Přátelé a kamarádi, milí čtenáři a milé čtenářky všech věkových, sociálních a intelektuálních kategorií, v úvodu dnešního článku, který jsem pojmenoval
Jak mě zklamala pražská kavárna, uvedu pár slov a vět o svém vztahu ke kavárnám jako takovým.
Nuže, bráno čistě chronologicky, můj vztah ke kavárnám se začal formovat během mých libereckých let. To je ostatně všeobecně známý fakt, se kterým nehne ani Aeronet a nehnou s ním ani Parlamentní listy. Naučil jsem se navštěvovat kavárny, diskutovat s baristy a nechávat si připravovat svou speciální kávu. Jedna ku jedné arabicu s robustou a k tomu mléko nepasterované kozí. Ovšem ne v každé kavárně bylo toto mé přání vyslyšeno, i navykl jsem si své nároky uzpůsobovat dle zásob v té které kavárně.
Jak už jsem uvedl výše, a nic se na tom nemění, mými prvními testovacími místy byly kavárny liberecké. Ostatně to je stejně daný fakt jako to, že želva má krunýř. Ke kavárnám v jiných městech jsem se dostával postupně v následujících letech. A někdy na sklonku roku 1998 a ještě intenzivněji v průběhu roku 1999 jsem začal do svého portfolia zahrnovat i kavárny pražské. Pravda, tenkrát ještě pražská kavárna nebyla takový kult, jaký se z něj stal v období prezidentského mandátu Miloše Zemana, pána našeho a slunce našeho jasného.
Tou dobou, kdy se z pražských kaváren stal uvedený kult, jsem se v Praze nevyskytoval. Minimálně oficiálně nevyskytoval. I podporoval jsem kult pražských kaváren v kavárnách ostravských, letohradských i brněnských, leč vždy jsem obdržel stejnou odpověď. Tím pravým kultem je kavárna pražská. A to i poté, co jsem navštívil kavárnu ve Starém Městě u Uherského Hradiště.
Nebylo zbytí. Opět jsem jednoho dne vyrazil do Prahy. Původní plán byl někoho potkat a společně pak jít. Ale během jízdy jsem se dověděl, že příslušná dáma přijede později, než bylo původně domluveno. I neklesl jsem na mysli, ale rozhodl jsem se si čekání na ni zkrátit tím, že po více než 16 letech navštívím pražskou kavárnu. Abych se znovu stal součástí toho kultu.
A navštívil jsem. Kavárnu pojmenovanou po velkém kytovci, co má místo zubů kostice a žere ponton. Nebo Panton. Nebo něco, co se vyslovuje podobně jako ponton a Panton. A nyní přichází to, proč jsem byl pražskou kavárnou zklamán.
Už to, že v ulici, kde zmíněná kavárna sídlí, zůstala jako jediný přeživší podnik, bylo na pováženou. Ovšem to pravé zklamání jsem zažil po vstupu dovnitř. Protože vím, že můj blog čtou i mladí lidé, kteří nemají ani ánung o tom, co se dělo nebo nedělo před nějakými 16 lety, dovolím si to popsat. Tehdy každý nově příchozí návštěvník musel určitou dobu stát u schodiště a sledovat, od kterého stolu se stávající návštěvníci zvednou jako první. Kavárna hučela jako roj hodně rozzuřených vos v parném létě a kromě většího než nemalého množství druhů a typů káv, džusů, limonád a jiných nápojů nabízela i navzájem různé druhy salátů a především druhotřídní palačinky (prvotřídní umím udělat pouze já; to není sebechvála, to je konstatování zjevné skutečnosti).
Když jsem tedy vešel, konstatoval jsem, že je vše pryč. V pražské kavárně, když nepočítám obsluhu, nebyla ani noha. I usadil jsem se k jednomu z mnoha volných stolů a připadal jsem si nepatřičně. Když se ke mně připloužil obslužný mladík, požádal jsem ho postupně o pět svých nejoblíbenějších káv. Bohužel, neznal ani jednu. Ozřejmil mi totiž, že v současnosti tato pražská kavárna nabízí pouze espresso nebo latté. Zatmělo se mi před očima, ale touha po kávě byla silnější, i požádal jsem.
Když mi kávu donesl, položil jsem mu otázku záludnou, a to, zda je s to přinést mi mé kdysi tak oblíbené místní palačinky. Zatvářil se zděšeně a prohlásil, že ani ty už se v tomto podniku veřejného stravování nevyskytují, ale že nabízí výbornou bábovku. I svolil jsem a mé zklamání se tak prohloubilo. Přinesená porce bábovky byla totiž pro odhadem ani ne pětiletého špunta.
Dopil jsem svou kávu, nadvakrát snědl porci bábovky, vypil jsem si ještě konvici čaje, abych poté zaplatil a vyšel opět ven. A byl jsem opravdu hodně hořce rozčarován. Musím, ač nerad, konstatovat, že toho dne mě opravdu pražská kavárna hluboce zklamala.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
