Vše začíná ve chvíli, kdy při rdinné oslavě jedno z dětí přinese lidskou kost. To vede k tomu, že se na scéně objeví policista Erlendur, jehož dcera bojuje na jednotce intenzivní péče o život.
Lidská kost pochází z výkopu na nedalekém staveništi. Postupně se díky spolupráci s archeology daří odhalit nejprve kostru dospělého člověka a pak i kostru dítěte. Pátrání zdánlivě vázne a žádná indicie nevede k odhalení totožnosti obou mrtvých.
Souběžně s tím je popisován příběh z doby konce druhé světové války, příběh rodiny s násilnickým otcem, který týrá jak svou ženu, tak i svou lehce invalidní dceru, snad jen k synovi se snaží být aspoň trochu milý. A oba příběhy se postupně prolínají, aby bylo závěrečné odhalení totožnosti obou mrtvol šokem i pro otrlého policistu.
Musím napsat, že na mě tahle kniha působila pěkně depresivně. V některých momentech jsem tlačil děj očima kupředu. A poslední odstavec byl úplně nejlepší, ale o tom až někdy jindy.
Fotka pro dnešní den:
