak akorát, šlo se dobře, místy ještě lépe a pro psa to byla velká událost, neboť viděl sníh poprvé v životě. Proto jásal, poskakoval a řádil. A navíc potkával spoustu lidí, od kterých se rád nechal podrbat.

Když jsme dosáhli vrcholu, nezbývalo než ztéci místní rozhlednu a i s tímto úkolem jsme se náležitě popasovali. Do okolí bylo vidět a to je hlavní.

Ovšem během sestupu jsme se k psovu zklamání nevydali k autu, nýbrž ke Zlatému a Stříbrnému vrchu. I ty se sněhovou nadílkou stály za to, což jsme ocenili.

Až poté jsme se vrátili, nasedli do aut a vyrazili k našemu místnímu kamarádovi a kolegovi domů, kde na nás čekala jeho manželka s obědem a jejich pes čekal na seznámení s naším psem.

Výsledek návštěvy byl, že jsme se zahřáli a zasytili, náš pes vysvětlil domácímu psovi, kdo je tady od této chvíle šéf, cestou domů se v autě prospal a domů jsme dorazili ve výborné náladě. Tak snad se nám podobný výlet podaří brzy zopakovat.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

O Vánocích

Letošní Vánoce jsou opět o trochu jiné, už proto, že jsou první, které s námi tráví nový člen domácnosti, a to pes. A taky se oproti loňsku obměnila sestava myší.

Ráno Štědrého dne bylo proto jiné než v předchozích letech, neboť bylo nutno proběhnout ranní venčící okruh se psem. A pak během dopoledne se srovnat s tím, že oběd typu oběd nebude, tudíž platí, že každý si musí něco k jídlu ulovit nebo vyrobit. I to se zdařilo.

Po odpolední procházce, jejíž cíl byl utahat psa, jsme se vrátili a v pozdním odpoledni si dali večeři a potom vzájemné předávání darů. A byli jsme oba potěšeni, což je dobře.

Večer proběhly tradiční večerní povinnosti, jako prohnání myší, debata nad filmem, zhlédnutí tradiční Popelky, proběhnutí psa a odchod spát. O tom když tak až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Mobil č. 26

Samsung A21s
(prosinec 2020 - dosud)









Protože mě můj zaměstnavatel má rád (a upřímně řečeno, kdo by se tomu mohl divit), obdržel jsem v půlce prosince novou hračku, tentokrát pod značkou Samsung. Není třeba mít zbytečné obavy, zatím nejvíce telefonů, které mi prošly rukama, neslo značku Nokia a na tom ani další ze série Samsungů nic nemění.

Mohu zodpovědně prohlásit, že se jedná o absolutně rozměrově největší telefon, který jsem dosud měl a že je to přímo neuvěřitelný rozdíl oproti dosud nejmenšímu telefonu od Bosche. Vůbec Samsung (spolu s Nokií, Sony, LG nebo Motorolou) je jednou z mála značek, které stále produkují další a další mobily. Nemyslím si, že by na tom bylo něco špatně.

Napoprvé mu musím vytknout dlouhé čekání po prvním zapnutí, než se načtou a nastaví všechny služby. Zkrátka je vidět, že od dob, kdy do telefonu stačilo vložit SIM kartu a bylo vymalováno, se leccos změnilo. Ovšem po hodině čekání, když se dostal do provozuschopného stavu, jsem už mohl hodnotit jen pozitivně.

Displej mi vyhovuje a je dobře čitelný. Za mě pochvala.
Zvuk mi vyhovuje a je dobře slyšitelný. Opět pochvala.
Zpočátku jsem měl potíže s hledáním v nabídkách. Po několika dnech jsem se naštěstí hledat naučil. Aspoň si to myslím.
Výdrž baterie okolo dvou dnů. Pochvala.
Fotoaparád - musím brát ohled na to, že se jedná jen o fotoaparát v mobilu a snížit tak svoje nároky na kvalitu fotky. Čili o něco menší, tak pětiosminová pochvala.
V souhrnu jsem rád, že mám k dispozici právě tento model a věřím, že mě s ním čeká spousta dobrodružství.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Pod stovkou

Nedlouho poté, co jsem se pochlubil tím, že moje hmotnost v kilogramech odpovídá FM frekvenci legendární stanice RCL, přesněji řečeno o týden později, jsem se opět postavil na váhu.

Napětí. Nedočkavé očekávání. Neklid v duši. Co se asi na displeji objeví?

První fáze. Čísla poskakují jako šílená, většinou se motají okolo rovné hodnoty 100.

Druhá fáze. Čísla se ustalují a ustalují se lehce pod stovkou.

Třetí a závěrečná fáze. Čísla se ustálila na hodnotě 99,4.

Vím, že pro mnohé mé čtenáře nebo čtenářky to nebude zas až takové terno; ovšem víte, jak dlouho jsem neměl váhu pod 100 kg? Určitě minimálně od jara 2014 (a dost možná, že už od podzimu 2013, tenkrát jsem jen neměl možnost kontroly hmotnosti).

Těsně před Vánocemi tak přišel zatím nejnižší bod, kam jsem byl s to se svým hubnoucím pokusem dostat. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Prosincová momentka XI

Kolega: „Jak jsi mohl žít bez WhatAppu?“
Já: „Naprosto v pohodě.“

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Vánočka

S prací ve velkém výrobním podniku, který vyrábí výrobky, je spojena řada okolností, které jsou pro některé nezasvěcené jedince k nepochopení. To není fráze, to je hotový fakt.

Jednou z těchto okolností je ta, že velký výrobní podnik, který vyrábí výrobky, má svoje pracanty, tedy i mne, rád. A dává to najevo různými způsoby, mnohdy lehce netradičními, což ovšem vůbec není na škodu. Takže několik dní poté, co jsme si všichni vyzvedli mikulášské nadělení, přišla zpráva, která nás potěšila velice. A to, že každý zaměstnanec dostane vánočku. To je takové pečivo s rozinkami, kdyby to někdo nevěděl.

A skutečně. Jednoho dne, vidím to jako včera, se v naší kanceláři objevil člověk, který se ptal po kolegovi, který nebyl na svém místě. Upozornil jsem jej, že kolega, kterého hledá, je ten, který tam není, načež neznámý člověk na kolegův stůl položil velkou krabici s šesti vánočkami.

Inu, asi nemusím doplňovat, že každý z nás si jednu vzal a doma měla úspěch, takže za mě spokojenost.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Mikulášské nadělení

Protože se řadím mezi vzorné, zodpovědné a spolehlivé pracovníky velkého výrobního podniku, který vyrábí výrobky, dostalo se mi e-mailového upozornění, že je pro mě připraveno mikulášské překvapení. Zároveň bylo i uvedeno, kdy a kde si toto překvapení mohu převzít.

I vydal jsem se toho dne v příslušné časové bublině k místu, kde předávání probíhalo. A byl jsem potěčen. Odnesl jsem si jednu velkou tašku plnou různých potravinových lahůdek, k nimž byla přibalena i šedivá deka s motivem sněhuláků, a navíc ještě dřevěnou ošatku s dalšími pochutinami. Zejména vepřové maso mě potěšilo.

Cestou domů jsem nejspíš působil komicky, když jsem v každé ruce nesl jednu z těchto věcí a k tomu ještě balík, který jsem si vyzvedl v místě výběru zásilek DPD. Ovšem domů jsem všechno v pořádku donesl, což je dobře. O tom když tak až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Už jsem jako RCL

Během loňského léta se začala projevovat jedna z mých vlastností, která na mně není vidět a nevypadám na ni. Totiž, že rád jím. A od seznámení s mou milovanou šla moje hmotnost malými a účinnými kroky nahoru a ještě nahoru. Až do jednoho setkání s lékařkou, které proběhlo v srpnu. A tehdy jsem si řekl - a moje milovaná mě v tom podpořila - ono slavné: dost!

Změnil jsem skladbu své stravy. Nadále rád jím, jen si vybírám jiná jídla než dříve. Začal jsem chodit svižněji a ještě svižněji. Hmotnost po malých kouscích opadávala. Taky se zlepšil můj krevní obraz a dokonce i tlak se začal blížit k normálnějším hodnotám.

Je ovšem pravda, že poslední dobou stojím na váze maximálně dvakrát do měsíce, vždy před odběrem plazmy. I tam se moje hmotnostní úbytky projevují. Číslo klesá a klesá a už je nižší než v době, kdy jsme se s mou milovanou seznámili.

A v sobotu večer jsem se pak postavil doma na váhu. Čísla kmitala po displeji jako splašená, až se zastavila na hodnotě, kterou jsem si nemohl nezaznamenat.

Totiž, je o mně všeobecně známo, že jsem kus svého života prožil v Liberci. A v Liberci vysílá legendární stanice RCL. A její frekvence je zároveň vlnovou délkou mého humoru; čili 101,4.

A přesně takové číslo se objevilo na váze. Domácí váha mi při zvážení mého těla ukázala frekvenci RCL. Čili od léta mám už přes 16 kg své hmotnosti dole. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Prosincový odběr

Při tom všem, co prožívám v posledních měsících za turbulentní situace, jsem si opět našel čas k dalšímu odběru plazmy. Domluvil jsem si pozdější termín než obvykle a stihl jsem to výborně.

Navíc hned na úvod se projevilo pozitivum mého životního stylu, který vedu od léta. Čili to, že moje hmotnost je opět o kousek nižší. Dokonce nižší než loni v červenci, což je doba, od níž si svoje hmotnostní hodnoty pamatuji.

A netrvalo dlouho, byl jsem shledán schopným odběru a o další chvíli později nakráčel do odběrové místnosti. A nastal chaos.

To bylo tak: Sestra, která mě připravovala k odběru, mě ještě neznala. A zřejmě měla menší zkušnenosti s ovládáním odběrové mašiny. Takže po několika minutách se odběr zasekl. Naštěstí jsem mohl zamávat na jinou sestru, která odhalila závadu, napravila nastavení, restartovala celý proces a mohlo se pokračovat. Na adresu původní sestry, která mě připravovala k odběru, prohlásila, že dostane na holou.

„Vážně?“ podivil jsem se, „a můžu to vidět?“
„No jasně,“ prohlásila, „budete moct sedět v první řadě.“

Pak už nic nebránilo tomu, aby odběr pokračoval standardním způsobem. A stejně tak standardním způsobem i doběhl. Sestra, která napravovala nastavení odběrového stroje, mě odborně odpojila a provedla příslušný zápis, já se s ní i ostatními rozloučil a opět se vydal na cestu domů. O tom když tak až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Testovací

Jelikož a protože doba je zlá a lidi jsou pakáž, bylo zapotřebí, abych absolvoval covidový test. I přišla mi jednoho dne zpráva, abych se druhého dne o desáté dopoledne k testu dostavil, zdraví svého okolí uchránil.

Abych to přiblížil i méně informovaným členům mé čtenářské obce (ono je to takové menší čtenářské město, takový čtenářský Šupmerk): Místnost, v níž se provádějí tyto testy, je hned vedle ordinace, v níž jsem byl shledán všehoschopným. Tudíž až posud vše v pořádku.

Vyplnil jsem si žádanku a čekal. O chvíli později se objevila testy provádějící lékařka v předimenzovaném bílém skafandru, který ztrojnásoboval objem jejího těla. Kdyby nešlo o tak vážnou věc, asi bych se začal bohapustě smát. Takhle jsem se na ni díval zodpovědně a vyčkával věcí příštích.

K testu jsem šel jako druhý v pořadí. To nebyla zas taková výhoda, jak by se zdálo. Usadil jsem se na dezinfikované židli, odpověděl jsem lékařce na nějaké otázky a šlo se na to. Totiž, takhle napsáno to vypadá jednoduše, ovšem důvěryhodně působící lékařka se ke mně otočila a takovou jako tyčinku mi zarvala tak hluboko do nosu, že jsem v tu chvíli viděl všechny svaté i jejich rodiny.

Chvíli jen neznatelnou mě lékařka nechala vydechnout a pak provedla totéž v mojí druhé nosní dírce. Leknutím jsem se přiznal k nějakému zapálení hranice pod nějakým náboženským bludařem. Lékařka se zasmála a požádala mě, abych rozevřel ústní dutinu.

Chvíli mě jen tak šimrala po mandlích a to bylo vše. Měl jsem to za sebou. A následující den jsem se dověděl, že výsledek je negativní. Což je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Lékařské záležitosti

Poslední listopadový den byl jakoby přímo stvořený k tomu, abych absolvoval další lékařskou konzultaci, jejímž účelem bylo potvrdit, že jsem stále schopný všeho. Tedy - v rámci možností samosebou.

I nabral jsem ráno svou ranní tekutinu, celý den jsem se udržoval ve fyzikální i mentální kondici a krátce po obědě vyrazil, abych chvíli před stanoveným časem do čekárny dorazil.

Byl jsem přivítán zdravotní sestrou, jejíž pohled mi dal najevo, že tady opravdu žerty stranou, popovídali jsme si o všem možném, vyptala se mě na moje alergie (bohužel na alergii na blbce stále neexistuje diagnóza) a o něco málo později jsem plavným krokem lva salónů a krále plesů vkráčel přímo k lékařce.

Konzultace s lékařkou probíhala v maximálně pohodovém duchu. Řekla mi, co mě čeká, co mě nemine, odposlouchala si můj dech, zapsala si to důležité a nakonec vydala razítko, které potvrdilo, že jsem opět schopný všeho. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text