Firma, která zaměstnává G., totiž jede v nepřetržitém režimu, takže zpočátku vše nasvědčovalo tomu, že v sobotu bude G. muset do práce na odpolední směnu, takže na ples dorazíme později; druhá verze byla, že G. bude muset do práce na noční směnu, což by variantu úspěšného plesu posunulo do rovin teorie. Ale i když moje mysl a přebujelá fantazie byla zaplněná černými scénáři, skutečnost byla o hodně příjemnější.
Když jsem si v pátek večer převzal G. u její práce, potěšila mě jednak svou přítomností, a v druhé vlně tím, že v sobotu do práce nemusí, tedy že se na ples dostaneme. V pátek večer jsme toho už moc nedělali, ale během soboty jsme se do toho pustili s plnou vervou.
Dopoledne připravila G. vynikající oběd, odpoledne jsme byli pozváni na oslavu narozenin manžela jedné z kamarádek G. Trošku jsme se zpozdili, asi tak o tři hodiny, ale nebylo to vůbec na škodu. Byl jsem představen novým známým a rozproudila se debata, během které jsem do sebe intenzivně naléval panáky prvotřídní slivovice.
Když se čas nachýlil, odsunuli jsme se do vedlejší místnosti a tam se přestrojili do plesového. Podle všech, kteří naše nové ustrojení hodnotili, nám to dokonale spolu seklo a sekne. Upřímně řečeno, jiné zhodnocení a jiný výsledek jsem ani v nejmenším nečekal. Přesunuli jsme se do automobilu a vydali se do obce, jejíž název připomíná příjmení jednoho velmi proslulého básníka i příjmení jednoho velmi, byť ne pozitivně, proslulého politika.
Tam na nás čekalo velmi hořké rozčarování. Ples, na který jsme mířili, a o jehož konání jsme byli ujištěni přítelkyní jednoho ze synů narozeninového oslavence, se konal dva týdny před naším příjezdem, ale byli jsme informování o plese v jiné vsi, pojmenované podle součásti výzbroje rytíře. Tam jsme zamířili okamžitě a střelhbitě, ačkoli jsme danou obec neznali a o přesném místě konání plesu jsme se dozvěděli až od místní omladiny.
Kulturní dům nakonec nešlo minout, hudba se linula do dáli a byla slyšet na stovky metrů daleko. Vešli jsme dovnitř, zaplatili vstupné, a hned jsme se vyptávali, kde je tam šatna. Trochu jsme se rozkoukali, odložili svršky a pak jsme šli do výčepu chlastat burbony (já), piváky (já) a colu (G.).
Překvapením tohoto víkendu ovšem nebyl konec, při vstupu do tanečního sálu jsme byli konfrontováni s obrovským nápisem FARNÍ PLES, což na určitý okamžik zrodilo úvahy o tom, jak bude celý ples vypadat. Okamžik našeho vstupu do sálu se kryl s okamžikem slavnostního přípitku v podání místního kněze. Od jednoho z mládenců korzujících sálem s tácy plnými skleniček s vínem, jsem si hned dvě odebral, jako správný gentleman jednu za sebe a druhou za G., a jako správný gentleman jsem obě v okamžiku, kdy byla vyslovena výzva k vypití, do sebe obrátil. Pak jsme našli vhodné místo k sezení, tombolu jsme přehlédli jako velké širé rodné lány, a jakmile začala hudba hrát, vrhli jsme se do víru tance tak, aby vynikla má pověst krále tanečního parketu a lva salónů.
Skupina na pódiu totiž kromě klasických plesovek přecházela i do žánru, který kromě mě obdivuje i oslavenec z předcházejících narozenin. V tomto žánru začínali postupně zlehka, ale později přitvrzovali, a když dosáhli k Ramones a Motörhead, to už byl ten správný ryk, při kterém jsem litoval, že v době, kdy jsem vyrůstal, byl jen Olympic a okno mé lásky bylo stále zavřené.
Vyřádili jsme se dosyta a po vzoru Popelky jsme po půlnoci zvedli kotvu a lehce se přesunuli k domovu. Ale to už byl jiný příběh.
Fotka pro dnešní den:
0 krát komentováno:
Přidat komentář