Přijel jsem do cizího města, ve kterém jsem nebyl už mnoho let. A blížil se večer. A já jsem měl před sebou jasnou představu, že si najdu nějaký hotel, kde strávím noc, nebo aspoň její část.
Hotel jsem našel a dokonce jsem v něm našel i recepci a postarší recepční. Ta mě přejela zkušeným pohledem a zeptala se mě, co mě k ní přivádí.
Zeptal jsem se, zda má volný jednolůžkový pokoj.
Zeptala se na jak dlouho.
Řekl jsem jí, že na jednu noc.
Začala něco vypisovat na počítači a pronesla částku, ze které mi šla hlava čtvercem. Pak se usmála a řekla, že to je za šest nocí. A hned mi z toho vypočítala částku za jednu noc. A dodala, že to můžu zaplatit až ráno.
Zeptal jsem se, zda je hotel tichý a klidný. Odpověděla, že ano, jen jednou tam měli ubytovanou Mexičanku, která se neustále hádala s manželem, takže jim museli pobyt zrušit.
Poděkoval jsem a šel jsem do svého pokoje. Natáhl jsem se na postel a chvíli jen tak ležel.
Pak jsem si řekl, že válení se už bylo dost a šel jsem ven projít se jen tak po městě.
Po chvíli jsem zjistil, že mě pozoruje mladá žena poměrně vysoké a statné, ne však tlusté postavy.
Usmála se a představila se mi, jen jsem její jméno okamžitě zapomněl.
Chvíli jsme šli jen tak vedle sebe, když nás najednou předběhl jeden kluk a vrhl se k protijdoucí stařence, kterou velmi bujaře objal.
Vysoká žena na mě mrkla a kývla hlavou k objímajícímu klukovi. Ani ne za minutu jej dohnala a vyrazila mu z ruky peněženku, která patřila stařence, kterou ten kluk před chvílí tak bujaře objímal. A ještě ho upozornila, ať si dává bacha.
Vyjádřil jsem obdiv statečnosti té mladé ženy, ona se usmála a šli jsme dál. Pořád jen tak mlčky vedle sebe.
Za chvíli jsme došli holku asi tak šestnáctiletou s batohem na zádech. Batoh měl zavazování na dlouhou tkaničku a ta byla uvázána poměrně ledabyle.
Kluk, který před chvílí objímal stařenku, se náhle vynořil zpoza plotu z vlnitého plechu. A s ním ještě jeden.
vysoká žena na mě opět významně mrkla.
Ten kluk, co předtím objímal stařenku, zastavil holku s batohem zepředu. Jeho společník se jí okamžitě začal dobývat do batohu.
Ani ne o deset vteřin později držela vysoká žena pevně za paže předního chmatáka a já jsem stejně držel chmatáka, co se dobýval holce do batohu.
Na lidi kolem jsem křikl otázku, co komu z nich brání zavolat policii.
Jeden muž šokovaně vytáhl mobil a začal volat.
S vysokou ženou jsme na sebe mrkli, že dobré. Zloděje jsme přistihli při činu a oběť, která byla událostmi úplně paralyzována, byla rovněž na místě.
Protože jsem periferním viděním zahlédl policejní auto a z něj vystupující muže v černém, smýkl jsem chmatákem, kterého jsem držel, směrem k nim.
Policistům jsem řekl, co se stalo. Ten, který řídil policejní auto, zacvakl chmatákovi náramky na zápěstí a konstatoval, že to je chmaták, kterému se odjakživa říká Lebka. A jeho společníkovi, co předtím objímal stařenku, se říká Tlačenka.
Druhý policista usadil Lebku na zadní sedadlo policejního auta a zavřel dveře. Všiml jsem si, že zadní dveře policejního auta se zevnitř nedají otevřít.
Vysoká žena, která držela chmatáka jménem Tlačenka, přišla s tím, že ten využil chvilku nepozornosti a utekl.
Otevřel jsem zadní dveře policejního auta a přisedl si k Lebkovi.
Podíval se na mě jako na svého nejhoršího nepřítele.
Zeptal jsem se ho, jak se jmenuje jeho kamarád Tlačenka skutečným jménem.
Odpověděl mi otázkou, jak se jmenuje moje holka.
Řekl jsem mu, že jméno svojí holky mu nemám důvod říkat a že je drzost od něj se na to ptát.
Odpověděl mi, že to musí být moje holka, když mi pomohla zadržet jeho kamaráda Tlačenku.
Zasmál jsem se a vysvětlil jsem mu, že já jsem se ptal první.
Neochotně ze sebe vysoukal, že Tlačenka se ve skutečnosti jmenuje Miroslav Šobr.
Zeptal jsem se ho, proč teda jemu říkají Lebka.
Odvrátil zrak a koukal na druhou stranu.
Pobídl jsem ho k odpovědi.
Odsekl, že když chodil do školy, měli ve třídě model kostry a on jednou hodil tenisákem, trefil tomu modelu lebku, ta spadla na podlahu a rozbila se. A proto mu říkají Lebka.
Zasmál jsem se.
Sekl po mně nenávistným pohledem a zeptal se mě, jak se teda jmenuje ta holka, co mi pomohla zadržet jeho a Tlačenku.
Odpověděl jsem mu, že nevím.
A pak jsem se probudil.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
