Co se mnou

"Co mám s váma dělat," naříkal si můj šéf, když mi sdělil, že bohužel i přes všechno na světě dostanu nějaké prémie, "jste jediný, u kterého nevím, co na něj platí. U každého to vím, vy jste první, kdo se vymyká." Přitom, kdyby si zašel na personální oddělení, tak by věděl, že oříškovou čokoládou, sušenkami polo- a více máčenými v čokoládě a podobně si mě nakloní doslova každý.

A jak už je v naší rodině pěknou tradicí, sotva se z nemoci vykřeše dcera a syn začíná taky vypadat, že se postupně vrací do normálu, chytneme to my rodiče. Od včerejška mě bruntálně bolí v krku a tvářím se kysele jako naše hlavní personální manažerka. Ale ta se tak tváří furt, bez ohledu na to, co ji bolí nebo nebolí.

Ale kupodivu se najde čas i na takhle skvělou zprávu.

Během mé momentální pracovní kariéry mě postupně jednotlivé firmy začínají pokládat za významného zákazníka, takže mi chodí spousta speciálních nabídek. Příští týden mám od zástupce jedné takové firmy slíbený malý velký dárek, tak uvidím, co vlastně doopravdy dostanu.

A zpráva, na kterou všichni netrpělivě čekáte - ano, i u nás, v našem městečku i v celém okrese jsme už týden pod sněhem, prodíráme se závějemi a jen čekáme, že se do víkendu Míša uzdraví natolik, aby mohl jít sáňkovat.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!