Pochopitelně bylo nutné celý víkendový program uzpůsobit tak, aby G. mohla co nejvíce odpočívat, tudíž větší část starostlivosti o náš společně trávený čas tak padla na mě, což ale nebylo vůbec na škodu, protože pečovat o milovanou a milující osobu, která vyžaduje, díky svému momentálně zhoršenému zdravotnímu stavu zvýšenou pozornost, není věc, které bych se kdy vyhýbal.
Útlumový program pokračoval i přes sobotu, kdy tak nastalo jediné vytržení z normálně klidového dne, a to návštěva nevlastní dcery (ano, to je ta, o které jsem už psal), což je osoba ještě upovídanější než já, navíc si přišla postěžovat na svého přítele, o kterém je všeobecně známo, že ve srovnání s ním jsem hezčí (což je pochopitelné, a taky je pochopitelné, že nejen ve srovnání s ním), ovšem momentálně nevlastní dcera hodnotila nepříliš pozitivně intelektové schopnosti uvedeného člověka.
Ve chvíli, kdy lamentace nevlastní dcery dosáhla stádia, kdy bylo jasné, že její přítel to začíná mít spočítané, prohlásila nevlastní dcera, že tedy už žádného, ale opravdu žádného chlapa nechce ani vidět.
„No moment," zareagovala G., „to jsem si taky jednu dobu myslela," a dovyprávěla celý příběh o tom, jak právě ve chvíli, kdy se rozhodla soustředit jen na svůj život a s výskytem partnera přestala počítat, jsem se objevil já a zlepšil její život.
„Já vím, mami," natáhla nevlastní dcera, „ale já už jsem prostě rozhodnutá."
„No to si jen tak nemysli," pohrozila G., „protože už je ti dost let na to, abys ze mě mohla udělat babičku."
„Cože?" vytřeštila nevlastní dcera oči a zalapala naprázdno po dechu.
„Myslím to vážně," vztyčila G. ukazovák, „buďto budu brzy babičkou, nebo budu znovu maminkou."
„Přesně tak," navázal jsem svým proslulým kultivovaným hlasem, „tak se rozhodni, co je pro tebe snazší."
„No tak," odpověděla nevlastní dcera chvíli poté, co znovu nabyla duševní rovnováhy, „si to užijte."
Fotka pro dnešní den:
0 krát komentováno:
Okomentovat