Asi jako každý jsem v určitém věku toužil po tom mít přátele a mít jich hodně. Postupně se mi to začalo plnit. Když obsahoval můj seznam v adresáři prvních 100 jmen, cítil jsem se jako král světa.
Postupně se počet přátel zvyšoval a já jsem se tomu nebránil. Přijímal jsem mezi své přátele každého, kdo se aspoň trochu přátelsky projevil. Někteří přátelé se ztráceli, jiní přibývali, až se jejich počet ustálil na přibližně stejné podobné hodnotě.
A pak přišel můj pád na hubu. Jak se to tak říká. A v první chvíli jsem to neřešil, ale poté, co jsem se aspoň trochu stabilizoval, jsem se nad tím zamyslel. A vyhodnotil jsem situaci.
A proto když jsem začal znovu získávat pevnou půdu pod nohama, jsem svůj seznam přátel proškrtal. Možná dvanáct, možná šestnáct lidí z něj zmizelo. Oproti tomu tři nebo čtyři přibyli. A ti tři nebo čtyři převážili misku vah do pozitivna oproti těm asi dvanácti nebo šestnácti odebraným.
A co je nejlepší, z těch dvanácti nebo šestnácti odebraných se nikdo nepokusil o znovunavázání kontaktu.
Fotka pro dnešní den:
