Protože mé předposlední školení v tomto směru trvalo cca 27 sekund, očekával jsem obdobný průběh a vydal jsem se blahosklonným krokem pana starosty na nedělní odpolední procházce s panem sekčním šéfem do zasedačky, kde se mělo celé velké mecheche odehrávat. Při vstupu jsem strnul. Zasedačka byla obsazena téměř plně a jen díky tomu, že jsem jako čtyř-až-pětiletý absolvoval dvě lekce baletu, jsem dokázal vtančit k jedné z posledních volných židlí a s elegancí Briana Boitana na ni dosedl, což bylo oceněno velkým potleskem všech přítomných.
Kupodivu jsem nedorazil jako poslední, což mé skromné představení mírně znehodnotilo. Po mé levé ruce se usadil ještě jeden kolega a po mé pravé ruce drobná šikovná blondýnka s dlouhým culíkem a malou pihou velikosti špendlíkové hlavičky asi tak dva centimetry za levým ušním lalůčkem.
Co mě však definitivně zarazilo do sedadla, byla informace od školitele, že nejprve nás čekají dvě a půl hodiny úvodu a po obědě další dvě hodiny. Má idea, že vše se sfoukne za deset minut a ještě bude sranda, vzala do jeleních.
Nuže, abych to zestručnil, pokud jsem zrovna byl v bdělém stavu, dověděl jsem se, že většinu toho, co ve velkém výrobním podniku, který vyrábí výrobky, dělám, dělám špatně, protože jsem neustále ohrožen dopravní nehodou způsobenou nepozorným řidičem vysokozdvižného vozíku, který se řítí patnáctikilometrovou rychlostí, ve tváři výraz Nikiho Laudy v kombinaci s Ayrtonem Sennou, kvedlá šaltrpákou, která má ve směru dopředu dva stupně, a to želvu a zajíce, a pobrukuje si "hen hén, hén, hén," stejně jako bych neměl při průchodu výrobními prostorami mít v uších sluchátka, což mě zklamalo, protože procházet výrobními prostorami velkého výrobního podniku, který vyrábí výrobky a mít v uších Black Sabbath, AC/DC a podobnou klasiku, která pohladí, nemá ideově chybu. Ale globálně to chybu má. A velkou.
Po dvou a půl hodinách, během nichž jsem si zapamatoval i telefonní číslo na hasiče a taky to, že když uvidím požár, tak nemám použít mobil na natáčení krátkých ohnivých videí, ale vyhlásit poplach, jsme se odebrali na oběd. A po obědě nás čekala druhá část. Nejprve se ale objevila dáma dámského pohlaví z personálního oddělení. Typická kočička, která ráda škrábe. Ve chvíli, kdy jsem mírně přivřel oči, jsem si ji dokázal představit jako krotitelku tygrů. A po jejím krátkém výstupu přišel další školitel.
Dvouhodinové školení o elektřině a věcech s ní souvisejících mě utvrdilo v tom, že nedělám špatně jen většinu věcí, které ve velkém výrobním podniku, který vyrábí výrobky, dělám, ale že špatně dělám všechno, protože minimálně dvě až tři třetiny toho, co dělám, bych měl dělat buďto pod dohledem statného ošetřovatele, nebo vůbec. Závěr patřil školení první nebo poslední pomoci při zásahu elektrickým proudem, což bylo, jak sami uznáte, velmi vzrušující.
Nakonec se školitel rozhodl, že si napíšeme test. A když viděl ty naše protažené - neprotahujte ty ksichty!, rozhodl se, že nám nejprve přečte otázky a pak ke každé otázce oznámí, zda jde o odpověď a, b, c, d, nebo nějakou jinou.
A proto jsme všichni testem prošli. Tak je to správné. Tak to má být. Mě to nepřekvapuje.
Fotka pro dnešní den:
