V aule jsem byl šokován a odeslán zcela jinam. Protože vydávání oznámených zásilek je z úplně jiné strany budovy. A tak jsem vyrazil ven, minul větší než nemalé množství věčných obyvatel obrubníků a dorazil do správného vchodu.
Tam jsem se opět ocitl v Mysu beznaděje. Vytiskl jsem si číslo z terminálu a jednoduchou kontrolou shledal, že je přede mnou minimálně 15 a maximálně 32 čekajících. To nebylo dobré.
A protože jsem velmi moudrý a spravedlivý a trpělivý, v pohodě jsem se postavil (místa k sezení byla obsazena nedočkavci, co dorazili přede mnou) a pozoroval cvrkot. Všechny tři přepážky dělaly, co mohly. A lidé se u nich střídali poměrně rychle. Už po necelé půlhodině jsem tak mohl přistoupit k přepážce, prohodit několik zdvořilostních frází a obdržet kýženou zásilku.
No zas taková hitparáda to nebyla. To, co bylo v tom dopise, mi mohli klidně poslat mailem.
Fotka pro dnešní den:
