221 - 226/365

221/365 - Roman

Ráno jsem si zavzpomínal na svá kutilská léta a jal jsem se čistit odtok pod umyvadlem. Žena mě upozornila, že se s ní něco děje, je protivná sama sobě, a proto si jí nemám všímat, mám se chovat, jako by tam nebyla a až bude v pohodě, ozve se. Naštěstí se dostala do pohody ještě týž den, ale stejně jsem z ní nedostal, co její prudkou změnu nálady způsobilo. Večer jsme se protáhli tříhodinovou procházkou, abych po návratu konstatoval, že můj notebook je jaksi mimo provoz z důvodu odchodu AC adaptéru do křemíkovéno nebe. Zneužil jsem tedy toho, že mi už funguje internet v mobilu a ještě v noci objednal nový kus.

222/365 - Vavřinec

Takhle se nikdo nejmenuje, a proto na mě v neděli dolehly některé stále fungující stresy, takže jsem po obědě proti své vůli usnul a probudil se až v pozdním odpoledni, zatímco Žena šla navštívit svou vzdálenou dceru. Poté, co se vrátila, jsem už nic nového nerozjížděl a jen si užíval s ní a se zmrzlinou.

223/365 - Zuzana

Pondělí bylo ze začátku pozitivní, neboť opět další várka lidí má dovolenou. Ale jiní se z dovolené vrátili a to neměli dělat, protože je nenapadlo nic chytřejšího než testovat hranice mojí trpělivosti posíláním většího než malého množství dotazů na to samé téma, které bylo během jejich nepřítomnosti dávno vyřešeno. Odpoledne jsem proto doslova prchal i s novým tetováním.

224/365 - Klára

Sláva, AC adaptér k notebooku je tady. Oběd výborný, s tetováním mám úspěch a budím pozornost všude, kde se objevím. Pracovně v plném nasazení a stres stále neopadává. Odpoledne pohodové a večer s výborným rizotem.

225/365 - Alena

Deštivý den a navíc středa. Ráno i dopoledne řeším své úkoly, po obědě konečně zpráva, na kterou jsem čekal a díky níž ze mě spadla velká vlna stresu.

226/365 - Alan

Na hodně dlouhou dobu poslední pracovní den. I tak neporozumím nikdy lidem, kteří mají potřebu se na jednu a tu samou věc ptát dvanáctkrát a ani po dvanácté nepochopí odpověď. Po téměř osmi měsících bez odpočinku jsem se odpoledne radostně odepsal a prchl v dál.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Srpnová momentka III

„Toho chytráka,“ prohlašuje Žena při střídání stráží u WC - zatímco ona jde spokojeně ven, já se domáhám vstupu dovnitř, „který vymyslel, že v jednom bytě může být jen jeden záchod, bych nejradši zabila.“

„Na druhou stranu,“ říkám s vidinou brzkého odeznění kroutivých bolestí v břiše, „zas tak často se nestává, abychom oba dva potřebovali současně.“

„A co taková čtyřčlenná rodina, co se brzy ráno najednou chystá do školy a do práce?“ opáčí s železnou ženskou logikou a než vypálím svou velmi povedenou repliku, dodá (protože mé repliky za poslední měsíc zná skoro nazpaměť): „Nekomentuj to.“

„Tři slova,“ ukončuji naši debatu, protože potřeba usednout na keramickou mísu je v posledním stádiu akutnosti: „Takhle vznikl step.“

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Večer s Garáží

Na koncertu Garáže jsem byl naposledy v době, kdy ještě žil a hrál Mejla Hlavsa, který mě po koncertě upozornil, že „pane Hlavso“ ho naposledy oslovovali v pětaosmdesátém fízlové v Bartolomějské. A proto jsem ukecal Ženu a vyrazili jsme.

Restauraci, kde se měl koncert odehrávat, jsme v onom dni minuli už minimálně jednou, šli jsme tedy na jistotu. Ta se zvětšila, když jsme venku zaslechli tupé údery paliček do bicí soupravy. Bylo jasné, že jsme na místě. Začátek koncertu byl anoncován na 20:30, i usadili jsme se pohodlně a vyčkávali věcí příštích.

Pravidlo rockových koncertů o tom, že žádný - kromě toho, na který sami přijdeme pozdě - nezačne včas, bylo dodrženo. Garáž si dala načas hodinu a skoro dvacet minut. Coby veterán koncertů všeho druhu, který pamatuje i Čertůf punk v původní sestavě, jsem byl v klidu. Až pak se na pódiu objevily postavy a zabručela kytara... Má ji má!

Největší radost jsem měl pochopitelně z toho, že Antonín Ducháček je prokazatelně stále naživu (což vzhledem k jeho velmi úsporným pohybům nebylo vždy zcela jisté), pak z toho, že došlo na Zrcadla, S tebou, Voči, Medow a celou řadu dalších provařených fláků a i v těch, které mi z dřívějška v paměti neutkvěly, jsem se pohodově orientoval. A nemohla chybět dvojice Jít spát a hlavně Muchomůrky bílé, natažené na skoro deset minut, což způsobilo, že jsem si houkal do kroku ještě dlouho do noci.

Fotka pro dnešní den:

Celý text

218 - 220/365

218/365 - Oldřiška

Taková středa jako vymalovaná. Hodně pracovní, i oběd jsem snědl tak rychle, ja už dlouho ne. A večer opět pohoda na nejvyšší úrovni.

219/365 - Lada

Poněkud dobrodružné ráno, protože ráno jsem do práce dorazl jako první. A proto jsem musel odkódovat, aby se za chvíli rozhučel alarm a já znovu odkódovával. Naštěstí jsem nebyl pokárán, ale opět, čili opakovaně, pochválen. A odpoledne kombinace dobré a méně dobré zprávy.

220/365 - Soběslav

Den, kdy slaví město, ve kterém jsem taky nebyl. A ráno i dopoledne relativně pohoda, odpoledne na poslední chvíli divočina, pak doslova úprk z práce a dobrodružné cestování.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

216 a 217/365

216/365 - Dominik

Ráno a do práce. Vstávám tak, abych nikoho neohrozil. V práci jsem jeden z prvních. Dopoledne to jde, po obědě se moje tělo zblázní. A odpoledne mám překvapení pro jistou Ženu.

217/365 - Kristián

Oproti včerejšku mnohem větší pohoda. Pracovní i zravotní. I obědová. I odpolední. Jen těsně před odchodem dostávám pracovní úkol, ze kterého nadšený fakt jako nejsem. Odpoledne cesta a pohodový večer.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Dvojí velká oslava

Toho večera se odehrála dvojí oslava.
Kolega slavil narozeniny. Druhé ve svém životě, které končí na -desát. Tím pádem bylo jasné, že uspořádá oslavu.
Kolegyně nám odchází. Tím pádem bylo jasné, že uspořádá oslavu.
A protože se jim to sešlo v podobném termínu, byla z toho dvojitá oslava.

Sešli jsme se v jedné z našich oblíbených restaurací. Nejdříve jenom já s kolegyní. Ostatní kolegové dorazili později. Zamluvený jsme měli stůl pro osm lidí, ač nás nakonec dorazilo jen šest.

Po prvním pivu došlo k předávání darů. Kolega od nás získal nový mobil, na který jsme se mu rádi složili. A kolegyně poukázku na nákup v prodejně obuvi a kožené galanterie.

A pak se teprve rozjela zábava proložená kolektivní večeří. Bohužel po nějakých dvou dalších hodinách jsem se musel odpojit, měl jsem ještě nějaké zařizování. I tak se mi to líbilo a odcházející kolegyně mi bude chybět. A v tomto názoru nejsem sám.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Top 5 červenec 14

Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším z minulého měsíce.

Nejčtenější články:

1. Skryté číslo volá 233 čtenáři
2. 196 - 200/365 52 čtenáři
3. Už zase změna, to je pro mě šok 44 čtenáři
4. 201 - 205/365 40 čtenářů
5. 191 - 195/365 37 čtenářů

Odkazující weby:

1. www.google.cz 327 použití
2. search.seznam.cz 124 použití
3. www.google.com 76 použití
4. www.google.sk 44 použití
5. webchat.freenode.net 33 použití

Klíčová slova:

1. virtuální chlívek 77 použití
2. skryté číslo 72 použití
3. zebra obrázek 43 použití
4. polib si elipsy 32 použití
6. Aleš Brichta 28 použití

Návštěvnické země:

1. Česká republika 2204 návštěvníci
2. Spojené státy 1099 návštěvníků
3. Rusko 491 návštěvník
4. Velká Británie 120 návštěvníků
5. Turecko 106 návštěvníků

Prohlížeče:

1. Firefox 52%
2. Chrome 24%
3. Internet Explorer 15%
4. Safari 3%
5. Opera 2%

Operační systémy:

1. Windows 86%
2. Android 4%
3. Macintosh 3%
4. Linux 2%
5. BlackBerry 1%

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

211 - 215/365

211/365 - Bořivoj

Už ráno můžu radostně zařvat „Heuréka!“ Odpoledne po práci jdeme slavit. Kolega slaví narozeniny a kolegyně se s námi loučí. Jdeme do naší oblíbené hospody. Během oslavy hovor od Ženy. A s velmi příjemnými až překvapivě příznivými zprávami.

212/365 - Ignác

Něco visí ve vzduchu, od rána hrozně leje. To kdysi zpíval Jindra Vobořil. A protože kromě mě legendárního žižkovského rockera Jindru Vobořila nikdo nezná, popojedu k tomu, že kolega, co slaví kulaté narozeniny, uspořádal v práci mohutné pohoštění. Díky tomu jsem nemusel jít na oběd. A večer opět další kroky kupředu mým životem.

213/365 - Oskar

První den nového měsíce. Po včerejším dešti ani stopa. A první den, kdy jsme v práci čistě chlapský kolektiv. Přes veškerou mou snahu jsem nevyrobil žádný průšvih a odpolede se mohu vydat jinam.

214/365 - Gustav

Horký letní den už od rána. Dopoledne spěšný a vydatný nákup. Po obědě nejdřív jedna návštěva, pak nákup, návrat, jídlo a večer za kulturou a noční procházkou.

215/365 - Miluše

Neděle byla jen tak v pohodě. Dopoledne nákup, odpoledne čekání na bouřku, která se neblížila, a tak ven. A večer jsem usnul ani nevím jak a kdy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Žena

Většinou dávám lidem, mužům i ženám, vystupujícím v mých tu více, tu méně reálných příbězích (i když reálný základ mají všechny, to zase ano; kdo tvrdí opak, lže, sám sobě klame, pravda v něm není, chce válku a je fašista) tu více, tu méně přiléhavé přezdívky, u této jsem dosud žádnou nesestavil. Už proto, že těmi běžnými je nevystihnutelná. Proto se omezím na jedno slovo: Žena.

Ano, dovedu si představit, že v encyklopedii u odpovídajícího hesla je přesně její fotografie. A to nejen proto, že mě přivítala tak, že se nedalo nic říct. Horní polovinu jejího těla obepínalo modré tričko s výstřihem tak výrazným, že být o něco málo výraznější, tak vzbudí pochybnosti o přítomnosti textilu na svém těle vůbec. A od pasu dolů ji obepínala minisukně tak neuvěřitelně krátká, že být o takhle málo kratší, tak vzbudí podezření, že si vzala pouze trochu širší opasek. A i díky tomu dva postarší pánové již v letech, kteří procházeli okolo, zapomněli na to, že jim v původním směru jejich chůze hrozí střet jejich tělesných schránek se sloupem veřejného osvětlení, otočili hlavy směrem k ní a jeden ztěžka vyrazil ze sebe větu: „Tak tohle by šlo,“ na což druhý reagoval povzdechem: „To fakt.“

Ti pánové měli smůlu. Čekala na mě.

Vystoupil jsem z autobusu, který nezmizel v dálce, protože tato zastávka je jeho konečná. To má svou výhodu v tom, že jsem z něj mohl vystoupit pohodlně rozvážným krokem pana generálního ředitele na procházce s panem sekčním šéfem. Viděl jsem ji už z okna autobusu, a proto jsem se k ní vydal rádoby nenuceným krokem, ačkoli mé tělo by nejraději běželo jak olympijský maratonec. Pomalu jsem došel až k ní a viděl jsem, že dusí v sobě smích. Protože i její tělo se celé třáslo touhou vyběhnout proti mně jako při startovacím výstřelu. A musela se hodně ovládat, aby tak neučinila.

Naše oči se do sebe navzájem vpíjely. Málokdy vidím člověka s téměř stejným odstínem barvy očí, jako je ten, kterým jsem charakteristický já sám. Pak teprve přišlo na řadu první objetí a další dění mohu s hrdostí vynechat, protože většina pasáží by mé milé a drahé čtenáře a čtenářky nezajímala.

Snad jen jedno - v noci jsem zjistil, že skutečně má v koupelně světlo. Proto jsem se nemusel sprchovat ve tmě. Ale to už je jiný příběh a dočtete se jej z jiných podnětných zdrojů.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

206 - 210/365

206/365 - Jakub

Konec velmi stresujícího pracovního týdne. Kolektivní oběd tentokrát jen ve třech. Odpoledne odjíždím na víkend tam, kde stres je cizí slovo a kde se umějí bavit a nevyčítají si navzájem.

207/365 - Anna/Anita

Taková sobota, kterou bych přál aspoň jednou za čas zažít každému. Zase si zvykám na něco, co je ve skutečnosti příjemné a přirozené a normální. A jsem tomu velmi rád. Odpoledne vyrážíme ven na dlouhou procházku, kterou kvůli panujícímu vedru zkracujeme. Večer koukáme na film a po dlouhé době si připadám všeobecně v pohodě.

208/365 - Věroslav

Toho člověka, kterého napadlo v neděli brzy ráno něco venku pod okny přehazovat lopatou, bych nejraději nejen pokáral, ale rovnou i příkladně potrestal. Protože horko je stále konstantní a nepřestává trvat, jdeme se projít až večer a v noci si dáváme filmovou lahůdku - Fantoma opery.

209/365 - Viktor/Alina

Ráno se probouzím ve stejném čase jako obvykle, jen v jiném městě. Na autobusovou zastávku jdu ještě v polospánku a kus cesty řádně prospím. V práci jsou kolegové a kolegyně rádi, že mě vidí a že jsem naživu. Já si tak nepřipadám. Ani kafe nepomáhá. Odpoledne se řítím velmi zvolna do svého dosavadního bydliště.

210/365 - Marta

Den pracovní ve znamení blížícího se konce měsíce. Proto dělám, co můžu, abych odpoledne zvedl kotvy a odjel tam, kde jsem strávil víkend. Proč tak činím a co mě tam táhne, to je jiná otázka a na její zodpovězení dosud nejsou mí čtenáři (mé čtenářky nevyjímaje) připraveni.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text