Mladší o 10 let

Poté, co jsem se během necelé hodiny stal z hipísáka opět seriózním gentlemanem britského střihu s vysokým morálním kreditem, jsem plavným krokem nakráčel do kanceláře, kde má vylepšená vizáž způsobila šok. Všichni přítomní lidé ztichli, čerstvá kolegyně dokonce uprostřed slova, takže na mě hleděla s tak rozevřenými ústy, až mě napadla jistá erotická asociace, předseda nedonesl svůj chlebíček se šunkou k ústům a i pes pracovníka ostrahy zapomněl zaštěkat.

„Teda," vydechla čerstvá kolegyně po několika dlouhých minutách, kdy se jí vrátila duševní rovnováha, protože právě jí se duševní rovnováha vrací nejpomaleji, „moje nervy, kolego. Ale jste teď minimálně o deset let mladší."

„A hezčí," dodal jsem já, na což už čerstvá kolegyně jen beze slova hluboce přikývla.

Nejnovější děvče v našem skvělém týmu, stále ještě v zácviku, rovněž ocenila mou změnu vizáže a loupla po mně očima tak, že mladší kolegové, co jsou blíže její věkové kategorii, by ten pohled v jejích očích rozchodili jen s pomocí plného kýble ledu a froté ručníků. Přece jen, i když se někdy chovám spontánněji, než jak by se slušelo vzhledem k mému rodnému číslu, už mám od této věkové kategorie mírný odstup, a navíc, jak jsem zmínil v rozhovoru s kolegou, co se jmenuje stejně jako jeden slavný francouzský monarcha, kdybych nebyl ve svých mladých letech nesmělý mládenec jako František Koudelka z STS Chvojkovice Brod, byla by tato nejnovější slečna mou dcerou.

Ale abych to zkrátil, pochvalný komentář jsem si vyslechl od všech, co mě ten den viděli. A jejich pochvaly jsem si zasloužil.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!