Protože uhodilo poledne (teď mne, prosím, nechytejte za slovo, zda to poledne bylo pravé nebo levé), rozhlíželi jsme se pochopitelně i po nějaké dobré restauraci. A na tu jsme narazili, protože denní nabídka skýtala seznam jídel lákavých s cenami vpravdě lidovými.
Usedli jsme ke stolu. Číšník byl poněkud pomalejší, všiml si nás až po deseti minutách, což byl, vzhledem k tomu, jaký jsme dělali hluk, dost slušný výkon. Když se k našemu stolu konečně přiloudil, oznámil nám zkroušeně, že z denní nabídky, kterou jsme všichni tak nahlas obdivovali a opěvovali, už želbohu nic není, ale že když počkáme, tak nám připraví protekční porce řízků s bramborovou kaší.
K řízkům mám, což ví každý, velmi kladný vztah, a kdo k nim kladný vztah nemá, ten chce válku a je fašista. Mí kolegové to viděli úplně stejně, a proto následovalo trojí souhlasné pokývnutí hlavami. Leč čekali jsme ještě velmi dlouho na vytoužený pokrm, protože kuchařovi přestal na potvoru fungovat friťák, díky čemuž ale nakonec protekční porce byla ještě protekčnější, než jsme očekávali.
K řízkům mám, jak už jsem uvedl, ale protože je to velmi moudrá věta, tak neuškodí, když ji zopakuji, vztah velmi kladný, k bramborové kaši velmi záporný. Místní bramborová kaše mírně mé dosavadní zkušenosti napravila, ale nadále jí patří v mé hitparádě příloh velmi pěkné poslední místo. Ale řízek korunoval dílo i celý den. Byl obrovský, bez nadsázky o cca 27% větší než plocha talíře. Zmizel v nás, pilně jsme jej zalili kvalitním pitím a pak nezbylo než vydat se opět konat blaho ve prospěch našich zákazníků.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
0 krát komentováno:
Okomentovat