Likvidace

Vždy když dlouho přemýšlím o tom, co psát, procházím archívy s rozepsanými články. Takové procházení bylo i na počátku tvorby tohoto článku, ale archívy obsahují jen články, které jsou z dnešního úhlu pohledu zastaralé, objevují se v nich postavy, které z mého života tak či onak vymizely, události, na které si nikdo z přímých účastníků nevzpomíná nebo vzpomenout nechce, a podobně špatně použitelné náměty.

A tak jsem se po zralé - patnáctivteřinové - úvaze rozhodl udělat to, co jsem měl udělat už dávno a celý archív rozepsaných článků a stejně tak archív článků určených ke zveřejnění "až někdy příště" během jednoho zamračeného a zasněženého odpoledne smazal.

Tím pádem o ně přijdu a přijdou o ně i mí čtenáři. Možná toho budu jednou litovat, protože zveřejněné články zálohované jsou, nezveřejněné nikdy. Ale je tomu tak.

Je tomu i tak, že vždy po víkendu s G. na mě přichází neskutečný stav mezi smutkem a steskem. Potěšit mě v tomto směru může jen příslib víkendu s mými ratolestmi, což je jediné druhé náhradní řešení.

A co se týká mého osobního životního plánu - právě jsem ve fázi nádechu před rozhodujícím krokem k odvalení dalšího z balvanů na mé cestě životem, tentokrát kolosálně velkého.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!