Jeden z důvodů (2/2)

Jeden z důvodů, proč mám rád svou práci, je ten, že každou chvíli má někdo z kolegů narozeniny a neváhá uspořádat velkou žranici. A to je dobře.

Tentokrát si dovolil kolega oznámit, že během uplynulých dní oslavil jisté významné životní jubileum a že ve firemní kuchyni na nás čeká občerstvení. Protože jsem dorazil jako jeden z prvních, měl jsem neomezený výběr.

První tři chlebíčky (to není deminutivum, ale oficiální název) ve mně zahučely jako ve vodopádu. Ovšem následujících sedm jsem jedl už proti své vůli a rakvičky (to rovněž není deminutivum), laskonky (ani to není deminutivum) a jiné cukrářské výrobky jsem opravdu jedl v rozporu se svou pevnou vůlí, neboť jsem si uvědomoval, že jde o další bezprecedentní útok na mou štíhlou linii.

Pozitivním důsledkem bylo, že kromě oběda jsem tentokrát mohl vynechat i večeři.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Žádný průšvih

Někteří lidé, například já, by se z dovolené rozhodně vracet neměli. A že se tak děje, je jen legislativní chyba, která neumožňuje vybrat si dvakrát do roka šestiměsíční dovolenou.

A proto jsem prvních několik hodin pracovního procesu po téměř třech týdnech usilovného nicnedělání věnoval zjišťování, jaká mám vlastně hesla do jednotlivých systémů, protože hesla jsem měnil bezprostředně před dovolenou a bylo mi tedy jasné, že na ně během dovolené zapomenu, což se překvapivě stalo.

Abych ovšem svůj první pracovní den po téměř třech týdnech usilovného nicnedělání jen nehaněl, na svém pracovním stole jsem nalezl úhledně zabalený dárek označený mým firemním kódem. Po rozbalení jsem tomu ještě nerozuměl, ale doma v klidu, když jsem si ten dárek prohlédl pod světlem, jsem pochopil, co symbolizuje.

A přes veškerou svou snahu jsem nevyrobil žádný průšvih. Nebo aspoň o žádném nevím.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

7 (3/2)

7 slonů má přinášet štěstí. Nevím, zda tomu tak je i u jiných zvířat.

Můj počet želv se právě zastavil na uvedeném čísle. K velké plyšové Elvíře, skleněné Elvíře z minisklárny v Hluboké nad Vltavou, oranžové Elvíře z Kinder vajíčka, žlutozelené Elvíře na setrvačník a umělohmotné Elvíře, kterou jsem dostal k svátku, přibyla opálová Elvíra a menší plyšová Elvíra.

Jen tak mimochodem - zmínil jsem se, že kromě toho, že mé oblíbené zvíře je želva, je i mé oblíbené jméno pro želvu Elvíra?

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Nespoutaný Django (2012)

Na každý film od Tarantina se dá dívat vícekrát a pokaždé v něm najít něco jiného. Tak tomu je i v tomto případě.

Film se odehrává v období Divokého Západu před válkou Severu s Jihem, v době, kdy v Americe stále vládne otrokářství. A od dvou otrokářů se snaží neznámý cizinec, představující se jako potulný zubař, odkoupit otroka Djanga, který zná tři bratry - dozorce na plantážích. A jak už je u Tarantina milou tradicí, neobjede se převzetí Djanga bez přestřelky.

A - jak je u Tarantina opět obvyklé - když už dojde ke střelbě, stojí to za to a krev prýští v mohutných gejzírech. A tak se doktor Schultz společně s Djangem vydává cestou lovce lidí, tedy dopadání zločinců, kteří jsou z toho či onoho důvodu hledáni. A poté se pustí do největšího úkolu, najít a vysvobodit z otroctví Djangovu ženu.

Tu najdou na farmě farmáře Candieho (konečně role, ve které Leonardo DiCaprio ztrácí svůj původní typ metrosexuálního frajírka z filmů Titanic nebo Pláž). Ovšem získat přímo tuto otrokyni není jednoduché a dojde k další přestřelce, aby v posledních patnácti minutách dospěl film k očekávanému, ovšem originálně provedenému rozuzlení.

Za sebe říkám, že tento film budu moct vidět vícekrát a nehrozí, že by mě začal nudit.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu

Poslední víkend před návratem do práce bylo třeba strávit jinak než kterýkoli jiný víkend. I vrhl jsem se do víru velkoměsta a konečně dokoupil zásoby kosmetiky, mimo jiné i holicí pěnu tak, abych si ji nadále nemusel půjčovat od sousedky. A jiné drobné radosti.

To, že začátkem ledna vidím venku sníh, je pro mě stále něco neuvěřitelného a uvěřitelnost tohoto jevu snižuje i to, že sníh už hodně dlouho nemám rád a zimu bych ze seznamu ročních období nejraději škrtnul. Přitom tvrzení, že můj negativní vztah k zimě je ovlivněn tím, že neovládám techniku lyžování ani techniku bruslení, je jen fáma nepřejících jedinců.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Revival (2013)

Jsou výborní režiséři. Pak jsou dobří režiséři. Pak jsou průměrní režiséři. Pak jsou špatní režiséři. Pak jsou mizerní režiséři. A pak je Alice Nellis.

Absolutně netuším, proč se tato dáma raději nevěnuje pěstování ředkviček nebo chovu dostihových poníků a místo toho se pokouší režírovat filmy, když jí to tak zoufale nejde a jediné umění, které ovládá, je dokonale každý film dějově umrtvit.

Přitom úvodní retro sekvence zahrnující populární normalizační televizní pořad Televizní klub mladých je za jistých okolností svým neplánovaným způsobem i vtipná. Ovšem pak začíná samotný film, který pojednává o tom, jak se staří spoluhráči z kdysi slavné skupiny Smoke dávají znovu dohromady, protože bezohledný neúspěšný promotér cítí možnost zisku.

Dokonce i Zdeněk Troška by dokázal z charakterů představitelů jednotlivých členů skupiny vytěžit aspoň něco. Alice Nellis z nich nevytěžila vůbec nic a mnohokrát během filmu herci (a zejména mě to mrzí u Miroslava Krobota) nevědí, co vlastně mají hrát. A sexuální vtípky slovenského zpěváka Otakara už při druhém opakování zavánějí trapností, jenže režisérka ho nechá je opakovat po celou dobu filmu, až je mi toho herce líto.

Druhá věc, kterou oko i ucho diváka trpí, je potřeba režisérky nechat postavy každý detail a každý nápad vysvětlovat, hlavně aby si divák nic nedomýšlel. A téma Rakovník je vtipné při prvním použití, při druhém už méně a při třetím je to už nastavovaná kaše.

Škoda, příběh tak, jak byl zamýšlen, si zasloužil lepší pojetí a hlavně lepšího režiséra.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Novoroční

Zcela netradičně jsem se do prvního letošního dne probudil až ve velmi pozdním dopoledni. To ve mně vzbudilo neobvyklou touhu nic nedělat a jen odpočívat, což jsem s radostí sobě vlastní okamžitě realizoval a s výjimkou asi dvouhodinového špacírování venku jsem byl důsledně v klidu a večer jsem tak usnul neuvěřitelně brzy.

Následující den už jsem flákací pocity neměl, bez váhání jsem tedy v brzkém dopoledni vyrazil a nechal se dopravit na opačnou stranu města a ve svém oblíbeném holičství usednout do křesla a nechat se od usměvavé rozkošně prdelaté kadeřnice zušlechtit zkrácením mého dlouhého vlasového porostu na tradiční milimetrovou délku. A uznávám, pomohlo to.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

101 úkolů za 1001 dní II

Jak jsem dříve uvedl, původní stojednička se dočkala své mladší sestry a toto je její úvod.

V této chvíli, kdy tento text sepisuji, je v seznamu celkem 98 99 úkolů, chybí tedy jen 3 2. Ovšem předpokládám, že do zveřejnění tohoto článku ty zbylé tři dva v pohodě vymyslím nevymyslím.

Neděje se nic neobvyklého, jen zkrátka dvě stojedničky poběží paralelně.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Vlk z Wall Street (2013)

Tento film mi doporučila kolegyně (ještě dřív, než opustila naši firemní pobočku), a proto jsem využil možnosti se na něj podívat.

Hlavním hrdinou a vypravěčem filmu je Jordan Belfort, který v mladém věku, coby zelenáč, nastoupil do makléřské firmy, aby poté, co po pádu burzy tato firma zkrachovala, založil firmu vlastní a díky tvrdosti a cílevědomosti začal rychle vydělávat peníze, o kterých se mu dříve ani nesnilo. Díky tomu si mohl dovolit luxusní dům, auta, jachtu, vyměnit manželku za jinou a postupně získat přesvědčení, že už je tak vysoko, že se mu nemůže nic stát, aniž by si byl vědom pravidla o pýše, která předchází pádu. A jeho pád se pomalu chystá a on stále jede ve svých zajetých kolejích, aby pak byl jeho dopad ještě tvrdší…

Tříhodinový film má jednu základní vlastnost, a to drsnost a napětí, díky čemuž nesklouzne do klišé a nudnosti. Mohu - jako obvykle - jen doporučit.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Co jsme komu udělali?

Už jsem o tom psal kdysi, že pokud Francouzi něco uměli, tak jsou to komedie. A tato komedie patří k tomu lepšímu, co se ve francouzské komediální kinematografii urodilo.

Protože už o tomto filmu psala KlaPi, je pro mě těžké cokoli napsat a neopakovat se. Proto je možné, že se v mém textu objeví některé pasáže, které se už u KlaPi objevily.

Příběh pojednává o konzervativní rodině silně věřících francouzských katolíků, kteří mají jako na zavolanou čtyři dcery na vdávání. První z nich si však bere - muslima. Naděje, že jde o ojedinělý úkrok mimo rodinnou linii, bere za své, když si druhá z dcer bere - Žida. Naděje ale stále žije, když má mít svatbu třetí dcera. Ovšem jejím vyvoleným je - Číňan a to už je na starostlivého otce moc.

Pro dobro rodiny hledá vhodného ženicha pro poslední dceru. Mezi dosavadními třemi švagry totiž propukají náboženské a politické hádky, a pokud se nehádá Žid s muslimem, hádá se minimálně jeden z nich s Číňanem. A proto rodiče najdou poslední dceři ženicha dle svého gusta - poněkud jednoduchého mamlase Xaviera. Ovšem nejmladší dcera je zaskočí s informací, že už svého vyvoleného našla a že je to katolík z katolické rodiny. Rodiče jí to v euforii odsouhlasí, to ještě netuší, že jejich poslední zeť je černoch z Afriky, jehož otec je poměrně velmi protibělošsky zaměřený.

Tři dosavadní švagři si mezitím začínají padat do noty, proto je zpráva o tom, že do party má přibýt další člen, navíc Afričan, dost rozhodí. A jsou rozhodnuti plány na čtvrtou svatbu sabotovat.

Musím přiznat, že jsem nečekal, že se budu tak parádně bavit. Náboženské a politické rozdíly jsou podány s vkusem a vtipem tak, že nikoho neurážejí a ani nemohou urazit. Postupné přistupování ke kulturním a jiným odlišnostem jde pomalu, ale rovněž s vtipem. Takže kdo chce film, jehož úkolem je hlavně pobavit, má možnost!

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Babovřesky 2

Když jsem psal o prvním dílu Babovřesk, netušil jsem, že se chystá druhý a bohužel i třetí díl.

Zároveň nejsem divák, který by filmové dílo odsuzoval dopředu a chtěl jsem vědět, zda tento druhý díl je skutečně tak hrozný, jak se o něm všeobecně píše. Je.

Zdeněk Troška rád mluví o Babovřeskách jako o pokusu navázat na původní hoštickou sérii o slunci a senu, ale tento popis sedí asi, jako kdybyste prodali BMW X5 a koupili Dacii Duster.

Pokud totiž něco tvořilo komično hoštických filmů o slunci a senu, byla to jednak kombinace herců s komediálním talentem, prostředí skutečných Hoštic a přirozenost představitelek tamních seniorek - drben. V Babovřeskách se jedná o imaginární vesnici, vše je vyumělkované, místní seniorky - drbny mluví nepřirozeně a hlavně k uzoufání trapně přehrávají.

Ve vesnici se objeví pětice hokejových reprezentantů. Pro místní seniorky je to vítaná příležitost k pokusu udat své vnučky jako potenciální nevěsty. Bohužel tento motiv je zcela degradován tím, že všechny vtipné momenty jsou dopředu vysvětleny, rozebrány do detailu a pak teprve předloženy divákovi, kterému se pak už ani smát nechce.

Abych ovšem jen nehaněl, asi dva relativně vtipné momenty ten film snad i měl. Ale jsem rád, že jsem na něj nešel do kina, dávat za něj peníze za vstupenku by opravdu nebylo fér.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Probudím se včera (2012)

Komu by se občas nezastesklo po studentských letech? Čtyřicátník Petr, středoškolský profesor, žije svůj staromládenecký život, opouští ho přítelkyně, což je pro jeho cynické rodiče důvod k mohutnému jásotu, navíc dostává pozvánku na třídní sraz. A tehdy se mu vrací vzpomínka na dávnou školní lásku Elišku a pocit, že s ní by snad mohl být šťastnější.

Proto se zapojí do experimentu s cestováním po časové ose vlastní paměti a podobně jako v mnoha filmech předtím a jistě i v mnoha filmech potom, se stane opět středoškolským studentem, ovšem s osobností čtyřicátníka. Tady nastává asi nejkomičtější pasáž celého filmu, kdy Petr zjišťuje, co všechno ze středoškolského učiva už zapomněl.

Samozřejmě to, že přichází z budoucnosti a chová se jinak, než jeho vrstevníci, vzbudí zájem několika spolužaček, vysněnou Elišku nevyjímaje. Jenže cesta k jejímu srdci je dlouhá a na jeho získání si Petr stanovil pouhý měsíc.

Film je zábavná oddechovka, jen jsem musel konstatovat, že mé vzpomínky na rok 1989 jsou asi poněkud jiné, než vzpomínky autorů filmu.

Co se týká hereckého obsazení, tak Milan Šteindler v roli neurotického učitele informatiky je výborný, Nela Boudová coby ruštinářka i Zlata Adamovská jako matikářka a chemikářka v jednom jsou učitelky jako lusk, Miroslav Táborský coby komunistický učitel občanské nauky rovněž na výbornou, stejně jako Viktor Preiss v roli Petrova třídního. Anna Polívková coby Petrova vdavekchtivá kolegyně Dáša je rovněž uvěřitelná. Horší je to s obsazením hlavní role. Ve chvíli, kdy se z Filipa Blažka (Petr - čtyřicátník) stane Jiří Mádl (Petr - student), je to šlápnutí hodně vedle. Jiřímu Mádlovi lze totiž středoškoláctví uvěřit ještě hůře než Agátě Hanychové IQ vyšší než číslo bot.

A bohužel se ve filmu objeví i neherci. Báječně toporný Karel Šíp v roli prodavače v drogerii se dá prominout, ovšem Roman Šebrle v roli tělocvikáře (je v záběru nějakých 6 vteřin a má samostatně uvedenou roli v titulcích) je další hodně velké šlápnutí vedle.

Ale pro tu celkovou legraci se na ten film stojí za to kouknout.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Masomlejn - Paměti (pra)trpaslíka Čecha (1993)

V první polovině předminulé dekády se objevila řada skupin, které vypadaly nadějně, zazářily a pak bohužel zmizely. Masomlejn je jednou z těch, které tento osud potkal zcela nezaslouženě.

Jejich první a zároveň poslední album jsem slyšel původně v létě 1996 a pak až teď. A musím konstatovat, že je škoda, že ve své umělecké činnosti nepokračovali.

Album je totiž plné hudby, která charakterizuje tehdejší dobu - hudba je optimistická, neučesaná, divoká, texty plné slovních hříček a neotřelých obratů, album od začátku do konce nemá sebemenší šanci začít nudit a jediné, co chci po skončení poslední písně udělat, je začít jej hrát znovu od začátku.

Píseň Chtěl bych si později zprivatizovala populárnější Mňága a Žďorp - její verze je učesanější a kultivovanější. Syrová a neučesaná původní verze Masomlejnu mě chytla mnohem víc.

Seznam písní:

1. Čechové, Čechové 3'57"
2. Informatická 2'41"
3. 3+1 3'22"
4. Chtěl bych 3'57"
5. Drsní milí kluci 3'00"
6. Americké brýle 3'14"
7. Koukni, hochu, z okna 2'37"
8. Blbej sen 4'07"
9. Holky 3'18"
10. Buď na mě hodnej 2'00"
11. Doma 3'39"
12. Šéf (závodní rozhlas remix) 3'13"
13. Rabbi rap 0'53"

Celkový čas: 40'04"

Celkové hodnocení (1 - 10): 9,5

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Intimní past (The Resident, 2011)

Tento film se mi povedlo vidět až napotřetí. Dvakrát jsem to musel z různých důvodů přerušit.

Lékařka Juliett si hledá podnájem. Po několika marných pokusech narazí na nabídku bytu, který se jí zdá optimální a navíc za skvělou cenu. Sympatický majitel jí hned na místě předá klíče a vše vypadá dobře.

Že to ale není vůbec tak dobré, jak to na začátku vypadalo a že tam někde pod povrchem je skrytá hrozba, se objeví až během filmu. A závěrečných dvacet minut svým napětím vynahradí několik předchozích prázdných míst, i když těch je naštěstí v celém filmu poskrovnu.

Až se na tento film podívám příště, možná to nebude úplně za střízliva. Pak mě možná tolik nevtáhne do děje.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Top 5 prosinec 14

Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším z uplynulého měsíce:

Nejčtenější články:
1. Skryté číslo volá 222 čtenáři
2. Vem si kondom a šoustej mě do zadku 69 čtenářů
3. Zazimování želvy 53 čtenáři
4. 346/365 33 čtenáři
5. 336 - 338/365 32 čtenáři

Odkazující weby:

1. search.seznam.cz 234 použití
2. www.google.cz 215 použití
3. www.google.com 65 použití
5. www.google.de 34 použití
5. zuzkasouckova.blog.idnes.cz 31 použití


Klíčová slova:

1. vaperka 21 použití
2. hwo 17 použití
3. spagety bez kecupu 15 použití
4. bbs plzeň vrátnice 13 použití
5. co se skrytym cislem 11 použití

Návštěvnické země:

1. Česká republika 2285 návštěvníků
2. Spojené státy 1015 návštěvníků
3. Rusko 1012 návštěvníků
4. Francie 138 návštěvníků
5. Německo 60 návštěvníků

Prohlížeče:

1. Firefox 42%
2. Internet Explorer 32%
3. Chrome 19%
4. Safari 3%
5. Opera 1%

Operační systémy:

1. Windows 85%
2. Android 7%
3. Linux 2%
4. Macintosh 2%
5. iPhone 1%

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Lednová momentka VI

„Podívej,“ ukazoval mi syn jedné z mých dlouholetých kamarádek, „jaký je tamhle Santa Claus.“

„Hm,“ odtušil jsem, „ten je sice pěkný, ale víš sám, že u nás už dávno nosí dárky Santa Zeman.“

Na základě jeho reakce si dovoluji konstatovat, že jsem netušil, jak tento starý vtip, co má vousy až k zemi, dokáže ještě někoho rozesmát.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

John Irving - Modlitba za Owena Meanyho

Tuto knihu mi doporučila má věrná čtenářka, častá komentátorka a posledních několik měsíců i kamarádka Lenka, kterou jsem svým dalším čtenářům už představil. A za toto doporučení jí patří velké poděkování.

Ve své asi nejslavnější knize - Svět podle Garpa - popisuje Irving život člověka, který nezná svého otce. A toto téma si přenesl i do této knihy. Tentokrát je tím, kdo nezná svého otce, vypravěč celého příběhu, John Wheelwright, žijící ve městě Gravesend ve státě New Hampshire. Ovšem hlavním hrdinou je i tak někdo jiný.

Owen Meany - chlapec, který byl nepřirozeně malý. V deseti letech měl výšku pětiletého a v dospělosti měl co dělat, aby prokázal, že dosáhl minimální výšky 150 cm pro armádní službu.

Owen Meany - chlapec, který svou malou výšku, díky které se stával objektem her spolužáků, kteří jej rádi zvedali nad hlavy a posílali si jej, kompenzoval systematičností, intelektem, předvídavostí a schopností myslet o několik kroků dopředu.

Owen Meany - chlapec, který dělá na první pohled nepochopitelné věci, které až budoucí události dají do správných souvislostí a stane se, aniž by o to usiloval, opravdovým hrdinou.

Owen Meany - chlapec, který má dar předvídat budoucnost a předvídat ji správně. Nejen díky tomu, že při jednom svém vidění pozná přesné datum své smrti, ke které postupně míří, aniž by tomu okolnosti nasvědčovaly.

Kniha je psána způsobem, díky kterému jsem měl na začátku potíže se do ní začíst a pak se od ní odtrhnout. Irving posouvá děj dopředu i zpět. Jde ke smrti své maminky, pak se vrátí k její svatbě a k tomu, co její smrti předcházelo, pak zase skočí do dospělosti a zpět do dětství, aniž by se přestal věnovat tomu hlavnímu - životu a osudu Owena Meanyho. A i nakonec popíše nejprve jeho pohřeb a až poté jeho smrt jako takovou.

Rozhodně mohu doporučit všem, kdo rádi čtou.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Akce S

Jak jsem už naznačil v předchozím článku, uskutečnil jsem krátce před závěrem loňského roku radikální krok. A ten se týkal akce S. A akce S skrývala, jak většina lidí poznala, stěhování.

Totiž: Abych vnesl světlo do celého případu. Jsem poměrně konzervativní člověk, který nerad mění svoje zaběhnuté rituály. A přesto, když už něco změnit musí, činí tak razantně a radikálně. A pálí za sebou mosty.

Měl jsem poměrně dobré bydlení nedaleko od práce. Do práce jsem to měl pět minut volné chůze pana starosty na odpolední procházce s panem sekčním šéfem. Zkrátka - na první pohled pohoda. A dlouho to i pohoda byla.

Víkendy jsem trávil buďto s dětmi nebo na výletech. Jel jsem navštívit zajímavá místa nebo kamarády a přátele, někdy jsem spojil obé do jednoho. A z jednoho takového výletu jsem se místo v neděli večer vrátil v noci ze soboty na neděli. A shodou okolností jsem se trefil do termínu, kdy se v domě vyskytovala paní majitelka. A byl oheň na střeše, že přece přes víkendy v bytě být nemám.

Namítal jsem, že při dohadování o pronájmu nebylo o této podmínce ani slovo, ale paní majitelka se chovala jako fúrie, aniž by pěstovala fuchsie. Ovšem ráno byla jako vyměněná, házela úsměvy na všechny strany a vypadalo to, že noční výstup byl jen mimořádný úlet.

Nějakou dobu bylo všechno v pohodě, pak jsem jednou kvůli práci neodjel na víkend s dětmi v pátek večer, ale v sobotu ráno. A byl zase oheň na střeše. Sice jen takový malý, ale byl tam.

A poslední víkend v listopadu jsem potřeboval zůstat ve městě na celou dobu. A to už nebyl oheň na střeše, to už byla atomovka v Hirošimě. Paní majitelka se vytočila do hysteráku, až jsem litoval, že nemám kameru, jinak bych vyhrál cenu za domácí video roku. Ovšem jednu pozitivní věc její hysterák měl. Přiměl mě zamyslet se nad stěhováním, projet inzeráty a zkusit něco rychle najít.

A vše se vydařilo. Druhá varianta totiž byla, že bych musel paní majitelku zabít. A to nemyslím metaforicky. To myslím doslovně. Prošel jsem pět různých bytů a ve čtvrtém v pořadí jsem se dohodnul. A pak už nezbylo než provést samotný přesun a rozloučit se se synem paní majitelky. Tomu to bylo líto a moje argumenty nebyl s to pochopit.

Od poloviny prosince tak bydlím na jiné adrese a jediná výhoda, kterou jsem ztratil, je vzdálenost od práce. Jinak jsem přestěhováním jen získal.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Předvánoční únava

Poslední dva předvánoční týdny minulého roku pro mě nebyly vůbec, ale vůbec snadné. Podobně jako moje slavnější kolegyně Helena i já jsem si hrábl na samotné dno sil a doslova jsem mlel z posledního.

Je pravda, že se neživím manuální prací; ostatně přesvědčení o tom, že já a manuální práce nejsme na světě pro sebe navzájem, jsem získal už v pubertálních letech a každá další zkušenost mě v něm utvrzuje. Proto patřím do skupiny, které se eufemisticky říká pracující inteligence. Jen ty poslední dny mi to poslední slovo chybělo.

V první rovině se do toho promítl můj osobní život a nutnost jednoho velmi radikálního kroku. O tom bude příští článek. V druhé se na mém organismu vyřádily snad všechny viry momentálně v okolí se vyskytující. A proto následovala rovina třetí, kdy mi prostě ta ozubená kolečka v hlavě nedocvakávala do správných pozic.

První příklad: Bavím se o něčem s kolegou. O deset minut se mě tentýž kolega zeptá, zda jsem aplikoval to, o čem jsme se bavili, a já musím konstatovat, že si nejsem schopen z našeho hovoru pamatovat jediné slovo. Naštěstí kolega ani po třech dnech mého vyloženě nouzového provozu nepropadl skepsi a nevytvořil si na mě alergii.

Druhý příklad: Zavolala mi bývalá žena a potřebovala probrat jisté okolnosti. Na něčem jsme se dohodli a o deset - možná méně - minut později jsem z toho hovoru nebyl schopen rekonstruovat ani slovo. Nezbylo mi tak než jí večer zavolat a požádat o zopakování detailu, na kterém jsme se dohodli.

A ani v jednom případě jsem se nemohl vymluvit na to, že mě zradila moje kdysi tak fenomenální paměť. Jen jsem měl vybité všechny zdroje energie a potřeboval jsem relax.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Tomáš Kočko a Orchestr - Koleda

Zpěváka jménem Tomáš Kočko jsem poprvé zaznamenal v létě 1998. Zapůsobil na mě jako někdo, kdo se vůbec nehodí do současného světa. Zpěvák s vizáží rockera, zpívající zhudebněné verše legendárního valašského básníka Ladislava Nezdařila se prostě vymyká všem žánrovým i jiným klišé. A to je dobře.

Nahrát a nazpívat starodávné koledy a neztrapnit se při tom, to je úkol, který zvládne a dosud zvládl málokdo. Tomáš Kočko se s tímto úkolem vyrovnal po svém a ustál to výborně. Míchá koledy všeobecně známé (3,5,8) s méně známými, dává jim konzervativní a zároveň moderní hudební doprovod a tomu všemu dává hlavní smysl, aby koledy byly především veselé. A nevadí ani to, že koledy č. 4, 7 a 9 odezpívá ve slezském dialektu. A osmička je klasická Pásli ovce Valaši, ovšem výrazně zpomalená a odlehčená. A desetiminutová verze jiné slavné koledy je nejlepší vrchol celé sbírky.

Pětka má, přes vše výše napsané, dokonale rockovou rytmiku, sedmička se blíží až ke kdysi populárnímu rapu, ovšem celkově je to asi nejlepší album přepracovaných koled, které získaly nový háv s udržením úcty k originálům. Proto je to jedno z mála vánočních alb, které si mohu poslechnout i v dalších letech.

Seznam skladeb:

01. Kračún 5'14"
02. Tak sem sobě 3'48:
03. Byla cesta 5'11"
04. Co nam ty daš 2'11"
05. Den přeslavný 2'40"
06. Ondrašku s Juraškem 2'26"
07. Hej koleda! 2'43"
08. Co zpíval Josef 4'25"
09. Teče vodička 5'15"
10. Kristus pán se narodil 3'33"
11. Rozjímejte 10'03"
12. Co nam ty daš (live, Opava 2008) 3'56"

Celkový čas: 51'29"

Celkové hodnocení (1 - 10): 10

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Volte mě (2012)

Americký kongresman Cam Brady se chystá už popáté do voleb, aby obhájil svůj mandát. Protože ve svém volebním obvodu vždy vítězil s pohádkovým náskokem, jeví se i nyní jeho vítězství jako předem daná výhra bez boje.

Ovšem do voleb ještě vstoupí nový protikandidát. Dva bratři, bezskrupulózní obchodníci, skupují pozemky, aby je prodali Číňanům, a rozhodnou se podpořit takového kandidáta, který jim půjde na ruku. A vyberou si absolutního ňoumu Martyho Hugginse, který působí jako průvodce turistů a má problém i správně otevřít dveře.

Při prvním setkání dosavadní kongresman roznese svého soka na kopytech a vše se zdá pokračovat tradičním způsobem. Ovšem do kampaně vstoupí tajemný poradce, který Hugginse valí před sebou tak, že začne Bradymu nepříjemně zatápět a karta se postupně obrací.

Americký volební systém je v tomto filmu podroben karikatuře, včetně závěrečného sčítání hlasů a vyhlášení překvapivého výsledku. A závěr je - závěr je takový, jaký člověk od komedie čeká.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Fru Fru - Nevěř tichu

Název skupiny Fru Fru jsem slýchával a čítával, ale s jejich tvorbou jsem neměl donedávna možnost se setkat přímo. Teď už ano.

Žánrově nezařaditelné album je jejich druhé v pořadí a chvílemi se zdá neuvěřitelné, že to celé nahráli čtyři lidé. Stopáž něco málo přes půlhodinu mě zpočátku oprávněně znepokojovala, protože takhle krátká alba se vídávají čím dál víc zřídka, nicméně po poslechu mohu spokojeně konstatovat, že tato stopáž je v případě tohoto alba optimální. Nic nechybí a nic nepřebývá.

Poměrně originální hudební motivy ve spojitosti s netradičními a do velké míry dadaistickými texty, podané syrovým zpěvem, to je první dojem. Na ten druhý se projeví to, že přes první dojem je na tomto albu vše do posledního detailu dokonale promyšleno. Každý tón, každý úder do bicích i každý verš je na svém místě a nepůsobí rušivě, naopak prvotní zdánlivá disharmonie se při soustředěném poslechu projeví jako výhodná a velmi harmonická.

Album mě rozhodně nezklamalo, a pokud si to skupina nějak v budoucnu nepokazí, rád si je poslechnu i na dalších nahrávkách.

Seznam skladeb:

1. Budoucnost patří robotům 4'21"
2. Pravda 5'23"
3. Běloši 3'44"
4. Jsi 3'53"
5. Vlci 3'42"
6. Zaříkávání proti upírům a nočním můrám 4'08"
7. Nevěř 4'38"
8. Med 5'32"

Celkový čas: 35'35"
Celkové hodnocení (1 - 10): 8,5

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Rok druhý

Cesta mého života není rovná jako přímka, ale naopak se kroutí jako spirála. Ovšem zatímco první rok své páté dekády jsem rozebral tady, pokračoval tady a doplnil tady, rok druhý vezmu stručněji.

On totiž ten druhý rok uběhl mnohem rychleji než ten první. A i když to tak nevypadá, bylo co prožívat a na co koukat.

Co se týká mého osobního života, tam to ze začátku nevypadalo na žádné velké změny. Nadále jsem pokračoval ve svém předem dohodnutém programu, kde stěžejním bodem bylo aspoň jednou za dva týdny strávit víkend s dětmi. A jako bonus více než dvoutýdenní dovolená ve druhé polovině srpna v mých oblíbených Orlických horách, které patří k těm místům, která nikdy nezklamou.

Trochu se mi to začalo zašmodrchávat během podzimu, ale zvládl jsem to. A v prosinci jsem musel, ač nerad, opět změnit své bydliště. Došlo totiž k jistému konfliktnímu výstupu mezi mnou a paní majitelkou pronajatého bytu a uvědomil jsem si, že v zájmu zachování aspoň části svého duševního zdraví se musím přesunout jinam. Aby mi někdo v mém věku určoval, kdy můžu a nemůžu být v bytě, ve kterém si platím nájem, to opravdu neberu.

Co se týká mého pracovního života, ten se naopak po dlouhé době konečně stabilizoval. I když na začátku všechno vypadalo všelijak, ale nakonec jsem i to zvládl. Padla na mě spousta nových úkolů a zejména v jednom z nich jsem se - díky tomu, že jsem neprozřetelně prozradil, že tomu rozumím - stal expertem, na nějž spoléhají lidi na obou polokoulích světa. A v posledním čtvrtletí jsem začal fušovat do řemesla i našim personalistkám, když jsem doporučil některé nové kandidáty do firmy. Bohužel oba mnou doporučení kandidáti pohořeli, ale lepší je, když přijde kandidát, který pohoří, než abychom promeškali nějakého mimořádně talentovaného kandidáta.

Co se týká mého citového života, tam to dlouho vypadalo, že nebude o čem psát. A změna k lepšímu přišla zrovna ve chvíli, kdy jsem ji, podobně jako nejslavnější pěvec českých dějin, vůbec nečekal. Z původně nevinného setkání se vyvinulo něco, čemu se v románech pro dospívající dívky říká vztah.

Proto můžu směle označit druhý rok své páté dekády za lepší než první.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

365/365

365/365 - Silvestr

Poslední kapitola loňské 365ky.

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc. Jinak se to nedá popsat.

Tento den jsem původně chtěl strávit co nejvíc v klidu. Od rána jsem odepisoval na přání k narozeninám. První přání jsem dostal hned ráno telefonickým hovorem a další už chodila elektronicky. Odpověděl jsem na každé. Na některá i víckrát.

Odpoledne jsem se na chvíli taktně vzdálil na děkovnou mši na závěr roku. Cestou zpět jsem si dokoupil jídlo a večer jsem si představoval naprosto pohodový - sledování filmů, poslouchání hudby a nejpozději o půl jedné jít spát. Jako obvykle všechno dopadlo jinak.

Chvíli před jedenáctou hodinou večerní jsem se totiž vybatolil ven pod průhlednou záminkou, že se jdu podívat do centra města na ohňostroje. Ty ostatně bouchaly okolo už od šesté hodiny večerní. U zastávky MHD jsem pak potkal tři další lidi a dal se s nimi do řeči. Výsledek byl ten, že do centra města odjela jen jedna, my zbylí jsme se na pozvání jejího doprovodu, sympatického člověka s účesem podobným účesu Reného Rumleny, vydali do nedaleké zahrádkářské kolonie. A nebyli jsme zklamáni.

U jedné z chatek totiž hořel oheň, kolem nějž stálo větší než malé množství postav mužského i ženského původu. Zavedli jsme debatu, víno kolovalo, pohoda a dobrá nálada všude vůkol.

Chvíli před půlnocí se celá tato nesourodá skupina vydala na nedaleký zalesněný kopec, odkud byl pěkný výhled do údolí, ve kterém jsme mohli pozorovat ohňostroje ze všech stran a míst. A pak přišla ona slavná půlnoc. Jakmile jsme zaslechli kostelní zvony, spustil jsem svým zvučným hlasem „Wo ist mein Heim? Wo ist mein Heim?“

Záhy jsme zjistili, že naši nesourodou skupinu rozšířila neznámá cyklistka, která přijela na kole a fotografovala ohňostroje v údolí. Kolující láhev šampaňského se jí nevyhnula.

Po nějaké době jsme se sebrali a vrátili do zahrádkářské kolonie, kde pokračovala volná zábava v chatce. Nakonec jsme zůstali pouze čtyři nejvytrvalejší chlapi a to jsem se v jedné chvíli přistihl, že jsem i zdatným perkusistou.

Závěrem bych chtěl podotknout, že na tom, že jsem se domů vrátil úderem třetí hodiny ranní, není nic špatného ani jinak pozoruhodného.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

2015 intro

Na začátku nového roku je vždy dobrý čas promyslet si strategii budoucího vývoje mého kultovního blogu.

Letos oslaví můj blog desáté narozeniny a během těch let se stal stálicí mezi literárními díly, stejně jako jsem se já stal stálicí mezi autory.

„Kdo nebloguje, nežije,“ říká v tomto rozhovoru má slavnější kolegyně paní Fuchsová. V doslovnosti jejího prohlášení s ní nesouhlasím, i když rozumím tomu, co chce říct. Blogy jsou součástí našich životů a zatímco pro paní Fuchsovou je blog něco jako partner, pro mě je takovým třetím dítětem. Doslova. Za ty roky jsem měl dvakrát touhu s psaním přestat a naštěstí jsem ji pokaždé překonal. Byla by to škoda.

Ano, i já jsem dostal návrh, zda bych svůj blog nechtěl přesunout například do prostředí iDNES. Jenže je v tom jeden háček. Mezi všemi těmi amatérskými politology, kteří všechno vědí, všechno znají, v Rusku byli minimálně pětkrát a ode všeho mají klíče, by se mé příběhy plné křehké intimní lyriky opravdu necítily dobře.

Můžu bez uzardění prohlásit, že populární 365ka, která mi přinesla hodně nových čtenářů a čtenářek, v roce 2015 pravděpodobně v provozu nebude. Stejně tak se nebude opakovat publikování týdenních souhrnů, které se objevovaly v roce 2011.

Pochopitelně jsem svou 365ku pojal - jak je u mě milou tradicí - po svém, čili úplně jinak než mé inspirátorky KlaPi a Puffin(us). Psát aspoň krátkou zprávu o každém dni bylo zábavné i vyčerpávající. Většinou jsem poznámku ke konkrétnímu dni psal ve večerních hodinách onoho dne, jindy jsem psal třeba s tří až pětidenním odstupem. I tak tohoto pokusu nelituji. Ukázal mi jiné možnosti blogování. Prozatím tedy platí, že poté, co se objeví článek, který bude pojednávat o posledním z loňských 365 dní, bude to na dlouhou dobu naposled. Na druhou stranu, protože pravidla tohoto blogu určuji jen já sám, je pravděpodobné, že nějaká jiná forma 365ky se objeví, stejně tak je téměř jisté, že se objeví i zcela jiná forma a kategorie článků. A nová kategorie je už vytvořena pro roky 2015, 2016 i 2017.

Pro rok 2015 mám i jeden poměrně neskromný cíl. Před pěti lety, v roce 2010 jsem - po rozpačitém úvodu onoho roku - překonal veškeré své rekordy a do klávesnice nadatloval 270 článků, což je můj dosud nepřekonaný rekord. A pokud jsem napsal dosud, znamená to, že v roce 2015 hodlám tento rekord překonat, čili dostat se minimálně na číslo 271. Předem je dáno patnáct článků - tento, který právě čtete, dvanáct do Top 5, zhodnocení uplynulého roku a výroční statistika k desátým narozeninám blogu.

Samozřejmě budu pokračovat ve své rozpracované stojedničce i v její mladší sestře, která začíná s prvními minutami nového roku a jejíž stěžejní, na posledním místě uvedený úkol jasně říká: V žádném případě nevymýšlet třetí verzi 101 úkolů.

A vše ostatní se projeví, až se to projeví.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text