Taneční 03/10

Přestože se i letošní leden táhne jako med, doškali jsme se už třetí lekce tanečních. A i když jsem to nejspíš zmínil už dříve, chodit po více než 30 letech opět do tanečních má svoje kouzlo a poetiku.

V první polovině jsme prosvištěli tance, co jsme už znali, s mírnou úpravou figur v čače a ve waltzu, ovšem ve druhé polovině se zhmotnila moje noční můra. Tango. Tanec, o kterém nic nevím, kromě toho, že existuje.

Nuže poté, co jsme si jej zkusili, jsem se své milované několikrát omluvil, že mi to opravdu nejde, ovšem v závěru jsem si to vykompenzoval polkou. Jako by se do mě vlila čerstvá krev, dostal jsem se do svého živlu a za doprovodu odrhovačky o devíti kanárech, co nejdou do páru, jsem předvedl své celoplošné pojetí tance, při kterém mi musí ostatní páry z cesty. Užili jsme si to náramně a do dalších lekcí hledím s velkým optimismem.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jógový 2020/04

Je pěkné vidět, že lidí, kteří rádi cvičí, se schází přibližně konstantní množství a že patřím ke stálicím mezi nimi. A to je dobře.

Tak tedy i tentokrát jsem - až na cviky, které jsou a budou za hranicemi mých možností - dělal vše pro to, abych cviky, na které si troufnu, vykonal co nejlépe. A i tentokrát jsem věděl, že některé věci prostě musím udělat méně šikovně, protože má vlastní šikovnost je nižší než šikovnost nezbytně nutná. A i tentokrát jsem poté, co se mi začala tak nějak trochu motat hlava, dělal některé cviky jen na půl energie, což ve finále nevadilo. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Ze Statenic přes Přední Kopaninu do Divoké Šárky

Po výletě do Poličky jsme vstávali později než obvykle, což ale nebránilo tomu, abychom okolo oběda trochu ušetřili čas a zase jednou vyrazili ven.

První fáze znamenala cestu do zastávky Bořislavka a potom integrovaným autobusem do zastávky Statenice, U kovárny. A pak nás už čekala jen turistická trasa.

Postupně jsme se vymanili ze Statenic a pololesem došli k Juliáně, což je památník, na jehož znovuobnovení se pořádá veřejná sbírka. A rozhodli jsme se pokračovat lesem k Přední Kopanině, což se ukázalo jako moudrý tah.

Takže po nějakých třech hodinách jsme byli zpátky doma a bylo nám hezky. A to je hlavní.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

První letošní návštěva Poličky

I stalo se, že opět nastal den, kdy bylo na pořadu dne navštívit Poličku a má dítka. I vyrazili jsme opět brzy ráno, neboť tak je to správné a během dopoledne jsme byli na místě.

Co nás zarazilo, bylo větší než nemalé množství sněhu všude. Skoro jsme zalitovali, že jsme si nevzali foťáky, protože takhle nám nebude nikdo věřit, že jsme ten sníh viděli.

Můj drahý syn i se psem se brzy připojil k nám. Udělali jsme si procházku s příjemným rozhovorem a došli do muzea, kde nám sdělili, že za chvíli budou mít polední pauzu a jestli budeme tak hodní a přijdeme později. Nu což.

Protože moje milovaná chtěla poznat poličské pivo, vstoupili jsme do jedné z restaurací, v níž toto čepují. Současně s pivem jsme si dali i oběd. Můj syn pochopitelně pivo neměl, má na ně ještě čas.

Po obědě se zjevila i moje drahá dcera, která se projevovala jako typická už plnoletá holka. A protože jsem chtěl zažít i trochu té kultury, šli jsme na odloženou prohlídku muzea nejen o historii Poličky a okolí, navíc i o historii sklářství a životě Bohuslava Martinů.

Poté se od nás dcera oddělila a my dál pokračovali jen s mým synem a psem. A protože zima byla krutá, poslední necelou hodinu jsme strávili v kavárně. Pak jsme se rozloučili i se synem a vrátili se domů, kde jsme šli spát relativně pozdě. O tom až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Taneční 02/10

Týden po prvních tanečních jsme se do Kongresového centra, kterému my pamětníci říkáme pořád Pakul, vydali podruhé. A šli jsme už najisto.

Protože jsem měl za sebou několikadenní zápřah, mohl jsem působit lehce unaveně a taky jsem se tak cítil. Ovšem taneční mistr s partnerkou se rozhodli jet naplno, pročež jsme si v první půlce prosvištěli všechny čtyři tance z první lekce a ve druhé na nás nalíčil past, a to populární cha-chu.

A ačkoli jsem opravdu bojoval (a většinu času prohrával) s únavou, nebylo to napoprvé po těch letech až tak špatné a určitě to ještě vychytám lépe.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jaký jsem herec

Pokaždé, když napíšu něco o svých hereckých zkušenostech, musím se tomu lehce pousmát. Mé herecké výstupy zná ve skutečnosti málokdo a málokdy si jich vůbec někdo všimne.

A proto jsem rád, že jsem to dotáhl až do seriálu Místo zločinu Ostrava, konkrétně do druhé epizody nazvané Kilometr pod zemí.

Prohlédnout si ji můžete tady.

Všímavější mě poprvé uvidí v čase 28:19 jako člověka u baru, krátce poté v čase 28:50 coby přicházejícího do hospody (poznávací znamení modrá bunda a přicházím jako třetí ze čtyř příchozích) a nakonec v čase 47:20 kdy se opilecky divím prchajícímu člověku, co chvíli předtím bodl jiného člověka kudlou.

Tolik tedy k mému vstupu do světa seriálových herců.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jógový 2020/03

Po akčním víkendu jsem se, ostatně jako vždy, na hodinu jógy opravdu těšil. Cvičení mi totiž pomohlo zbavit se vleklých potíží s mou bederní páteří, což moje milovaná oceňuje.

Možná by to mohlo vypadat jako velká výhoda, že mám svou vlastní lektorku jógy, ovšem skutečnost je taková, že v tělocvičně jsem jeden z účastníků a nemám žádné výhody, ani ty zdánlivé.

A ostatní cvičící už berou naše vzájemné pošťuchování jako nedílnou součást těchto lekcí, což je dobře. Takže i tentokrát jsem se dobře protáhl, dal tělu zabrat a doma pak usnul velice rychle.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Akční víkend

Jsem člověk pracující a pracovitý. Svou práci mám rád, protože mám tu výhodu, že se mi práce vyvinula z mého koníčka. A jsem rád, když vidím výsledky svojí práce, které mě umějí potěšit.

Možná proto jsem rád, když jsou mi svěřovány úkoly, které by mnozí jiní asi nezvládli, čímž je mi projevena důvěra, o kterou se takto mohu opřít. A to se stalo, když se vedení firmy rozhodlo, že se firma přestěhuje do jiných prostor ve čtvrtém pražském obvodu.

A proto se celý týden nesl v divoké akčnosti, neboť bylo potřeba vše připravit a v pátek začít rozebírat. Proto jsem v pátek dorazil domů úplně vybitý jak tužková baterie. Ovšem tím celá akce nekončila.

V sobotu jsme se svou milovanou nejdříve vyrazili na jedno zajímavé školení kousek od Kačerova, kde jsem kdysi bydlel, a potom jsem vyrazil do nového pracoviště, kde už kolegové byli a než jsem se stihl rozhlédnout, už jsme byli v plném zápřahu, který trval až do hodně pozdě.

A pak nastala neděle, chvíli po deváté jsme se rozjeli a chvíli po čtvrté hodině odpoledne jsme měli splněno. A mohli jsme si říct, že si můžeme odfrknout.

Nikdo se nemůže divit, že jsem pak usínal téměř vestoje.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Druhý letošní odběr

Mé odběry plazmy se, jak už každý, kdo mě čte dost dlouho, ví, odehrávají se čtrnáctidenní periodicitou. A jako pokaždé, tak i tentokrát tomu bylo stejně.

Nepřekvapilo mě, že si mě vzala do své péče stejná sestřička jako minule; potěšilo mě, že můj tlak byl tentokrát v pohodě už napoprvé a že se mírně změnila moje hmotnost.

A i rozhovor s lékařem byl na dobré úrovni, takže nic nebránilo tomu, abych si odběr užil. A samosebou nemůžu zapomenout, že jsem se potkal opět s Vlastimilem Šantrochem a dalšími lidmi, které už znám a kteří už znají mě. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Do tanečních

Kdo mě čte delší dobu než posledních pár dní, ví, že mám rád hudbu a když je příležitost k tanci, málokdy se nenechám zlákat. A protože syn mé milované chodí už do několikátého kurzu tanečních, přišla moje milovaná jednoho dne s naprosto skvělým nápadem, že by bylo dobré, abychom do nich chodili taky.

Z důvodu, který je jasnější než tma, jsem souhlasil v domnění, že začátek kurzu je kdovíkde v budoucnosti, a pustil to z hlavy. Až do toho dne, kdy kurz skutečně začal.

I sešli jsme se po práci, přestrojili, seběhli k metru, dojeli do stanice Vyšehrad a poté vstoupili do legendárního Pakulu, abychom po chvíli bloudění našli správný zrcadlový sál. Odložili jsme svršky a poté, co jsme vyfasovali své karty účastníků kurzu, zazněla hudba a první lekce začala.

Na to, že šlo o úplně první lekci, jsme do tajů umění tanců vstoupili radikálně. Hned první jsme se začali učit foxtrot, následovalo blues, jive a po přestávce se přidal waltz. Samozřejmě nejprve nácvik kroků, pak nácvik kroků s hudbou a pak samotný tanec v párech.

A když jsme odcházeli, bylo mi jasné, že nám to půjde a že to bude v pohodě.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jógový 2020/02

Druhá letošní jógová lekce proběhla opět v pondělí. Ovšem nebylo to jen tak, jak je u mě obvyklé.

Začnu postupně od začátku. Nějak se to sešlo, že jsem si na pondělní pozdější popracovní odpoledne domluvil schůzku u své obvodní lékařky. Ovšem přepočítal jsem se.

Čekárna byla plná až k prasknutí, takže moje bludná představa, že nejpozději do dvaceti minut jsem venku, se rozplynula asi jako iluze o tom, že v hlavě příznivce SPD se zrodí smysluplná myšlenka. I usadil jsem se a pozoroval cvrkot a hodiny. Mezi ostatními čekajícími byla výrazná zejména jedna starší žena, která v několikasekundových intervalech kašlala, přičemž její kašel připomínal spíše zvuk řezání ocelových plátů otupělou pilkou na železo. A podobně jiná žena, kterou doprovázel její předškolní potomek, který pravidelně vykřikoval, aby náhodou někdo z dalších čekajících neusnul.

Takže když jsem se konečně dostal do ordinace, vyřídil vše nutné a vyšel z ordinace, bylo jasné, že před jógovou hodinou nestihnu zastávku doma, i zavolal jsem své milované a požádal ji, aby vzala mou tašku s věcmi, že se setkáme až na místě. A tak to i dopadlo.

Hned na úvod mi moje milovaná sdělila nepotěšující zprávu. Totiž, že čtvrtá myška, které jsme během vánočního období poskytli azyl, po necelých třech týdnech u nás odešla do myšího nebe. Soudě podle toho, že u nás docela dobře prospívala, z vystresované vyhublé myši téměř bez srsti se stala mnohem méně vystresovanou myší, jejíž hmotnost vzrostla z 270 gramů na 330 gramů a srst měla postupně po téměř celém těle, se na ní nejspíš podepsala (ne)péče předchozího hlídače.

A samotná lekce byla i tentokrát podobná té předchozí, hlavně zaměřená na protahování, protože už následující den nás po dlouhé době čekala první lekce tanečních.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Břevnov

Kdo bydlí jako my v Praze 6, má to kousek do Břevnova. A v Břevnově je proslulý klášter. A den poté, co jsme absolvovali skupinový výlet, jsme se rozhodli pro krátkou procházku a protože bylo krásné březnové počasí, jak je v půlce ledna obvyklé, prošli jsme se do Břevnova.

A klášterní areál jsme si krásně prokráčeli, hodně toho nafotili a - to bude pro mnohé překvapení - zakončili u dobrého místního piva. A hned poté jsme se rozhodli dojít domů po svých a nespoléhat na MHD, protože i pěšky jsme domů došli včas a za světla.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Ze Srbska přes Korno do Litně

Milí čtenáři a neméně milé čtenářky. Nebudu to zapírat - jsem turista. A výborný turista. A kdo si pamatuje můj loňský článek o výletě k hrobu Františka Palackého, ten si dá dvě a dvě dohromady a ví, o čem je tento článek.

Nuže, druhou lednovou sobotu jsme se vydali na pražské hlavní nádraží, kde jsme se setkali se stejnými organizátory, co pořádají tyto výlety. Dorazili i lidé, které jsem si právě z výše uvedeného výletu pamatoval. A po chvíli jsme nastoupili do vlaku a frčeli směr Beroun, abychom vystoupili v zastávce Srbsko.

Čekala nás asi tak desetikilometrová túra přes nedaleké Údolí Děsu a rezervaci Koda, kde bylo mnoho pěkných míst na focení, a pak přes obec Korno do Litně, kde byla závěrečná část výletu. V Litni je totiž muzeum věnované operní sopranistce Jarmile Novotné a taky Sváťovi Čechovi, který rovněž zde pobýval. Paní místní průvodkyně měla poměrně zajímavý výklad i o dalších místních osobnostech.

A po prohlídce muzea jsme se přesunuli do nedaleké restaurace Ve stínu lípy, kde jsme pokračovali v neformální debatě.

A potom jsme si udělali venku seznamovací kolečko, společnou fotku před Sváťou a prošli se k nedaleké hrobce rodu Daubků, kde je zmíněná operní pěvkyně pohřbena.

A pak už zrychlený přesun na nádraží a s přestupem v Zadní Třebani až domů. Večer zpracování fotek, prohnání myší a zalehnutí. O tom až někdy jindy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Jógový 2020/01

Jak lze předpokládat a jak nejspíš předpokládají ti, kteří vědí, co čtou, když čtou mé velmi duchaplné texty, ve cvičení jógy pokračujeme i po zimní přestávce. A tak jsme se po třech týdnech vydali opět do tělocvičny.

Zkoušel jsem svojí milované předestřít všemožné návrhy a nakonec souhlasila, že cvičení povede tentokrát v lehčím tónu a převážně se soustředí na cviky protahovací, nikoli silové. Což byla dobrá zpráva.

A skupina cvičenců byla dost početná a cvičení opravdu hlavně na rozjezd, protože ten půlrok do prázdnin zase pojedeme v plném tempu a nebylo by snadné ho vydržet. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Z Kozojed do Českého Brodu

Nechci se chlubit, to ostatně ani neumím, ale tento výlet, stejně jako ten novoroční, jsem vymyslel já. To už samo o sobě dává nápovědu, že byl skvělý. Jak jinak.

Po výtečném nedělním obědě jsme tak seběhli do metra a projeli skoro celou Prahou až do zastávky Háje (to není totéž jako poslat někoho do háje, to jen tak na okraj). A po chvíli už jsme nasedali do integrovaného busu a po průjezdu Uhříněvsí a Říčanami a ještě pár místy jsme vystoupili v Kozojedech a vydali se za dobrodružstvím.

Naší první zastávkou byl nedaleký kostel sv. Martina, který stojí na místě původního pohanského pohřebiště a stojí tam už... no, hodně dlouho. Potom lesní procházka chatovou oblastí a údolím Šembery. Krásná klidná místa, zurčící vodní tok, sem tam nějaké to lesní jezírko, prostě pohoda, kterou oba máme rádi.

A postupně se blížil Český Brod a postupně se taky stmívalo. Poslední zastávka u tvrzi Tuchoraz a pak už jen dva kilometry a byli jsme na náměstí v Českém Brodě. Po pouhých třech hodinách turistické chůze.

A kdo mě čte pravidelně, toho už napadlo, že v Českém Brodě je pivovar. Ovšem do pivovaru jsme nešli, jen do hospody, kde točí místní pivo. A protože to byla křesťanská hospoda, i to pivo jsme si užili mnohem lépe.

Pak už jen procházka na nádraží, posečkání na osobák a hurá domů. Úžasný výlet to byl.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

První letošní odběr

Mé odběry se staly už milou tradicí a jistým čtvrtečním rituálem. Tak tomu bylo i u tohoto, kdy jsem dorazil, nejprve využil místní toaletu, neboť v odběrový den ze všeho nejvíce připomínám průtokový ohřívač vody a jiných tekutin.

Tradiční pohovor se sestřičkou, která mě zapomněla zvážit, průvodní list k odběru vytiskla s váhou z minula (takže můžu mystifikovat o tom, že jsem možná i zhubl) a pak pohovor s lékařem, kterého jsem zatím neznal.

A mezitím přišla moje milovaná, takže jsem opět nebyl sám, což je dobře. A pak už do sálu, kde jsem získal křeslo hned u vchodu.

Odběr se asi dvakrát přerušil, nakonec však skončil jako vždy úspěchem. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Novoroční mezi Hostivaří a Uhříněvsí

Už dříve jsme se dohodli, že i na Nový rok vyrazíme někam ven. A moje milovaná se rozhodla spolehnout na mou kreativitu, což se jí mohutně vyplatilo. A to je dobře.

Krátce po obědě jsme se tak sbalili a vyrazili. Nejprve skoro celou trasou A do stanice Skalka a pak autobusem až na zastávku Selská, kde jsme vystoupili a vydali se k nedaleké přehradě.

Ona totiž přehrada v Hostivaři je jedno z mých velmi oblíbených míst a já jsem přece jen už chtěl svojí milované toto místo ukázat. A protože novoroční březnové počasí nám přálo, vyrazilo k přehradě i větší než nemalé množství jiných chodců a rodinných týmů, cyklistů, psů a podobných jedinců. A protože bylo pořád krásně, pokračovali jsme naučnou stezkou proti proudu Botiče, protáhli jsme se starými Petrovicemi a pak po loukách a lesích přes Pitkovice až do Uhříněvsi.

Do Uhříněvsi jsme došli okolo čtvrté hodiny odpolední. Pomalu se začínalo stmívat a moji milovanou napadl vynikající nápad. Ostatně od chvíle, kdy jsem svoji milovanou oslovil, má jen samé výborné nápady. Abych to ozřejmil i méně informovaným jedincům: V Uhříněvsi existuje pivovar a pivovarská restaurace. A moji milovanou napadlo zajít dovnitř a vyzkoušet místní nabídku piva. A to je návrh, ke kterému se neumím nepřipojit.

Proto jsme se z Uhříněvsi vraceli později a až za úplné tmy. A to je dobře. I nám bylo dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Prosinec 2019

Poslední měsíc loňského roku byl netradičně nezimní. Zima se letos asi rozhodla Praze vyhnout obloukem. Snad proto jsme se věnovali poznávacím procházkám po okolí a výletům. Kromě toho jsem ještě před Vánoci stihl tradiční dva odběry, lekce jógy i jiné běžné záležitosti a náležitosti. Vánoce byly v klidu a pohodě, stejně tak konec měsíce i roku. A to je dobře.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text

Narozeninový

Jako každý rok, tak i tentokrát se stalo, že poslední kalendářní den roku je zároveň výročím velmi významného momentu v dějinách lidstva, a to mého narození.

A po delší době jsem svůj narozeninový den trávil v práci, ovšem protože nás bylo celkem málo, tak se ani nedělo moc událostí a většinu pracovních věcí jsem měl hotovou ještě před obědem a po něm jsem to zalomil nezvykle brzy.

Doma mě už čekala moje milovaná, popřála mi k narozeninám, obdarovala mě a večer jsme si otevřeli láhev vína, které mi stoupalo velice rychle do hlavy. Během večera jsme několikrát prohnali naši potkaní komunitu, abychom nějak okolo jedenácté hodiny večerní naposledy v roce 2019 usnuli.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

Celý text