"No co se divíte, od toho jste tady," oznámil mi pan jebatel* a dodal, "a uvědomte si, že vás nežádám, ale že vám to vlastně nařizuji," čímž jsem opět potlačil nutkavou potřebu zmíněnou výše a jen jsem se rezignovaně svezl do opěradla židle.
V konkrétní den dé, hodinu há, minutu em a vteřinu ef jsem vstal, odebral se na nádraží, s pláčem se svěřil své dlouholeté kamarádce Soně, která mě morálně podpořila, a vydal se směr Há Ká.
V onom městě jsem věděl, že musím použít trolejbus číslo tři. První, co mě šokovalo, bylo rozbombardované prostranství před nádražím, a že stanoviště trolejbusu číslo tři jsem musel hledat s pečlivostí soukromých detektivů firmy Kroll. Ale byl jsem odměněn úspěchem a pak opojnou jízdou tři zastávky, kde jsem vystoupil, a podle situačního plánku našel příslušný dům dé.
Kdybych měl u sebe kameru, budu do ní říkat: "Tak jsem právě v Hradci Králové, a hledám pana Č., kterému chci předat naše pozvání. Zkusím zazvonit, dobrý den, vy jste pan Č.?," atd. Takhle jsem jen zazvonil a vyčkal otevření.
Jaké bylo mé překvapení, že pan jebatel* si ještě nebyl schopen od předchozího dne vyndat věci z auta. Nezištně jsem mu pomohl se vším nahoru, kde jsem se pustil do instalace jeho houm ofisu.
Pro neinformované: Šlo o to zapojit dva kabely do zásuvky na 220 V a jeden LAN kabel. Vysoce odborná práce, kterou nezvládne jen tak někdo**.
Což o to, první fáze byla úspěšně za námi a tak jsme se vydali do centra města, kde si pan jebatel* dlouze vybíral prodlužovací kabely, rozbočovače a jiné vychytávky. Po návratu jsem mu mohl zahlásit úspěšné zapojení všeho a mohli jsme zasednout k opulentní snídaní na mou počest.
Z příjemné debaty nás vytrhl příjezd technika, který přivezl a) barevnou tiskárnu a b) multifunkční zařízení umožňující kopírovat, skenovat, faxovat, vařit kafe, zpívat dobové šlágry a hlásit stav vody na českých tocích. Tím ovšem celé utrpení začalo.
Technik, nic zlého netuše, navrhnul, aby se tato zařízení připojila ne natvrdo k inkriminovanému počítači, ale přes domácí LAN pana jebatele* za účelem využívání ze všech připojených počítačů. Pan jebatel* se toho, jak se dalo očekávat, okamžitě chytil. Tím si ovšem technik na sebe upletl bič, což netušil. Znamenalo to prodloužení samotné práce o další dvě hodiny, neboť zejména počítač, využívaný nejčastěji paní jebatelovou*, odmítal jakékoli pokusy o instalaci čehokoli a pomohlo až použití magie za pomoci filtrované klokaní moči.
A když už bylo v pozdním odpoledni vše připraveno, nastala nejsložitější fáze. Vysvětlit koncovému uživateli jednotlivé funkce, vše předvést a podobně. Už jsem se chystal sbalit si své čtyři švestky, když mě pan jebatel* upozornil, ať neutíkám.
Ano, přátelé, upravit mu elektronický podpis tak, aby obsahoval nové údaje platné od nového školního roku, to byl opravdu záhul. Po propocení košile jsem však mohl zahlásit úspěšný závěr a krátce po šesté hodině večerní milý Hradec opustit, abych krátce před devátou večerní padl zpět do náruče své milé rodiny.
Fotka pro dnešní den:
*) Opravdu nejde o překlep.
**) Rozumíme si, doufám.
10-02-38%5D.JPG)
0 krát komentováno:
Okomentovat