kolegy, který odešel do důchodu, byl zvláštní. Jeho rozradostněné halekání od první chvíle, kdy vejde do místnosti, jeho pohodářská veselá povaha i jeho fyzikální přítomnost a neotřelé komentáře k vnitropolitické i zahraničně politické situaci, to všechno zmizelo.
A tehdy nám došlo, že to s tím důchodem myslel vážně. A i oběd bez něj, i když jsme si kolektivně dali skvělý rýžový nákyp, byl podivný.
Nuže, vzhůru do dalších dní.
Fotka pro dnešní den:

Hezký den!