Útlum

Úplně na rovinu a bez mučení přiznávám, že skoro celý leden jsem byl v práci v jakémsi podivném útlumu. Asi na mě dolehla celá tíha problémů současného světa a někde se to zaseklo, což bylo rozebíráno na pravidelné pondělní poradě, což mi zase moc na dobré náladě nepřidalo.

Ale všeho do času a i mé zkušenosti naznačily, že jsem schopný zvládnout svou životní situaci a vzít ji už poněkolikáté do vlastních rukou. Práce je pro mě jeden ze tří pilířů, na kterých se potřebuji znovu postavit. Zbylé dva se budují postupně, první z nich, vlastně druhý z těch tří, už bude brzy snad hotov a u toho třetího platí pořekadlo o dočkání času. Nejsem rád, že nemůžu napsat nic víc konkrétního, ale nerad bych teď něco napsal a pak to zase měnil. Takže opravdu, ale opravdu platí, že až bude vše v pořádku, budu tomu věnovat nejeden* článek v tomto svém nadprůměrně kvalitním proslulém blogu, který se navíc poslední dobou výrazně zlepšil.

Co můžu říct naprosto přesně, je to, že vztah s G., o kterém jsem psal už několikrát, byl pro mě tím správným pokropením živou vodou a tím pravým, co jsem v tu chvíli potřeboval, a že když jí říkám, že o ni opravdu nechci za žádných okolností přijít, tak to myslím upřímněji než jistý bývalý předseda vlády.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!

*) tedy nejméně dva.