Rande III

„Taková dvojice tu ještě nebyla,“ konstatoval kolega z jiné části naší krásné kanceláře, když viděl, jak kráčím svou pověstnou gestapáckou chůzí a vedle mne cupitá moje tak novopečená, že ani novopečenější být už nemůže, kolegyně.
„Máme rande,“ odvětil jsem mu mile, načež kolega se zarazil a pak, nikým neatakován, vydal zvuk podobný, opakuji podobný, zdůrazňuji citoslovci umírající velryby. Kolegyně se jen uchichtla a to už jsme procházeli otevřenými dveřmi kanceláře někam na chodbu, dveře kanceláře se za námi pomalu zavíraly a periferním viděním jsem mohl zjistit, že zmíněný kolega stále stojí jako betonový sloup s doširoka rozevřenými ústy, jakoby se právě chystal pozřít rekordní obří bagetu.

S kolegyní jsme pak vyšli ven z budovy a pokračovali jsme tam, kde na nás čekaly chvíle strávené velmi příjemným způsobem. Šli jsme na školení, což je, jak uzná každý, kdo někdy něco takového zažil, minimálně o dvě a půl a v jistých okamžicích až o tři kategorie lepší událost než sebelepší rande. A nebyli jsme zklamáni. Nejspíš. Protože všechny ty moderní způsoby zadávání odvedené práce jsou zábavné.

Protože školení bylo naplánováno v tom nejlepším možném čase, hned z něj jsem šel do jídelny na oběd. A nakonec jsem narazil i výše uvedeného kolegu.

„Tak jaké to bylo?“ hořel kolega nedočkavostí.
„Pokud jde o dámu,“ oznámil jsem mu, „jsem vždy diskrétní. Ale vše, co si dokážete představit, si vynásobte čtyřmi a dostanete přibližně deset procent reality.“
Kolegu nejspíš čekala divoká noc.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jízda

Je to tak, ač je to k nevíře, že z podhorského městečka kdesi kousek od polských hranic jsem se vydal do Prahy, což nebylo motivováno žádnou osobní touhou ani potřebou dobývat svět. Poněkud jsem zakoulel očima, když jsem si přečetl ceny jízdného v tamní MHD, což je do větší než malé míry ovlivněno tím, že si už nevzpomínám na ceny jízdného v době, kdy byla Praha mým přechodným bydlištěm. Svezl jsem se metrem. Linkou C a potom i linkou A. A taky tramvají. Všechno jako za stara.

A pak jsem se prošel - ne po Miami Beach - po Královských Vinohradech. A co jsem tam viděl, z toho jsem byl pryč. Mimo jiné i potvrzení mé teorie, že situace, kdy kelímek plnotučné hořčice stojí v prodejně na jednom rohu ulice dvojnásobek toho, co stojí stejný kelímek stejné plnotučné hořčice v prodejně na druhém rohu téže ulice, není jen v mých přebujelých představách a vidinách nemožného.

Toužil jsem někoho potkat, což se povedlo. Společně pak jít jsem netoužil. Protože nehledám starých obrazů rám.

Cestou zpět mi ujela tramvaj a svezl mě autobus. K téže stanici metra. A při přestupu z linky A na linku C mě napadla taková představa, kterou jsem se skoro bál vyslovit. Totiž, že bych za určitých velmi specifických okolností mohl místo rychlíku, který jsem plánoval stihnout, odjet rychlíkem opouštějícím Prahu o půl hodiny dříve.

Rychlík odjížděl minutu po čtvrt. Ve chvíli, kdy se moje hlava zjevila nad horním okrajem schodiště uvnitř budovy hlavního nádraží, zbývalo do jeho odjezdu nějakých osm, opakuji osm, zdůrazňuji minut. Periferním viděním jsem přečetl informaci o odjezdovém nástupišti. Okolo mne probíhali spěchající cestující a já kráčel svou chůzí zamyšleného intelektuála, což je má oblíbená grimasa, která slouží podobně jako ochranné zbarvení u hlodavců, kteří nechtějí být sežráni orlem, který much nelapá, abych se pak dvě, opakuji dvě, zdůrazňuji minuty před odjezdem vlaku ocitl na příslušném nástupišti, nastoupil do vlaku, usadil se v kupé a nechal se unášet zpět na venkov. A když jsem se o hodinu později probouzel, byl čas vystoupit a přestoupit do dalšího, opakuji dalšího, zdůrazňuji spoje. V tom už se spát nedalo. A o tom zase někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Volná chůze

Bolest v zádech, zejména pak v oblasti bederní páteře, mne mírně znepokojila. A to tak, že jsem téměř celý víkend chodil chůzí nápadně připomínající nejslavnějšího majitele jaderné elektrárny alias pana Burnse. Proto jsem skoro celou dobu odpočinku trávil odpočinkem. Ale v sobotu večer jsem vyrazil ven. Na procházku. Jako ne na Standu, o kterém to celá škola už ví; na volnou lehkou chůzi podhorským městečkem.

Nemohl jsem si vybrat lépe. Vlahý podzimní večer se postupně měnil v noc a to mi vyhovovalo. Šel jsem skoro až na konec civilizace a pak zpátky, mezitím telefonát dceři. A pak, když už jsem byl zpátky, jsem zamířil do vietnamské večerky.

Prodavač se na mě podíval ospalýma očima a pronesl větu, která začínala slovy: „Konichiwa, moje jméno být inženýr Ke.“ Pokývl jsem hlavou a procházel se mezi regály a vytáhl jsem si z jednoho z nich dvoulitrovou plastovou láhev piva.

A pivo to bylo takhle navečer vynikající. Neměl jsem k němu ani krvavý biftek, ani jiné atributy kvalitního zážitku. Stačilo samo o sobě.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Element

Dnes velmi pohledné a úsměvné pojednání o tom, jak přítomnost dámského elementu způsobuje zvýšení přítomnosti pánského elementu.

V milé útulné kanceláři scházíme se každé ráno plní nových čerstvých myšlenek, abychom v odpoledních hodinách odcházeli naplněni radostí z dobře odvedené práce. A jednou z částí milé útulné kanceláře je i ono tajemné místo, kde dosud sedávalo pět lidí, z nichž jedním jsem, ano, bystřejší už to vědí, já.

Tedy, bylo nás pět, jak napsal jeden velmi populární literát, s nímž zatím nejsem hoden se srovnávat. Pak si ale někdo všiml, že kromě nás pěti se v místnosti, kde je obvykle ticho, že by se dalo krájet, nalézají tři stoly, u nichž nikdo nesedí a které slouží jako odkládací plocha pro veškeré harampádí.

A toho někoho napadla téměř dokonalá myš Lenka. Totiž přesunout lidi, sedící v jiných částech firemní budovy, k volným stolům. A tady přichází velký zlom.

Jednoho dne si to takhle namířím do práce. Turniket, průchod dvorem, schody, čtečka, stůl a koukám, koukám, co to vidí oko mé astigmatické, sním či bdím, vedlejší stůl už nevypadá jako odkladiště krabic od banánů, použitých ponožek a jiného tovaru, nýbrž je zcela uklizen a trůní na něm monitor, dokovací stanice a několik serepetiček nápadně poukazujících na to, že stůl užívá osoba dámského pohlaví.

V prvních několika minutách jsem provedl zběžnou sebekontrolu. Oholen do jisté míry jsem, ponožky mám čisté, dokonce i místo mého oblíbeného trika s několika skvrnami od plnotučné hořčice, které při správném pokrčení látky vytvářely obrys Balúčistánu, jsem měl na sobě čisté a ještě pračkou vonící triko s motivem mexické pyramidy, boty rovněž čisté a kalhoty jen s minimálním počtem děr. Tudíž za sebe v pořádku.

Ani jsem si nestihl přinést své první ranní kafe v reklamním hrnku jednoho z výrobců, jehož produkty nepoužívám, a příslušná dáma byla tady. Relativně mladá (mladší než já, což jsou skoro všechny), do dalších charakteristik se pro jistotu pouštět nebudu.

Po měsíci společného sezení u sousedících stolů mohu konstatovat, že spolu zatím vycházíme standardně dobře. Co mne zaujalo, je zjevný fakt, že se mým směrem vydávají čím dál častěji i pánští kolegové, kteří dosud všechno zvládali řešit po mailu, nyní mají potřebu se mnou mluvit osobně a během hovoru mají ve tváři takový nepřítomný výraz, dívají se někam mimo mne, někteří polykají naprázdno a jiní si klepou spodní čelistí o hrudní koš.

Už jsem byl i několikrát požádán, abych neoficiálně tuto kolegyni zhodnotil. Zde tedy na otázku „Jaká je?“ odpovídám: „Tichá, slušná, klidná, usměvavá, pohodová.“

Pointu nečekejte, dnešní příběh je čistý zen.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Procházka

Nadešel opět čas, abych strávil víkend se svými dětmi. Jako první jsem tedy zajišťoval ubytování, leč ani v jednom ze všech dvou našich oblíbených hotelů nebylo jaksi jediné volné místo. Ovšem protože jsem člověk aktivní, tedy činný a činorodý, který - na rozdíl od člověka pasivního, jenž se vyznačuje tím, že nic neřeší, sedí s rukama složenýma v klíně a čeká, že mu do nich všechno spadne samo od sebe a volí pravici - řeší situaci ve chvíli, kdy situace nastane, o dvě minuty později jsem měl domluvené jiné ubytování u starších manželů v rodinném domě, kde jsme nakonec obývali celé horní patro ve složení jeden statný tatík, dvě roztomilé děti a jedna krvežíznivá psí šelma, z níž měla největší radost druhá krvežíznivá psí šelma majitelů domu.

Psi se totiž okamžitě spřátelili, což i dcera kvitovala s povděkem. Reakce dětí na toto ubytování byly dvojí. Dcera spokojená byla. Syn spokojen nebyl. Já jsem člověk skromný, kterému ke štěstí stačí málo, tudíž jsem spokojen byl. A psovi se, jak už jsem napsal, vše líbilo. Jen odpoledne polehával jaksi znuděně, tak jsem pojal úmysl vyrazit s ním ven. Jakmile jsem vzal do ruky vodítko, pes zpozorněl. A když jsem se k němu sklonil, abych ho vodítkem omotal, začal skákat radostí. Nakonec z toho byla více než hodinová procházka, během které jsem zpozoroval jistý jev. Zatímco před několika lety stačilo vyrazit na procházku se synem, aby se se mnou do řeči dávaly ženy všech možných věkových a váhových kategorií a z jejich řeči jasně vyplýval úmysl blíže se s mou tělesnou schránkou seznámit, momentálně k takovému seznámení stačí psovitá šelma. Poté, co jsme v parku narazili na skupinu tří mladých žen, se k nim pes automaticky rozběhl a nedal pokoj, dokud si neprošel z náruče do náruče. Kdybych někdy měl v úmyslu hledat novou partnerku, půjčím si na jedno odpoledne od dcery psa.

Večer přišla tatáž dcera z koupelny velmi brzy, ustrojená do noční košile a významně si česala vlasy. Na můj dotaz, zda už je připravená jít spát, odpověděla kladně. Na mou připomínku, kdo tedy zvládne povinnost pozdně večerní procházky se psem, zareagovala svým typickým úsměvem, který používá, když chce naznačit, že po mně něco chce. I vzal jsem psa ještě na noční procházku, a když jsem se vrátil, obě děti už spaly.

Poslední den jsme se synem doháněli násobilku, zejména trápení s násobilkou osmi, což i pro mne v jeho věku byl balvan úrazu. A když jsem šel nakoupit, pes nedal jinak, než že musí se mnou. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že to není dobrý nápad. Sám to poznal, když jsem ho uvazoval ke sloupku před prodejnou. Snažil se vykroutit, já však dělám kvalitní uzly. Asi proto celou dobu, co jsem nakupoval, nešťastně proštěkal tak, že se celá prodejna otřásala a já jsem tak nakoupil extrémisticky rychle. Venku po odvázání měl opravdu účinnou radost.

Odpoledne po obědě jsme provedli obří úklid, dovedl jsem děti i se psem zpátky a bez závažných problémů dojel k sobě domů.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Prostě proto

„Proč nepíšeš o tom, že…?“

„Proč nepíšeš o tom, jak…?“

„Proč nepíšeš o tom, kdy…?“

„Proč nepíšeš o tom, kde…?“

„Proč nepíšeš o tom, co…?“

„Proč nepíšeš o tom?“

Proč?

Protože na přání svých blízkých i vzdálených bližních píši zcela výjimečně. Málokdy umím napsat něco na zadané téma tak, aby to zaujalo. A lépe se mi píše o tom, co znám. Tedy hlavně o mém životě a o věcech, které mě baví.

Kdo potřebuje číst o tématech, která se u mne nevyskytují, může využít řadu jiných blogů.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Svačina

Turnikety při vchodu do firmy tiše pípnou, pak se otočí a jedinec může do firemního areálu vstoupit nebo z něj vystoupit. Dle libosti.

Stejně tak dle libosti se někdy rozbliká oranžový majáček. To je znamení, že procházející jedinec byl vybrán k namátkové kontrole a daný jedinec se pak dostaví do místnosti ostrahy, kde mu jsou odborně zkontrolována zavazadla.

Už se i mně stalo, že majáček zablikal, ale pracovník ostrahy byl zrovna asi na svačině a slečna recepční mě nepráskla.

A pak se stalo, že majáček zablikal a pracovník ostrahy si toho všiml.

„Co v tom máte?“ ukázal na můj batoh.

„Jednu časovanou bombu,“ povídám, „a dva samopaly,“ dodávám.

„To je v pořádku,“ mávne rukou pracovník ostrahy, „hlavně abyste v tom měl svačinu. Bez svačiny dnes nesmím nikoho do práce pustit.“

Není nad pozitivní začátek pracovního dne.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem XII

„To už budeš pořád psát jen o svých mobilech?“

Nebudu, tento je poslední. Prozatím.

Mobil č. 14 - Nokia C3-00
(březen 2011 - dosud)

Čtrnáctý mobil v pořadí a osmá Nokia celkem. Tentokrát se ke mně dostal formou dárku, lépe napsáno vzájemného dárku. První mobil s plnohodnotnou klávesnicí, na rozdíl od ilustračního obrázku však s plně českou a s podporou českých znaků. Samozřejmě nechybí podpora datové karty, Bluetooth a další nezbytnosti.

Výhodou je taky podpora bezdrátových sítí. Jakmile je někde volná bezdrátová síť bez zabezpečení heslem, můžu se připojit a pomocí vestavěného prohlížeče (Opera Mini) se dostanu k internetovým stránkám, což je výhoda ve chvíli, kdy s sebou netahám notebook, bohužel je však stále hodně míst, kde jsou bezdrátové sítě nelogicky chráněné heslem nebo mají příliš slabý signál. Výhodou je rovněž nadprůměrná výdrž baterie.

Fotoaparát fotí relativně dobře, kvalita fotek však klesá při zhoršených světelných podmínkách, navíc chybí autofokus. Vnitřní paměť mobilu je poměrně štědrá, když se k tomu přičte datová karta, nemá mobil v tomto směru skoro žádnou chybu. Nechybí možnost organizovat kontakty do skupin a skupinám pak přiřazovat vyzváněcí tóny a jiné detaily.

K zábavě je možné použít i vestavěné rádio, které funguje i se standardními sluchátky, běžnými u různých MP3 a jiných přehrávačů.

Nevýhodou je editor zpráv. Při napsání prvního znaku s háčkem nebo čárkou okamžitě velmi citelně zkrátí maximální délku zprávy. Další znaky s háčky a čárkami už takové potíže nedělají, vždy jen ten první použitý ve zprávě. Nutí mě tedy psát bez háčků a čárek a tudíž snižuje čitelnost zpráv.

Sečteno a podtrženo jsem tak během 15 let použil - a v některých případech dosud používám - 14 mobilů, z toho 4 firemní. V rozdělení značek to byl 1 Bosch, 1 Siemens, 2 Motoroly, 2 Samsungy a 8 Nokií, z toho ve dvou Nokiích byla SIM karta od O2, v jedné Nokii a jednom Samsungu na střídačku SIM karta od Vodafonu, ve všech ostatních to byly SIM karty od T-Mobilu.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem XI

Mobil č. 13 - Nokia 2630
(říjen 2010 - březen 2011)

Mobil nalezený v dětském koutku hypermarketu se - vzhledem k nemožnosti nalézt původního majitele či majitelku (na inzerát v onom hypermarketu se nikdo neozval) - stal na čas mým druhým mobilem, kam přešla SIM karta z prvního Samsungu.

Mobil je malý a placatý, ovládání je pro každého, kdo už nějakou Nokii držel v ruce, jednoduché. Jen položka, obvykle označovaná jako Galerie, se tady jmenuje Downloads, ale na to si člověk zvykne. Fotoaparát fotí poměrně dobře.

Nevýhodou tohoto modelu je opět malá kapacita paměti a nemožnost použití datové karty. Oproti tomu výhodou je výdrž baterie, připojení k počítači opět přes USB i Bluetooth, uživatel si může nastavit, co chce a poměrně snadno.

Pro průměrně náročného uživatele není tomuto mobilu co vytknout. V březnu 2011 jsem jej předal dceři, která toužila po mobilu, se kterým se dá fotografovat.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem X

Mobil č. 12 - Nokia 2330
(duben 2010 - říjen 2010)

Čtvrtý služební telefon, podruhé se SIM kartou od O2.

Ovládání je stejné jako u předchozích Nokií, tudíž zde není co komentovat. Spojení s počítačem funguje jak přes Bluetooth, tak i přes USB. S tím souvisí možnosti uživatelských úprav, přidávání tapet, motivů, vyzváněcích tónů, atd. Fotoaparát fotí průměrně.

Nevýhodou je malá kapacita vnitřní paměti a nemožnost použít datovou kartu. Celkově se dá říct, že mi tento telefon nijak zvlášť v paměti neutkvěl, proto je tento článek velmi stručný.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem IX

Mobil č. 10 - Samsung E1120
(duben 2010 - dosud)

Mobil č. 11 - Samsung E1120
(květen 2010 - dosud)

Stejně jako v předchozím případě i tady platí, že oba mobily jsou nachlup stejné, tudíž i když se jedná o dva kusy, budu psát jen v jednotném čísle.

Mobil od Samsungu má delší historii. Jako první ho dostala jako vánoční dárek moje dcera. Při volbě dárku byla tehdy moje idea jasná: mobil musel být jednoduchý a levný, aby mi nebylo líto, kdyby ho někdy dcera ztratila. To se jí naštěstí nestalo. Pak se tentýž mobil dostal ke mně.

Nejdříve jako první dárek od operátora se SIM kartou s výhodným paušálem. Pak znovu jako dárek od operátora se SIM kartou s kreditem. Oba jsou v mém vlastnictví pořád.

První mobil se stal po půl roce záložním mobilem, jeho SIM karta přešla do jiného mobilu. Druhý si ponechal svou SIM kartu, dokud jsem se nerozhodl nechat ji v klidu expirovat. V současné době jsou oba ve funkci záložních mobilů, což jsem nejvíce využil v době, kdy jsem měl najednou 5 funkčních SIM karet. Dnes jsou tři z nich po expiraci, tudíž oba mobily jsou v pohotovosti a schopné zaskočit, kdyby náhodou byla potřeba přesunout SIM kartu z používaného mobilu.

Co říci k mobilu samotnému? Je jednoduchý. Velmi jednoduchý. To je na první pohled výhoda, ale později se stane nevýhodou. Střední ovládací klávesa má sice ovládání ve čtyřech směrech, leč nahoru a dolů lze pouze zvyšovat a snižovat hlasitost mobilu. Při posunu doprava se otevře kalendář. Ten je sice šikovný, ale v podstatě k ničemu. Nelze zapsat poznámky, upomínky a podobně. Rovněž neexistuje žádná možnost spojení s počítačem. Na Bluetooth, infračervený port či USB lépe zapomenout. Displej může mít jedno ze tří předdefinovaných pozadí a jeden z pěti barevných motivů. Vyzvánění lze nastavit z 11 předdefinovaných tónů, ale dostat se k nim chce fištróna. Pro zprávy jsou k dispozici čtyři předdefinované tóny, ale stejně jako u vyzváněcích tónů se k nim člověk dostane přes nastavení a úpravy profilu.

V pohotovostním stavu telefon zobrazuje velkými čísly aktuální čas a malými čísly datum a počet zmeškaných hovorů a přijatých nepřečtených zpráv.

Výhody má tento mobil dvě. První je výdrž baterie, která i po třech letech používání zůstává nadprůměrná. Druhá je možnost nastavit až pět různých časů budíku (bez možnosti výběru budíkové melodie) a u každého čas a ve které dny má být použit.

Pro nenáročný provoz optimální mobil, pro aspoň trochu náročnějšího uživatele je lepší poohlédnout se po vyšším modelu.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem VIII

Mobil č. 8 - Nokia 6300
(květen 2008 - únor 2009)

Mobil č. 9 - Nokia 6300
(květen 2009 - dosud)

Protože jde o dva naprosto stejné mobily, nebudu je popisovat každý zvlášť, popis jednoho sedí na oba.

První z nich se mi dostal do ruky jako třetí služební, druhý jsem si pořídil jako soukromý na základě nabídky od operátora. Ten druhý se stal novým rekordmanem v délce svého funkčního období v mých rukou.

Je to velice vděčný model. Tenký a silný. Samozřejmě typická Nokia, čili základní ovládání dostane člověk do rukou velmi rychle a intuitivně. Samozřejmě výhodou je to, co už uměly některé předchozí mobily. Řazení kontaktů do skupin, přiřazování vyzváněcích profilů jednotlivým skupinám, fotoaparát s natáčením videa, navíc podpora datové karty, čili téměř ideální model. Navíc díky Bluetooth funguje výborně spojení s počítačem a se správným datovým zvýhodněním i jako modem pro přístup k internetu.

Nevýhodou je poměrně malá vnitřní paměť telefonu, tudíž při přiřazení fotografie ke kontaktu musím uvolnit kus paměti, nejlépe umazáním části zpráv. Odeslané smazávám jednou za měsíc, přijaté po roce od přijetí.

Nevýhodou svého druhu méně závažnou je to, že posledního více než půl roku klesá výdrž baterie.* Mobil sám i po těch letech pořád šlape jako švýcarské hodinky. Do března 2011 mi sloužil jako primární mobil, od té doby slouží jako sekundární mobil (o tomto rozdělení zase někdy příště).

Fotka pro dnešní den:Hezký den!
*) Toto bylo nedávno vyřešeno koupí nové baterie.

Celý text

15 let s mobilem VII

Mobil č. 7 - Nokia 6080
(duben 2008 - květen 2009)

V podstatě už během používání předchozího služebního mobilu jsem hledal jiný na soukromé používání, kde mou prioritou bylo, aby moc nestál a fungoval. Poměrně snadno jsem se zorientoval v nabídkách různých prodejců a vybral jsem si tento model.

Opět Nokia, opět zbrusu nová. Díky pozlaceným tlačítkům jsem budil větší než nutnou pozornost. Taky když se ztmavil displej, tak se ztmavila i čísla na číselníku a vidět byla pouze pozlacená tlačítka. Výhodou bylo to, že už jsem byl zvyklý na ovládání Nokie, na kterém opravdu není nic složitého. Taky měl tento mobil opět fotoaparát, i když na skoro nižší úrovni než předminulý Siemens. I tak jsem toho něco nafotografoval. Taky zdrsněný zadní kryt umožňoval držet mobil pevněji v ruce. Taky měl infračervený port a navíc i podpůrné programy při připojení přes USB.

Nevýhoda byla, že mobil si někdy dělal, co chtěl. Po nějakém měsíci použití jsem zjistil, že během hovoru slyší druhý účastník hovoru pípavé zvuky. Ty nevznikaly jen tak pro srandu králíkům, ale způsoboval je právě můj mobil tím, že na displeji naskakovala různá čísla, jakoby někdo během hovoru mačkal tlačítka s čísly.

Mobil jsem přestal používat poté, co jsem od operátora dostal nabídku na zvýhodněný mobil nebo tarif (a vybral jsem si oboje), následně jsem jej dal do bazaru a možná má teď dalšího majitele.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem VI

Mobil č. 6 - Nokia 6021
(srpen 2007 - květen 2008)

Opět zbrusu nový mobil, tentokrát druhý služební. Po šesti letech se mi do rukou opět vrátila Nokia, i když o hodně modernější model než dříve. Musel jsem se znovu přeorientovat z ovládání Siemense na ovládání Nokie. Naštěstí i tady jsem si zvykl poměrně rychle.

Protože jsem neměl potřebu shánět si opět soukromý mobil, přesměroval jsem si hovory ze soukromého čísla na služební číslo, což se později ukázalo jako nevýhoda, v tuto chvíli to bylo ještě v pohodě.

Výhodou bylo, že i tento mobil dokázal komunikovat s počítačem, i když ne přes Bluetooth, "jen" přes infračervený port. Objevil jsem výborné úložiště na zedge.net, odkud se daly získat vyzváněcí tóny, tapety, motivy a další doplňky, což bylo opět něco pro hravého kutila mého typu.

Nevýhodou byla absence fotoaparátu, na který jsem si už zvykl. A druhou nevýhodou bylo, že po skončení angažmá v této firmě jsem musel mobil vrátit. Tou dobou jsem ovšem vlastnil už další model, o kterém bude příští pojednání.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem V

Mobil č. 5 - Siemens CX65
(duben 2005 - srpen 2007)

Po Motorole Amio, o které jsem psal jako o svém druhém v pořadí mobilu, šlo o druhý zbrusu nový mobil. K Siemensu jsem se dostal na základě doporučení některých kolegů a některých přátel, jejichž mobily této značky jsem si mohl s jejich svolením vyzkoušet. Po více než třech letech s velmi jednoduchým a velmi vděčným modelem od Bosche (kdyby tato firma neopustila výrobu mobilů, pořídil bych si znovu mobil této značky) jsem se tak rozhodl přejít k Siemensu.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na ovládání pomocí joysticku a na orientaci v menu. Hned poté jsem na tento způsob nedal dopustit. Výhody nového mobilu byly nemalé. Možnost řadit kontakty do skupin a přiřazovat každé skupině vyzváněcí tón, možnost přiřazovat kontaktům fotografie. Taky fotografování a natáčení krátkých klipů s tímto mobilem byly výhody. Další výhodou bylo poměrně velké množství podpůrných programů, pomocí nichž jsem si mohl mobil upravit podle obrazu svého, což pro hravého kutila mého typu bylo opravdu něco.

Nevýhody se projevily až v závěru funkčního období tohoto mobilu. Plastové díly postupně přestaly těsnit a správně držet, naopak začaly odpadávat. Druhá nevýhoda se projevovala pořád. Čitelnost displeje za slunečního světla byla mizerná. Když se mi, díky špatně doléhajícím plastům, mobil opakovaně rozsypal v ruce, zatoužil jsem po novém kousku. Naštěstí se nade mnou smiloval můj zaměstnavatel a v den, kdy jsem Siemense jednou provždy odeslal do křemíkového nebe, mi předal nový firemní mobil. O tom ale až příště.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem IV

Mobil č. 4 - Bosch 909 S db
(srpen 2001 - duben 2005)

Po prvních třech mobilech, které mi vydržely přibližně rok (prostřední z nich ještě méně, ten pak převzala moje manželka a používala ho ještě více než další rok) se tento se svými třemi roky a osmi měsíci stal na dlouhou dobu rekordmanem a až do letošního ledna to byl nejdéle sloužící mobil.

Jeho první výhodou byly opět malé rozměry. Z mobilů, které jsem měl možnost vlastnit, byl suverénně nejmenší. Jeden kolega mě v tomto směru trumfnul tím, že jeho mobil byl ještě o něco málo menší, to mě vůbec netrápilo. Reproduktor měl dobrý zvuk, takže jsem vždy volajícího či volaného výborně slyšel. Další výhodou bylo to, že výdrží baterie se téměř blížil své bezprostřední předchůdkyni. Dost se mi líbila i dvoubarevná kontrolka, která v případě, že bylo vše v pořádku, blikala zeleně, pokud ale hrozilo vybití baterie nebo slabý signál, blikala červeně. Budík i upomínky bylo možné nastavovat s opakováním, to jsem vyzkoušel poprvé, a taky vícenásobně.

Nevýhody se objevily až ke konci funkčního období tohoto mobilu. Samovolné vypínání se - i během hovoru - bylo první chybou. Samovolné vytáčení čísel z mého seznamu, když jsem měl mobil například v kapse, bylo druhé. A tak, i když jsem měl tento mobil opravdu rád, musel přijít den, kdy jsem řekl to závěrečné „Dost!"

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem III

Mobil č. 3 - Nokia 5110
(srpen 2000 - srpen 2001)

Po dvou Motorolách přišel na řadu první z mnoha modelů od Nokie. Dostal se ke mně jako služební telefon a věrně mi sloužil po celý rok používání. Oproti Motorolám měl výhody. Menší rozměry, nižší hmotnost, delší výdrž baterie. Poprvé navíc fungovalo i zobrazování času a nastavování budíku.

V podstatě to byl nezničitelný mobil. Jednoduchý a přitom účinný. Ovládání bylo tak snadné, že by ho zvládl doslova každý. Měl jsem ho rád, poprvé jsem navíc využil možnosti výměnných krytů a další vychytávky, které předchozí modely neumožňovaly. Ale protože jsem se opět stěhoval, musel jsem ho vrátit svému zaměstnavateli a poohlédnout se po dalším mobilu.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem II

Po Motorole 8400, která byla hrdinkou předchozího článku, přišla druhá Motorola, tentokrát o něco modernější model.

Mobil č. 2 - Motorola Amio
(listopad 1999 - srpen 2000)

Druhý mobil. Druhá Motorola. První funglovka.

Oproti předchozímu modelu menší a tenčí, opět s poměrně velkou baterií, která už měla poněkud lepší výdrž. Nevýhodou oproti předchozímu modelu bylo to, že neuměl ukládat kontakty do své vlastní paměti, pouze na SIM kartu. Měl asi sedm vyzváněcích melodií a vibrace.

Výhodou proti předchozímu modelu byla mimo jiné nižší hmotnost a taky možnost přímo odmítnout příchozí hovor. Jinak toho, stejně jako jeho předchůdce, moc neuměl. Displej měl opět jen dva řádky a žádné doplňkové funkce.

Mobil sloužil věrně a do věčných lovišť odešel až více než rok poté, co jsem jej přestal používat, ale to už je jiný příběh.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

15 let s mobilem I

Letos je tomu shodou okolností přesně 15 let, co jsem si pořídil první mobil. Bylo to z toho důvodu, že jsem změnil bydliště a nebylo na mě žádné smysluplné spojení, jen do tehdejší práce a to jsme se o jeden telefon dělili ve dvaceti lidech a pokud mě někdo chtěl zachytit mimo pracovní dobu, měl smůlu. Proto jsem prošel internetové inzeráty, pořídil si tak mobil a stal se postupně majitelem více přístrojů tohoto typu.

Upozornění: Všechny obrázky v tomto i následujících článcích jsou pouze ilustrativní a nalezené různě po internetu. Některé modely v mém vlastnictví se od vyobrazení lišily.

Mobil č. 1
Motorola 8400 (listopad 1998 - listopad 1999)

Tento svůj první mobil jsem dostal vlastně zadarmo a jen za to, že jsem na sebe nechal přepsat smlouvu jisté slečny z Karlových Varů. Nadšen z jeho možností (velmi skromných) jsem volal, co to šlo, takže volné minuty jsem měl vždy provolané velmi rychle a některé měsíce jsem platil za vyúčtování nehorázné sumy.

Stručně řečeno, byl to můj první mobil, a proto jsem byl rád, že jsem jej měl. Sloužil hlavně pro volání a psaní zpráv, jiné funkce neměl. Výhodou bylo, že uměl ukládat kontakty jak na SIM kartu, tak i do své vlastní paměti. Nevýhod bylo poměrně dost. Příchozí hovor se přijímal odklopením krytu klávesnice a nešel samostatně odmítnout, jedině odklopením a opětovným zaklopením krytu. Druhou nevýhodou byla příliš velká a těžká baterie, která vytvářela dojem, že nemám mobil, ale vojenskou polní vysílačku radiotelegrafisty. Baterie byla velká a těžká, její výdrž stála za pendrek. Nabíjet se musela každý den. Displej byl krásně čitelný, jen se dvěma řádky.

Po roce mi po jedné takové hodně náročné chvíli definitivně umřel a nešel znovu nahodit. Tím odešel do věčných lovišť a přišel jeho nástupce.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jedna devět nula nula

Dnešní článek má
své pořadové číslo
tisíc devět set.

To bylo tradiční haiku na úvod a nyní už k samotmému článku, který bude zase poněkud vybočovat z poklidného a plynulého směrování mých rádoby duchaplných historek. Na začátku ohlédnutí se do minulosti, pak návrat k současnosti a nakonec závěr, ve kterém se zcela překvapivě neobjeví žádný Korejec.

Byl jsem kdysi s kamarády v hospodě. Byl už večer a všechno bylo v pohodě. Nějakých deset, možná více, možná méně, let tomu už bude. A jak to chodí, tak jsem prohodil pár slov s tím, pár vět s tou, zasmál jsem se společné vzpomínce s dalším, jiná mi vyčetla, že jsme se dlouho neviděli, řešila se všeobecně důležitá témata, jako klasická německá poezie, středověká filozofie, vývoj ceny velbloudího trusu a moderní pětiboj, pak se musel každý vyrovnat s číšníkem, než odfrčel rychlíkem.

V podstatě pohodový večer, který se mi pár dní ještě přetáčel ve vzpomínkách a pak postupně vyšuměl z paměti. Jen s tím rozdílem, že jeden z účastníků akce fotografoval přítomné i nepřítomné, sám jsem se objevil na několika velmi zdařilých žertovných momentkách, pak několik fotografií rozeslal mailem a něco vyvěsil na internetových stránkách, jejichž adresu jsem za ty roky úspěšně zapomněl.

A nyní přichází první bod dnešního naprosto průměrného příběhu. Jedna z fotografií* mě zachycovala v družném hovoru s jedním výborným kolegou. Při bližším zkoumání mohl pozorný jedinec zjistit, že fotografie zachycuje nejen nás dva. Motal se tam po hospodě totiž nějaký otrapa, který když viděl, že fotografující kamarád na nás míří objektivem, vlezl - aniž by ho k tomu někdo pobízel - do záběru. Mně, kolegovi, ani fotografovi to nevadilo a po čase jsem to pustil z hlavy, zejména poté, co CD s fotografiemi (viz poznámka níže) se stalo nečitelným a muselo zmizet v propadlišti dějin.

Nicméně jak už jsem uvedl, fotograf zveřejnil fotky z onoho setkání na internetových stránkách, jejichž adresu jsem zapomněl, a i když jsem se pokoušel je najít prostřednictvím různých triků, neuspěl jsem; je tedy možné, že dnes už neexistují. Ovšem na jednom diskusním fóru, kam jsem kdysi rád přispíval a chodil jsem se tam ve volných chvílích nezávazně bavit, se objevil výše zmíněný otrapa, který se prostřednictvím zmíněné fotografie snažil přesvědčit sebe, ostatní a nakonec i mne, že se se mnou zná, protože, cituji, jsme přece spolu byli v hospodě, což tvrdil i přes zjevný fakt, že z fotografie bylo jasné, že se bavím pouze se zmíněným kolegou a daného otrapy si nikdo z nás nevšímá.

Po čase ta debata z onoho diskusního fóra vyšuměla, nicméně i poměrně nedávno jsem tam hodil okem ze zvědavosti, načež jsem se dověděl, že někteří tamní přispěvatelé stále ještě žijí v přesvědčení, že jsem s oním zmíněným otrapou kamarád, protože, cituji, s ním přece chodím na pivo, což vzhledem k tomu, že jsem si ho v té hospodě ani nevšiml, je blbost na kvadrát a výplod šílence.

Tudíž dodávám, že i když nerozumím, proč si onen člověk potřeboval vylepšovat ego tím, že předstíral známost se mnou, tak realita je taková, že jej vskutku neznám a znát nehodlám.

A přesně jak jsem slíbil, ani v závěru dnešního článku se neobjevil žádný Korejec.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

*) Už ji nemám, vypálil jsem tenkrát všechny fotografie na CD a to bohužel zmizelo v propadlišti dějin.

Celý text

Top 5 říjen 13

Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším v minulém měsíci:

Nejčtenější články:

1. Skryté číslo volá 173 čtenáři
2. Lordi - To Beast Or Not To Beast 51 čtenář
3. Zuřivá nemoc 43 čtenáři
4. Prase 41 čtenář
5. Všechno to zaspat 34 čtenáři

Odkazující weby:

1. www.google.cz 289 odkazů
2. search.seznam.cz 188 odkazů
3. www.vampirestat.com 160 odkazů
4. www.google.com 95 odkazů
5. www.adsensewatchdog.com 40 odkazů

Klíčová slova:

1. skryté číslo 94 použití
2. puking 86 použití
3. machna 24 použití
4. dětské patrovky 16 použití
5. nemoc 15 použití

Návštěvnické země:

1. Česká republika 1958 návštěvníků
2. Spojené státy 576 návštěvníků
3. Rakousko 317 návštěvníků
4. Nizozemsko 160 návštěvníků
5. Rusko 157 návštěvníků


Prohlížeče:

1. Chrome 32%
2. Internet Explorer 31%
2. Firefox 21%
4. Safari 7%
5. Opera 6%

Operační systémy:

1. Windows 83%
2. Android 5%
3. Macintosh 4%
4. Linux 3%
5. iPhone 1%

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text