Ve všech svých ctnostech, kterými jsem proslaven, musím přiznat jednu vlastnost, která mě moc nectí.
Neumím vyprávět vtipy. Nejsem rozsévač anekdot, který by během konverzace navazoval výroky typu "a zná někdo tu o tom inženýrovi, který…,“ prostě nejsem.
Taky spoustě vtipů nerozumím. Zejména dětským vtipům o Spejblovi a Hurvínkovi, školním vtipům o Pepíčkovi (vzpomínám, že jsem měl noční můry z toho, že zatímco většina spolužáků se při podobném vtipu válela smíchy po podlaze, já jsem přemýšlel, co na scénce, kdy paní učitelka řekne "děti, prázdniny jsou za dveřmi," a pohotový Pepíček odpoví "prosím, můžu se tam jít podívat?" je tak vtipného), nerozumím ani fekálnímu humoru dvojice Náhlovský - Mladý, a dokonce ani většině anekdot Ivana Mládka. I když u posledně jmenovaného se občas vyskytl výborný vtip.
Ale abych nebyl jen negativní, z mládí si vzpomínám na vtip, který mě pobavil dokonale. Je o dvou mužích, kteří se dostali do sporu, který vyřešili čestným soubojem na pěsti. Po souboji poražený muž volá za vítězem: "Jen počkej, ty bídáku! Já na tebe napíšu anonym!"
Pravda je, že pisatelé anonymů se většinou vyznačovali různými vlastnostmi, nicméně inteligence mezi těmito vlastnostmi vždy chyběla. A taky jsem se domníval, že psaní anonymních dopisů je už dávno z módy. Inu, jak pro koho.
Kdo čte můj blog pozorně (ano, jsou takoví a tímto je osobně chválím), vzpomíná si na dubnové historky mé návštěvnice z dalekého Karibiku a o dost čerstvější zářijové historky z mé návštěvy v tomtéž Karibiku. Během své návštěvy jsem byl představen celé rodině a přijat s poctami, které se obvykle dopřávaly státníkům či jiným celebritám. Taky jsem byl představen mnoha lidem z blízkého i vzdáleného příbuzenstva, ale abych je nějak charakterizoval, to po mně nechtějte. Na každého z nich mám svůj osobní názor, zároveň nechci rozdmýchávat mezinárodní vášně.
Nu ale vraťme se k anonymu. Má dubnová návštěvnice a osoba mnou v září navštívená má bývalého manžela. Budiž, to se může stát i v horších rodinách. Její bývalý manžel se nechoval, aspoň podle toho, co vím nejen od své návštěvnice, ale i od její rodiny, zrovna podle zásad pánů Gutha, Jarkovského a Špačka. Svou tehdy ještě právoplatnou manželku opustil asi tak měsíc před jejím evropským výletem, během tohoto jejího výletu podal žádost o rozvod z důvodu manželčina "nevhodného chování" a to, že po návratu z Evropy našla jeho manželka svůj dům vykradený právě tímto povedeným jedincem, byla už jen pověstná poslední kapka.
Nuže, tento jedinec (jeho bývalá žena používá k jeho označení slov, která se i po dvaadvacáté hodině musí vypípávat), i přesto, že je již téměř půl roku rozveden, stále trpí zraněným egem a sebelítostí. Nedosti na tom, že si k sobě nakvartýroval novou známost (sestru jedné z kamarádek své dnes již bývalé manželky) pořád má potřebu dávat najevo svou zraněnost a ublíženost. A tak napsal rodině mé návštěvnice anonymní dopis.
No.
Od člověka, který své profilové fotografie v Knize ksichtů stylizoval do tak machistických pozic, že i Vladimír Putin by zbledl závistí, bych očekával, a nejen já, poněkud jiné než zbabělé chování. Ale v tomto případě bych asi očekával moc.
Odvážně sepsaný anonym, kromě několika projevů ublížené sebelítosti, obsahoval velmi zásadní a průlomové sdělení, které všem, kdo tento dopis obdrželi, vyrazilo dech. Totiž, že se jeho bývalá manželka, a teď se, milí čtenáři a neméně milé čtenářky, něčeho podržte, setkala se mnou!!!! Tak to jsem se musel smát nahlas podobně jako mí spolužáci slabomyslným vtipům o Pepíčkovi. Toto oznámení má totiž podobnou hodnotu jako zjištění, že Země rotuje kolem své osy a kolem Slunce, nebo jako zjištění, že při fotbalovém zápase se počítají dosažené góly. Totiž, nešlo o to, že odvážný bývalý manžel ve svém nebojácném anonymu tuto skutečnost sdělil, ale o to, že tuto skutečnost sdělil lidem, z nichž všichni jeho bývalou manželku ve dvojici se mnou viděli a většina z nich vyjádřila se spárováním mé karibské návštěvnice se mnou otevřený souhlas.
Ano, každý má právo aspoň jednou za život ze sebe udělat blbce. Ale málokdo si v tom libuje natolik, aby ze sebe blbce dělal takřka bez přestání.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
