Všechny postavy a události zde uvedené jsou skutečné a zakládají se na realitě.

Neil Gaiman - Unnatural Creatures

29. 4. 2016

Každý, kdo čte můj blog déle než poslední dva dny, ví o mém kladném vztahu k Neilu Gaimanovi. A proto jsem uvítal i tuto knížku, která je tentokrát výběrem povídek o nepřirozených a nadpřirozených tvorech. Výběr sestavil sám Neil Gaiman z děl jiných autorů a sám přispěl jednou povídkou.

A tak se můžu ponořit do čtení o dracích, jednorožcích, čarodějích, vlkodlacích a dalších tvorech, jejichž existence je a není známá. A musím ocenit, že na závěr přijde nejlepší povídka celé sbírky. O plese, na který dorazí jako jedna z hostů i Paní Smrt.

Takže za mě výborná.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Wohnout - Laskonky a kremrole (2014)

28. 4. 2016
Bratři Homolové a jejich spoluhráči už dlouho dobu patří k tomu lepšímu v české hudbě, aniž by z toho chytali hvězdné manýry. Každé jejich album je plné relativně pozitivní hudby s poměrně chytrými a vtipnými texty, které si nehrají na nic filozofického a svým jemným nevtíravým humorem baví i při nesoustředěném poslechu. Navíc jako jedna z mála skupin si Wohnouti hlídají závěrečný mix svých skladeb tak, aby bylo zpěvu rozumět a zároveň si hlídají výslovnost, což je jen dobře.

Seznam skladeb:

1. Dobrý ráno 03'55"
2. LSD 03'59"
3. Barbíno 03'22"
4. Velmi inspirativní 03'35"
5. Fanynka 03'11"
6. Pohádka 03'29"
7. Svatozář 03'47"
8. Díky moc 03'14"
9. Kretén 01'51"
10. Nářadí na dobrou náladu 03'14"
11. Vltavo 03'58"
12. No tak ahoj 03'12"
13. Vojáci 04'24"
14. Indie 04'30"
15. Laskonky a kremrole 03'33"

Celkový čas: 53'20"
Celkové hodnocení (1 - 10): 8,5

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Třetí čtvrtletí 2015

27. 4. 2016
Třetí čtvrtletí bývá v téměř každém roce mým nejoblíbenějším a nejinak tomu bylo i tentokrát. Léto je totiž nejlepší vynález lidstva a červenec i srpen byly v tomto směru téměř dokonalé. Září to ovšem zkazilo (měl jsem v plánu použít jiný výraz, ale čtou mě i méně intelektem obdaření jedinci).

Co se týká mého života, tak jsem nadále hlavně převážně v práci, doma, s dětmi, s partnerkou nebo s partnerkou a jejími dětmi nebo s partnerkou a jejími dětmi a svými dětmi nebo s partnerkou a jejími dětmi a jejími neteřemi a svými dětmi, což je asi nejsilnější kombinace dvou dospělých a šesti dětí a budíme tak větší než malou pozornost.

Co se opravdu povedlo, byla jako obvykle dovolená. Tu si dávám vždy a všude plnými hrstmi. Tentokrát byla akčnější než loni, na druhou stranu jsem nepotkal žádné nové významné osobnosti, kterým bych dovolil tak či onak ovlivnit můj život.

Nakonec to nebylo vůbec zlé a dalo to naději do dalších období.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Zahrádkobraní

26. 4. 2016
Když přichází do naší čtvrti podzim, sousedská vzájemnost zůstává. A před radnicí se koná akce nazvaná zahrádkobraní.

Sousedé, kteří mají zahrady a zahrádky a navíc si užívají pěstování různých ovocných a zeleninových plodů, mají tak možnost předvést to nejlepší ze své úrody. Všechno hodnotí odborná komise, sestavená z členů vedení radnice a místního občanského sdružení, a také konzumenti, mezi nimi i já.

Krom toho se soutěží o nejlepší ovocný koláč, o nejhezčí truhlík a probíhá celá řada dalších zábavných vyhlašování.

Soutěžních koláčů bylo pět. Rozdal jsem své hlasy zodpovědně a jeden z nich jsem dal i vítěznému kusu. Hodnotil jsem i marmelády, sušené ovoce, kompoty a jiné. Soutěžil jsem v krájení jablek, i když jsem nevyhrál.

Po chvíli se objevila a začala hrát cimbálovka. Její členové jsou sice, až na kontrabasistu, v důchodovém věku (a někteří i po něm), ale instrumentálně hráli výborně, i když jim citelně chyběly bicí, saxofon a harmonika.

Když akce skončila, pomohl jsem naší starostce i místostarostce prostranství uklidit a příjemně přesycen jsem se vydal ke svému domovu.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Když selže realita, je čas na fotomontáž

25. 4. 2016
Fotomontáže existují už hodně dlouho. Co si vzpomínám, už v dřevních počítačových dobách mých vysokoškolských studií jsme se s kamarádem a spolubydlícím Václavem bavili tvorbou fotomontáží v tehdy dostupných programech. Zejména program Deluxe Paint nám dělal hodně velkou radost, ovšem mistrovství jsme dosáhli až poté, co se nám povedlo nainstalovat program Imagine (dnes to nikomu nic neříká, není divu).

Občas sám vytvořím nějakou tu fotomontáž pro pobavení svých přátel a známých. Dělám z nich fotbalové brankáře, vůdce pirátských band, hasiče, vojáky a podobně. Pokaždé to kvitují s povděkem. Některým vytvářím z jejich fotografií obálky časopisů a fiktivní rozhovory. Pokaždé jsem si ovšem vědom, že jde o fotomontáž a tuto informaci rovněž k příslušným fotomontážím dodávám.

Stejně tak jsem se i já objevil v několika fotomontážích jiného z mých přátel, kdy jsem se stal jedním ze čtyř z tanku (a pes), jindy hudebníkem pohřební dechovky, jindy jsem se ocitl na červeném koberci nějakého toho filmového festivalu. Pokaždé to bylo z legrace a pro legraci a tak to i zůstalo.

Za ty roky, co tvořím svůj vpravdě legendární blog, jsem si už zvykl na to, že kromě lidí nadprůměrně inteligentních mě čtou i podivíni a různé jiné existence, které v době, kdy se rozdával rozum, seděly na záchodě s úpornou zácpou. Nic si z toho nedělám, beru to jako daň za popularitu.

Ovšem jak už jsem psal, jistá skupina těchto - mírně řečeno - podivínů si čtení mého blogu vzala za svůj koníček, což by nebylo od věci, protože i - slovy Bolka Polívky - intelektuálně nesmělí jedinci si mohou přečíst kvalitní dílo. Kdyby ovšem zůstali jen u čtení. Nebo kdyby aspoň něco pochopili. Opak je pravdou. Začali mé texty překrucovat a vymýšlet si své vlastní spekulace. Například z města, ve kterém jsem za celý svůj život strávil - ať nekecám - necelé dva dny včetně příjezdu, odjezdu a posezení v hospodě, dělali mé oficiální trvalé bydliště a podobně. Tomu jsem se dokázal zasmát, protože v tom městě, o které šlo, jsem opravdu ty dva dny svého života byl, což bylo nepochopitelné pro tyto jedince, protože představa, že někoho baví jet někam na výlet, to město si jen tak projít a zase odjet, je mimo hranice jejich intelektu. Ovšem jeden z nich (protože je velký hrdina, tak zásadně anonymně) šel trochu víc za čáru. Začal mi přisuzovat výroky, které jsem neřekl ani nenapsal, už proto, že - a to je moje zvláštnost - si moc dobře pamatuji, co jsem kdy kde řekl nebo napsal.

Požádal jsem toho hrdinného anonyma, aby mi poslal odkaz na článek, kde se jím citované tvrzení vyskytuje. Poslal mi odkaz na tento článek, kdy otázku mého bratra v posledním odstavci přepsal na úplně jinou větu. Upozornil jsem jej, že jím zmíněná věta se v článku, jehož odkaz mi poslal, nevyskytuje. Očekával jsem, že uzná svůj omyl, napíše něco ve smyslu, že se omlouvá, že to přepískl a co jsme si, to jsme si.

Ne. Anonymní hrdina stvořil fotomontáž, nicméně tak nepovedenou, že kdybych zůstal u pedagogiky, tak ho s takovou fotomontáží vyrazím ze zkoušky dřív, než Schwarzenberg řekne smysluplnou větu. Anonymní hrdina totiž někde okopíroval obrazovku s výsledky vyhledávání Google a do jednoho z těchto výsledků nacpal svou větu, kterou přisuzoval mému bratrovi, resp. mně.

Kdyby takový odkaz skutečně existoval, mohl poslat jen adresu odkazu na výsledek vyhledávání Google. Jenže protože nic takového neexistovalo a neexistuje, vypomohl si fotomontáží. Navíc tak splácanou, že bylo vidět, že použil možná program Malování, aby původní text vygumoval a místo něj vtlačil svůj.

Protože šlo o velmi nezdařilou fotomontáž, ze svých doručených zpráv jsem to smazal a anonymovi oznámil, že by měl víc na sobě zapracovat, protože i fotomontáž se musí umět. Místo aby se ten člověk nad sebou zamyslel, předvedl to jediné, na co při svých chabých intelektových schopnostech stačil - poslal mi obrázek výměšku tlustého střeva v domnění, že mě tím urazí. Jen tím ukázal svou úroveň.

Nuže, fotomontáže jsou zábavné, ale jen pro toho, kdo je umí a kdo je dělá pro zábavu. Ne pokud chcete někoho pošpinit. Pak jste za hlupáky.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Září 2015

22. 4. 2016
Září uteklo tak rychle, že to snad ani rychleji nejde. Zpočátku bylo ještě napůl letní, ovšem od poloviny už skoro studené, že to dobré nebylo.

Víkendy s dětmi byly dva, jeden standardní, jeden prodloužený, při tom standardním jsem měl u sebe jen syna a psa, při prodlouženém obě děti a psa. Navštívili jsme dětské vědecké centrum, ZOO, naše oblíbené nákupní centrum a jiná místa.

Celkově se má situace začíná dostávat do relativně ještě většího normálu, snad se udrží.

Přečtená kniha:

Petr Šabach - Občanský průkaz

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

WE 15/2015

21. 4. 2016
Tento víkend s dětmi byl prodloužený o pondělní státní svátek.

V pátek jsem si pro děti a psa přijel o něco dříve než obvykle, dovezl jsem je k sobě a těšili jsme se na pohodový víkend. Sobota byla deštivá, dcera dobrala antibiotika, většinu dne jsme trávili v klidu, protože ani mně nebylo zdravotně nejlépe.

V neděli jsme měli ovšem akční program. Nejprve jsme strávili dopoledne a úvod odpoledne v ZOO, tentokrát už ve složení dva dospělí a šest dětí. A odpoledne jsme udělali zrychlený přesun ve dvou skupinách. První skupinu, kterou můžeme čistě technicky označit za skupinu S1, tvořila Partnerka, její syn, můj syn a partnerčiny neteře. Druhou skupinu, nazývejme ji skupinou S2, jsem tvořil já, má dcera a partnerčina dcera. V cíli, obchodním centru na opačné straně města, jsme byli asi deset minut po sobě. Pak jsme všech šest dětí pustili do kina a sami jsme si užili dvouhodinový klid.

A protože po filmu měly děti hlad, šli jsme se najíst. A jako každá slušná rodina jsme šli večeřet do restaurace, kde to stálo za to a loučili jsme se až v pozdně večerních hodinách.

V pondělí jsme si tak užili bonusový volný den, odpoledne cesta s dětmi, jejich předání jejich mámě, moje cesta zpět a protože mi pořád nebylo nejlépe, rychlé usnutí.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Ovečka Shaun ve filmu (2015)

20. 4. 2016
Mazaná ovečka Shaun se díky animovaným příběhům, ve kterých se mluví pouze citoslovci, stala fenoménem, a proto se jí dostala pocta účinkovat v celovečerním filmu.

Ovečky na farmě už nebaví život v pravidelném rytmu, a tak zkusí mírný odboj v mezích zákona. Pomocí proslulé teorie skákají přes plot tak dlouho, až farmář při jejich počítání usne, pak uloží farmáře do autopřívěsu, který se ovšem dá sám od sebe do pohybu a dojede do města. Farmář při nárazu ztratí paměť a když odejde z nemocnice, začne novou kariéru jako holič. A ovečky se vydávají na dobrodružnou cestu za jeho záchranou.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Asterix - Sídliště Bohů (2014)

19. 4. 2016

Po dlouhé době je film o Asterixovi animovaný, čímž nechci ani v nejmenším naznačovat, že by hrané filmy byly horší. Jen ty animované mají pořád větší vnitřní kouzlo.

Julius Caesar si podrobil veškerý známý svět, kromě jedné odbojné galské vesnice. A protože tím trpí jeho ego, rozhodne se pro léčku. Poblíž odbojné galské vesnice vybuduje výspu římské civilizace tak, aby římský živel galskou vesnici pohltil. A novou výspu římské civilizace pojmenuje Sídliště Bohů.

Asterix a Obelix tak jednoho dne při své oblíbené kratochvíli, lovu divočáků, narazí na provazy a římské civilisty, vyměřující parcely. Díky pozornému sledování vytuší, o co jde a dlouho se jim daří stavbu sabotovat. Pak ovšem dojdou ke zjištění, že tím jen ztěžují pracovní podmínky otroků, díky čemuž skutečně na dohled od odbojné vesnice vyroste nové sídliště, kam se stěhují první Římané.

Tím začne čilejší kontakt mez Galy a Římany, už proto, že to nejsou vojáci, kdo se v okolí vyskytují, ale občané. Galové v sobě probudí obchodního ducha a ze své vesnice udělají jedno velké tržiště, což se pochopitelně Asterixovi nelíbí. Ovšem většina obyvatel vesnice je tak okouzlena římským způsobem života, že postupně sami do nového sídliště odcházejí a Caesar se tak může začít těšit na poslední úder proti odbojné vesnici.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

1984 (1984)

18. 4. 2016
Slavnou Orwellovu knihu jsem četl jednou, někdy v začátku devadesátých let. A k jejímu filmovému zpracování jsem se dostal až nyní.

Je proto zbytečné popisovat společnost založenou na soustavném vymývání mozků a likvidaci vlastní vůle všech, ovládanou tajemným Velkým Bratrem. Každý občan má doma obrovskou televizní obrazovku, ze které pořád zírá indiferentní tvář, přisuzovaná právě Velkému Bratrovi, doprovázená projevy o tom, jak je společnost vyspělá, jak se zvyšuje výroba a jak se každou chvíli někdo přizná k ideovému zločinu, za který je jediný trest, smrt.

A na tom se podílí i hlavní hrdina Smith, který v budově ministerstva pravdy upravuje staré a nové zprávy podle informací od Velkého Bratra, takže když se vláda rozhodne snížit příděl čokolády pro občana, přepíše příslušný titulek na informaci o zvýšení přídělu čokolády na novou, sníženou úroveň. Stejně tak vymazává z novinových článků ty, kteří se znelíbili vládnoucí vrstvě, až jednoho dne je sám obětí režimu a sám na obrazovce žádá pro sebe nejpřísnější absolutní trest.

Film působí poněkud depresivně, některé záběry jakoby byly zkopírovány ze zpravodajství z KLDR nebo ze sjezdů ODS. A protože jsem rovněž čelil orwellovským útokům, kdy se mi určití jedinci snažili vnutit myšlenku, že jsem řekl něco, co jsem neřekl a napsal něco, co jsem nenapsal, byl i pro mě hodně intenzivní.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Petr Šabach - Občanský průkaz

16. 4. 2016
Když jsem psal o filmu Občanský průkaz, už tenkrát mě napadlo, že bych si rád přečetl knihu, na jejímž základě film vznikl. A zároveň je to první kniha Petra Šabacha, kterou jsem četl.

Jak už jsem psal, film je na základě této knihy, ovšem tvoří úplně jiný příběh. Ucelený. A odehrává se v přibližně pětiletém období počínajícím rokem 1974. Kniha, ač poměrně útlá, pokrývá období přibližně čtyřicetileté a začíná rokem 1966.

Takže pokud bych to měl postavit jako srovnání, film si z knihy vyzobal pár motivů a ty spojil dohromady. Něco si přimyslel, například zkaženou emigraci rodiny hlavního hrdiny, zátah proti návštěvníkům koncertu skupiny PPU, bratry Čambory nebo mladšího bratra hlavního hrdiny. Taky filmaři v několika dalších případech z více motivů vytvořili jeden, ale o tom až někdy jindy.

Kniha popisuje život hlavního hrdiny od okamžiku, kdy obdrží svůj občanský průkaz, přes školní a učňovská léta, okupaci v roce 1968, postupně nutné balancování na hraně boje proti režimu, až po porevoluční doby a zjištění, že jeho oblíbený soused na něj donášel Státní bezpečnosti. A Daniel Pačes, který je ve filmu zobrazen jako ezembácký syn, je v knize rovněž popsán co do kariéry vyšetřovatele StB až po současnost.

Kniha stojí za přečtení. Určitě ano.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Kód Enigmy (2014)

15. 4. 2016
O Alanu Turingovi jsem slyšel kdysi před mnoha lety ještě v době svých univerzitních studií a díky tomu, co jsem musel dostat do hlavy, abych složil následnou zkoušku, jsem ho upřímně neměl rád.

Ovšem film, který se dotýká jeho života, je úžasný. Vlastně ukazuje, jak se člověk, který je v jednom oboru naprosto geniální a nepřekonatelný, může kvůli své odlišnosti od všeobecných norem stát terčem nenávisti a skončit svůj život potupnou sebevraždou.

Stejně tak díky tomuto filmu chápu i souvislosti, které mi v době, kdy jsem se učil na výše zmíněnou zkoušku, byly naprosto neznámé a nepředstavitelné. Alan Turing dostane nabídku, aby v době druhé světové války pracoval na dešifrování německých depeší, posílaných pomocí stroje Engima, který dokáže vytvořit nepředstavitelně velké množství kombinací kódů. A navíc Turingovi šlapou na krk i představitelé armády, kteří po něm chtějí výsledky okamžitě a co nejrychleji. A nakonec k tomu hlavnímu momentu, kdy k prolomení Enigmy dojde, napomůže zdánlivá náhoda. Ovšem s pomocí této náhody jsou německé zprávy dešifrovány mnohem snáz a válku se daří převracet na vítěžnou stranu....

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Ciment - Soukromý odzemek (2011)

14. 4. 2016
To, že skupina Ciment je legendou valašského rocku, je všeobecně známý fakt. Kdysi jsem četl zajímavé srovnání, že totiž Ciment hraje to, o co se marně pokouší jiná valašská skupina Fleret. Skupina okolo Petra Zezulky se inspiruje u hutného kytarového hard rocku ve stylu Black Sabbath, do kterého umně roubuje valašskou melodiku s texty jak v nářečí, tak i ve spisovné češtině.

Třetí album, vydané skoro 20 let od prvního, je v dobrém smyslu slova pomyslným vrcholem tvorby Cimentu a nejen proto, že některé ze skladeb na tomto albu nejsou úplné funglovky a skupina je na koncertech hrála už před 20 lety (3,6,7,12, atd.). Dá se říct, že po debutovém albu Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči a druhém albu Vzývali Satana ogaři z Kychové, když měli na poli už všechno hotové, které na mě působilo mírně (silně) nedotaženým dojmem, se Cimenti opravdu našli a vytvořili album, které šlape od začátku do konce.

Senam skladeb:

1. Hej, mistře z venkova 04'21"
2. Soukromý odzemek 04'03"
3. Moja milá holubičko 04'13"
4. Babizna ze Psí Lhoty 02'50"
5. Nekonvenční básník 06'48"
6. Hospoda v sídlišti stavěná 04'48"
7. Dívky, ach dívky, co děláte? 05'02"
8. Badatel 01'36"
9. Smutek podivný 02'56"
10. Čtyřikrát 01'44"
11. Staříčku náš 03'18"
12. Valašské hory moudré 02'28"
13. Hento etno 01'54"
14. Když jsem šel z hospody (bonus) 05'11"
15. Rozhovor s Pepkem (bonus) 03'44"

Celkový čas: 54'58"
Celkové hodnocení (1 - 10): 8

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

101 úkolů za 1001 dní

13. 4. 2016
Úkol č. 90 - Nechat opravit notebook (splněno 9.9.2015)

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Iron Maiden - The Book Of Souls (2015)

12. 4. 2016
Iron Maiden je legenda v pravém slova smyslu a málokdo by si dovolil tento fakt zpochybnit, aniž by se tímto zpochybněním doživotně znemožnil.

Po téměř 40 letech aktivního hraní je samozřejmě jasnější než tma, že i frekvence vydávání nových alb je volnější. Toto album vychází - mimo jiné i s ohledem na zdravotní problémy zpěváka - s pětiletým odstupem od alba předchozího a nebudu daleko od pravdy (což ostatně nejsem nikdy, a to se mi na mně samotném líbí asi nejvíc), když uvedu, že jde bez nadsázky o vrchol tvorby Iron Maiden.

Na první pohled mě album zaujalo celkovou stopáží, protože hodinu a půl trvající album už v posledních letech nikdo nevydává. A pak taky tím, že do této celkové stopáže se vešlo jedenáct skladeb nabitých rockovou energií s texty až na výjimky odkazující na mayské legendy.

Ostatně i stopáž jednotlivých skladeb není zrovna rockersky standardní. Už ta úvodní si z celkové stopáže ukrojí osm a půl minuty, což je stopáž, se kterou naposledy laborovala Metallica na albech Master of Puppets, resp. ...And Justice For All. Když dodám, že celkově nejkratší je Tears of a Clown, která se zastaví dvě vteřiny před koncem páté minuty, už je jasné každému, že toto album se opravdu bez detailu povedlo.

A naštěstí i navzdory délce jednotlivých skladeb i délce celkové nezačne poslech nudit. Čtvrtá skladba The Red and the Black sice třinácti a půl minutou může nepřipraveného posluchače poněkud znejistět, ovšem Iron Maiden nejsou The Doors, aby tak dlouhou stopáž vyplýtvali na opakování dvou veršů. A závěrečná Empire od the Clouds je i se svými osmnácti minutami naprostým skvostem a dává albu tu nejlepší tečku.

Seznam skladeb:

1. If Eternity Should Fail 08'27"
2. Speed Of Light 05'01"
3. The Great Unknown 06'37"
4. The Red and the Black 13'33"
5. When The River Runs Deep 05'52"
6. The Book Of Souls 10'29"
7. Death or Glory 05'12"
8. Shadows of the Valley 07'32"
9. Tears of a Clown 04'58"
10. The Man of Sorrows 06'27"
11. Empire of the Clouds 18'02"

Celkový čas: 1:32'13"
Celkové hodnocení (1 - 10): 9,5

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

WE 14/2015

11. 4. 2016
V pořadí čtrnáctý víkend s dětmi byl mírně zredukován na víkend se synem a psem. Ovšem ani tato informace nezkazila tradičně pozitivní vyznění víkendu, kterému nezabránily ani dlouhé stojící kolony v místech, kde kolony nemají co dělat. Cesta se synem a psem zpět ke mně byla už v pohodě, silnice skoro celou cestu volná a čas dojezdu optimální.

Protože jsem měl s sebou jen 50 % svých dětí, musel jsem tomu uzpůsobit program. Dopoledne jsme proto v sobotu hlavně dělali důležité věci, syn četl svou rozečtenou knížku, já se staral o krvelačné monstrum a po obědě, který jsem tradičně upekl v místní pizzerii, jsme se domluvili s partnerkou a spolu s jejími dětmi vyrazili do dětského vědeckého centra. Protože psovité šelmy dovnitř nesmí, zůstal krvelačný maltézák protentokrát doma.

A protože dětské vědecké centrum má univerzální program i pro nás zkušené a větrem ošlehané rodiče, není divu, že jsme se zdrželi až do večera a museli tak odřeknout původně plánované kino. Místo toho jsme se zastavili u mě a jako každá slušná rodina zamířili na večeři do místní restaurace, kde jsme si nandali, co hrdlo ráčilo. A ještě před spaním zhlédli jeden z klenotů mé domácí filmotéky.

V neděli to hodně dlouho vypadalo na pohodový průběh. Leč první zádrhel se projevil už ve chvíli, kdy vlak, do kterého jsme se synem a psem nastoupili, měl asi 15 minut zpoždění a přípojný vlak se rozhodl na nás nepočkat. Třičtvrtěhodina v přestupní stanici byla nakonec nudná tak, že víc nudná už být nemohla. Pak dojezd, předání syna i psa i dárku dceři k uplynulému svátku a nakonec cesta zpět. S ohledem na akutní nával únavy jsem se rozhodl nestopovat a cestovat autobusem. Po třech objížďkách a jedné koloně jsem byl nakonec rád, že jsem zapadl do postele.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

101 úkolů za 1001 dní - úkol č. 90 - Nechat opravit notebook (2/2)

9. 4. 2016


Ze tří dnů byly nakonec jen dva. Totiž už druhý den dopoledne mi volali ze servisu, že notebook je v pořádku a šlape jako švýcarské hodinky.

I zajásal jsem a po práci se vydal pro něj. V servisu mi ochotný technik všechno předvedl, odzkoušel, já potvrdil přijetí a radostně odkráčel domů.

A doma jsem zkusil všechno znovu a všechno fungovalo.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

101 úkolů za 1001 dní - úkol č. 90 - Nechat opravit notebook (1/2)

8. 4. 2016
Můj notebook se rozhodl jednoho večera vyhlásit občanskou neposlušnost. A to se projevilo tím, že ať jsem otevřel co jsem otevřel, všude vpisoval krasopisně písmeno ů. Do textového editoru, do vyhledávacího řádku, do adresního řádku, do tabulky v Excelu, všude.

Chvíli jsem to nechával plynout, ovšem pak se ve mně něco vzepřelo a notebook jsem vypnul v domnění, že po následujícím zapnutí bude vše v pořádku.

Nebylo.

První den jsem tak strávil hledáním správného servisu. A našel jsem. Odpoledne po práci jsem se dopravil do příslušné ulice, kde jsem vstoupil do příslušné provozovny a rovněž příslušnému člověku za pultem sdělil podstatu mého trápení. Odpověděl, že tato závada je pravděpodobně opravitelná, tudíž nemám mít starosti.

Ovšem přijít potom domů a nemoci zapnout notebook a dělat to, co s ním dělám každý den, bylo poněkud nezvyklé. Proto jsem večer usnul neuvěřitelně brzy.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

101 úkolů za 1001 dní - úkol č. 27

7. 4. 2016

27   Začít chodit plavat (splněno 21.7.2015)

Tak došlo po dvou letech od stanovení mé první stojedničky úkolů ke splnění dalšího, a to začít chodit plavat.

Zjistil jsem, že plavat stále umím. Jen se musím motivovat k tomu chodit častěji a hlavně pravidelně.


Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

101 úkolů za 1001 dní II - další splněné úkoly

6. 4. 2016


Od minulého přehledu splněných úkolů ve druhé stojedničce přibyly v kategorii splněných tyto úkoly:

23. Pořídit knihu: Neil Gaiman - Oceán na konci uličky (splněno 11.7.2015)
25. Přečíst knihu: Neil Gaiman - Oceán na konci uličky (splněno 12.7.2015)
27. Sepsat recenzi: Neil Gaiman - Oceán na konci uličky (splněno 12.7.2015)
29. Nový tablet (splněno 25.2.2015)
31. Napsat za rok 2015 více než 270 článků (splněno 30.6.2015)
40. Užít si s dětmi letní dovolenou - 2015 (splněno 30.8.2015)
43. Sepsat a zveřejnit zážitky z dovolené 2015 (splněno 31.8.2015)
45. Dort pro syna - 2015 (splněno 5.5.2015)
46. Dort pro dceru - 2015 (splněno 9.6.2015)
59. Pořídit knihu: Sergej Lukjaněnko - Nová hlídka (splněno 28.6.2015)
60. Přečíst knihu: Sergej Lukjaněnko - Nová hlídka (splněno 28.6.2015)
61. Sepsat recenzi: Sergej Lukjaněnko - Nová hlídka (splněno 29.6.2015)
65. Vytvořit a zveřejnit statistiku k 10 letům blogu (splněno 3.3.2015)
69. Navštívit ZOO (splněno 25.4.2015)
70. Představit si s partnerkou navzájem děti (splněno 25.4.2015)
87. Kalendář na rok 2016 (splněno 7.3.2015)
99. Tenisky na léto (2015) (splněno 16.5.2015)

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Vesnice (2004)

5. 4. 2016
Trochu podivný film o vesnici, existující daleko od civilizace. Od okolního světa ji odděluje Zakázaný les, ve kterém žijí Ti, o nichž se nemluví, tajemní tvorové, které přitahuje červená barva. Proto všechno červené, co se ve vesnici objeví, musí být ukryto nebo zničeno. Podobně když se objeví červená kytka, dívky ji zakopají do země.

Na hranicích zakázaného lesa, za nímž se nachází tajemné Město, stojí hlídkové věže, kde vždy někdo z vesnice v noci hlídá, zda se neblíží Ti, o nichž se nemluví; zejména poté, co se po vesnici začínají objevovat mrtvoly zvířat stažené z kůže. Místní mladík Lucius žádá o svolení vydat se zakázaným lesem do Města, což je mu zapovězeno. Lucius po čase objeví, že do zakázaného lesa vstupuje prostoduchý Noah a domnívá se, že na základě kontaktu s Městem by se mohl najít způsob, jak Noahovu prostoduchost vyléčit. Když se do Lucia zamiluje nevidomá dcera místního učitele, Noah Lucia napadne a zraní nožem. A i když Lucius tento útok přežije, má v ranách infekci, proto je nutné přinést léky z Města. A nevidomá učitelova dcera je vybrána jako jediná, kdo se může do Města přes zakázaný les vydat, protože Ti, o nichž se nemluví, na ni pravděpodobně útočit nebudou. A tak se dívka vydává na dalekou cestu, při níž zjistí, že v zakázaném lese není sama...

Trochu rozvláčný, ale zajímavý film před spaním.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

U zubařky po dovolené

4. 4. 2016
Jestliže existuje něco, na co se dá vždy a všude a za všech okolností spolehnout, je to fakt, že pravidelně navštěvuji zubní ordinaci. Tak tomu bylo i tentokrát, kdy jsem v průběhu prvního týdne po návratu z dovolené nakráčel do zmíněné ordinace.

Zubařka měla nepředstíranou radost, že mě vidí. Usadila mě, upravila polohu křesla, zabodla jednu i druhou injekci a pustila se do díla. Nejprve ze zubu odstranila to, co do něj dala minule, pak se věnovala dalším věcem. V jednu chvíli jsem viděl, jak mi do různých míst zubu zabodává jehly různé délky a nakonec mi oznámila, že hodinu nemám nic jíst.

Nakonec mě odvedla k rentgenu, oznámila mi, že příště zkusíme nandat Muzeum. Nebo jinou stanici metra.

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text

Top 5 březen 16

1. 4. 2016


Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším z uplynulého měsíce:

Nejčtenější články:
1. Na pivo s kámošem, s kámošem na pivo, na pivo s kámošem, s kámošem na pivo 138 čtenářů
2. Červenec 2015 130 čtenářů
3. Domácí péče (2015) 116 čtenářů
4. Kobry a Užovky (2015) 103 čtenáři
5. WE 13/2015 aneb Červencový bonus 96 čtenářů

Odkazující weby:

1. www.google.cz 235 použití
2. ratka.blog.cz 124 použití
3. lobo.blokuje.cz 31 použití
4. www.google.sk 23 použití
5. plus.google.com 22 použití



Návštěvnické země:

1. Spojené státy 4575 návštěvníků
2. Česká republika 4043 návštěvníků
3. Portugalsko 147 návštěvníků
4. Rumunsko 103 návštěvníků
5. Polsko 80 návštěvníků

Prohlížeče:

1. Firefox 51 %
2. Chrome 43 %
3. Safari 4 %
4. Internet Explorer 1 %
5. SamsungBrowser 1%

Operační systémy:

1. Windows 74 %
2. Macintosh 9 %
3. Android 7 %
4. iPohone 4 %
5. Linux 3 %

Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
Celý text