Náhoda tomu chtěla, že jsem se na echo dostal dříve. A byl to poměrně zajímavý zážitek, to zase jo. Lékařka mi nejprve nařídila, abych se uložil na levý bok. „To ale usnu,“ upozornil jsem ji. „Já si Vás probudím,“ odtušila lékařka, načež jsem ulehl a lékařka mi po hrudi jezdila takovým čímsi. V jednu chvilku se z jejího stroje ozývaly podivné zvuky, vzdáleně pžipomínající méně nebezpečné scény z filmu Vetřelec.
Později mi nařídila, abych se otočil na záda. A jezdila mi po hrudi, břiše a krku.
Když bylo tohle všechno za mnou, konstatovala lékařka, že nějaké nálezy na mém dobrém a laskavém srdci jsou, ale nejsou moc významné. Z vytištěné závěrečné zprávy jsem vydedukoval, že levá srdeční síň je na hraniční velikosti a pravá strana je v naprostém pořádku. A s ohledem na můj vysoký tlak mi lékařka doporučila přijít zase za rok.
Fotka pro dnešní den:
