Koralina a svět za tajnými dveřmi

Když jsem četl knihu o Koralině, už tenkrát jsem si představoval, jak by tato mírně hororová pohádka, ve které hrají dost podstatnou roli čtyřdírkové knoflíky, vypadala ve formě filmu. A film jsem konečně viděl.

Upřímně řečeno, animované filmy se mi hodnotí hůře než klasické hrané. Už proto, že animace, na rozdíl od živých herců, má více možností, jak dohrávat některé scény, které by v provedení se živými herci byly neuskutečnitelné. A tady se to povedlo.

Kdo četl knížku o Koralině, pro toho, stejně jako pro mne, je film doplňkovým materiálem. Pro mě byl navíc připomenutím děje z knihy, která sama o sobě měla tu správně děsivou atmosféru, i když do příběhu holčičky, která prozkoumává nový dům, do kterého se její přespříliš zaměstnaní rodiče nastěhovali, by asi nikdo děs a hrůzu neřekl. Ale to by nesměl a nemohl znát Neila Gaimana, který, a to je jeho zvláštnost, umí i v jednoduchém příběhu vytvořit mrazení a hrůzu.

Animovaná Koralina tak poznává, že za malými nenápadnými dveřmi vede podivná tubusová chodba do jakéhosi zrcadlového světa, který jakoby naplňoval vše, o čem Koralina ve svém normálním životě jen a pouze sní. Ale sen se brzy mění v noční můru, ze které se zdá nemožné uniknout, a i když jsem věděl, znaje knižní předlohu, jak to celé asi skončí, i tak mě film, byť jen a pouze animovaný, udržel v napětí a pozornosti po celých 96 minut děje.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!