Jednoho večera jsem se tedy opět jal stopovat z místa A do místa B, kde místem B je myšleno mé momentální neoficiální bydliště a místem A město, ve kterém jsem musel vyřizovat důležité a ještě důležitější záležitosti, z nichž minimálně prostá pětitřetinová většina nesnesla odkladu.
Začátek byl v podstatě optimální. Ani ne po deseti minutách jsem už seděl v autě mladého člověka, který mi hned začal kamarádsky tykat a vysadil mě o nějakých deset kilometrů dále v místě poblíž autobusové zastávky, ale nestojícím v žádné vsi nebo městě. Tam jsem zprvu propadal skepsi a klesal na mysli, zejména když první automobil jedoucí mým směrem mne minul a o něco později jedoucí řidič kamionu udělal totéž, ale řidič přijíždějící bezprostředně po průjezdu řidiče kamionu už zastavil a o necelých dvacet minut později jsem tak už byl na výpadovce z města, které leží na - pro mne - hlavním silničním tahu. A o necelé dvě minuty později už jsem pohodlně jako pán seděl v dalším automobilu, který řídil starší, ale velmi komunikativní řidič, který se ovšem nebál na to šlápnout, a tak jízda ubíhala rychle, někdy i velmi ostře.
Ukolébán pozitivním dojmem z prvních tří řidičů, kteří mi poskytli azyl svých vozidel, jal jsem se stopovat v posledním úseku. A tehdy padla kosa na kámen poprvé. Ochotný řidič se nade mnou slitoval až po půlhodině. Mezitím mne opět minul kamion, jehož řidič se zachoval neochotně při mém čekání na druhého hodného řidiče.
Čtvrtý řidič byl Slovák, ale prohlásil, že do své rodné vlasti dojede přes mé město. Uvěřil jsem mu a v duchu mu blahořečil, ale jen do chvíle, kdy jsem musel přijmout telefonní hovor. Přestal jsem se tak soustředit na silnici a to byl kámen úrazu, na který narazila kosa podruhé. Řidič totiž příliš důvěřoval své navigaci a ta jej během mého hovoru svedla z hlavní silnice a vedla bočními cestami. Když jsem dokončil hovor, zjistil jsem, že v čase, ve kterém jsem měl podle původního plánu, aktualizovaného ve chvíli nasednutí do automobilu čtvrtého řidiče, padat do peřin, jsem nějakých 75 kilometrů od domova.
Řidič tvrdil, že takhle ho vedla navigace a on za žádných okolností nesmí jet jinou cestou, než je ta, kterou mu navigace nabídne. Chtěl jsem ho proklít, ale včas jsem se ovládnul a v době, kdy mne vysazoval nějakých 50 kilometrů od domova, jsem si říkal, že přece nebude tak zle, že přece i přes pozdní noční hodinu stojím u hlavního silničního tahu a že tudíž problémy nemají odkud a kudy přijít.
Kdyby mi někdo tvrdil, že do 50 kilometrů vzdáleného cíle dorazím až 3 hodiny od zahájení stopování, že na první auto budu čekat přes hodinu, protože řidiči jedoucí mým směrem jeli buď plně naloženi nebo byli stiženi selektivní slepotou, že využiji tři auta k této cestě, z toho první a třetí budou auta osobní a druhé bude kamión, že na třetí automobil, už jen necelých 10 kilometrů od cíle, budu čekat přes tři čtvrtě hodiny a že nakonec se do postele dostanu pár hodin před okamžikem, kdy jsem měl další den v plánu vstávat, označil bych jej promptně za suchara a doporučil mu návštěvu mentálního hygienika.
Během následujícího dne jsem tak byl rád, že mne nevidí mé děti. Kdyby mne totiž viděly, budou si nejspíš myslet, že proti nim nekráčí jejich hodný a milý táta, ale hodně zlý zombík.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
0 krát komentováno:
Okomentovat