Každopádně společnost se sešla a rozjela se do když už ne nejvyšších, tak aspoň hodně známých hor. A místo nemohlo být vybráno lépe. Horská chata tak dokonale odříznutá od civilizace, která si žádala své, že k ní ani bezdrátový signál nedorazil, a i mobily měly se signálem problémy, i když stačilo, kdyby se to někomu chtělo, sejít dolů do vsi, kde v místním kulturáku fungoval jak bezdrátový internet, tak i mobilní signál.
Poslední večer loňského roku začal už odpoledne pomalým ujídáním jídla, které bylo připraveno pro čtyři dospělé, ale svým množstvím odpovídalo potřebám dvanácti hladových dospělých. Naštěstí se sešli lidé milí a sympatičtí skoro stejně jako já, navíc s podobně vytříbeným hudebním vkusem, a tomu odpovídaly i zvuky linoucí se z nedalekých strojů na výrobu hluku. Zábava proudila rovněž tím správným směrem a nikdo se tudíž nemůže divit, že příchod začátku posledního roku lidské civilizace - i když podle Svědků Jehovových jsem přežil už minimálně osm konců světa - jsme přivítali v podroušeném stavu a v pololeže.
A protože nálada byla stále výborná, prodloužil jsem si novoroční víkend až do pondělního dopoledne.
Fotka pro dnešní den:
0 krát komentováno:
Okomentovat