Nejslavnější český velikán Jára Cimrman byl, jak známo, světoběžník, jehož stopu lze najít na všech kontinentech. Já jsem podobný světoběžník, jen v menším rozsahu. Kdybych to měl pojmenovat, jsem českoběžník.
Začalo to tenkrát, když jsem byl jako dítě asi tak čtyřleté usazen do našeho rodinného korábu silnic značky Trabant a druhý den jsem začal bydlet v Uherském Brodě. Ovšem sotva jsem si v tom městě zvykl, navázal základní kontakty a začal se cítit opravdovým Broďákem, stěhovali jsme se znovu. Do Rožnova pod Radhoštěm. Proto uvádím Rožnov jako své rodné město, i když jsem v něm začal bydlet až ve svých 5 letech.
Ovšem dlouho to vypadalo, že budu čistokrevným Rožnovákem se vším všudy. V podstatě do mých 19 let. Pak totiž přišly 4 roky v Liberci, kdy jsem svůj rodný kraj znal jen z dopisů a pohledů a návštěv několikrát během každého semestru. Po 4 letech v Liberci přišly znovu 2 roky v Rožnově a zase to vypadalo, že jsem se konečně usadil.
Přišly 3 roky v Praze. Dodnes se za toto své morální selhání stydím a na svou obhajobu uvádím, že jsem se vyskytoval pouze v Praze 4 a Praze 10, které podle standardních pražáků skutečnými Prahami nejsou.
Potom 3 roky v Pardubicích a zase 3 roky v Brně. Další 3 roky v podstatě v okolí Pardubic a pak 3 roky v Ostravě. Zpětně nahlíženo se divím, že jsem to v Ostravě nezabalil po nejvýš půl roce. Ale zase z druhé strany nahlíženo jsem poznal spoustu míst okolo Ostravy a měst, která jsem do té doby znal jen z mapy.
Půlroční pobyt v Letohradě byl pak doslova oázou pro duši. To, že mě ráno budil zpěv ptactva, byl první signál toho, že jsem z Ostravy vypadnout potřeboval. Souběžně s tím jsem si oproti Ostravě a ostravskému vzduchu připadal jako v klimatických lázních. Výhoda byla opět ta, že jsem poznal spoustu pěkných míst v okolí Letohradu a Žamberka, nevýhoda v tom, že můj pobyt byl předem přesně vymezen na půlroční délku.
Rok, který uzavírám tímto článkem, je pak, ač se to zdá k nevíře, třetím rokem v mém současném působišti. V místě, kde bych nikdy neřekl, že se zabydlím a že se mi začne líbit. A to tak, že poprvé v životě neuvažuji o tom, že bych po třech letech opět změnil povětří.
Fotka pro dnešní den:
