Konkurs II

Je mou předností (jednou z mnoha), že mám kladný vztah jak ke svým dětem, tak k dětem obecně, takže to, že si mě kdysi dávno oblíbily všechny neteře hned během prvního dne, co mě viděly, i to, že až na výjimky dobře vycházím i se syny a dcerami svých známých, je jen dobře. A tak jsem, díky vztahu s G., přišel k jedenadvacetileté nevlastní dceři.

V., jak se tato dcera jmenuje, je, slovy klasika, normálně trhlá jako většina dívek jejího věku, užvaněná je tak, že mi z toho brní uši, protože při mé serióznosti a gentlemanství je jasné, že toho moc nenapovídám, natož abych mlel pantem dvacet minut v kuse bez přestávky na nadechnutí, ale viditelně to u ní budu mít rovněž dobré, protože zatím své mámě nepoložila zásadní otázku o tom, kde ke mně přišla či zda to opravdu myslí vážně.

Úvodní setkání tak proběhlo v pohodě, protože trvalo jen něco málo přes těch propovídaných 20 minut. Zda a jak jsem konkursem na nevlastního otce prošel, se doufám dozvím brzy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!