V pátek večer byli kupodivu všichni doma a v našem bytě zuřilo vražedné pracovní tempo. Po filmovém zážitku s tradičním dědou Komárkem, psími blechami, dojením krávy, v němž nechyběly dvojlinky, trojlinky, jističe, elektroměr, jistící kabel, atd., a následujícím filmu jsem si říkal, jestli Arnold Schwarzenegger, nebo jak se píše, nemá náhodou narozeniny, nebo jestli náhodou neumřel, protože co jsem viděl v programu, tak během jediného víkendu se objevil ve třech filmech, a to je i na mě poněkud moc.
V sobotu ráno, dříve než naše děti, jsem vstal, nejprve jsem si sehnal základní ingredience pro snídani a část oběda, a poté vyštrachal ze sklepa své kolo (k tomu obrázku v odkazu si přimyslete modrou barvu rámu, prosím) a vyrazil na okružní jízdu. Pravda, to moje kolo má už 5 let intenzivního provozu, tudíž bych měl zauvažovat o výměně (5 let je střední délka života mých kol). Výhodou cestování od našeho domu směrem k centru našeho městečka je to, že většinu cesty můžu bez problému jet na volnoběh. Oproti tomu při cestě nazpět si užívám vysokohorské cykloturistiky.
I dojel jsem na náměstí, neměl jsem žádné štěstí. Všechny prodejny hlásily, že mají zavřeno. To víte, státní svátek je státní svátek, že ano. Zbyla jediná naděje, a ta se ukázala jako správná. V supermarketu mě nezklamali, i proběhl jsem prodejním prostorem, zastavil se u pultu s masem, zakoupil, zaplatil a odjel domů. Když jsem doma oznámil, že všude kromě supermarketů je zavřeno, s manželkou to málem švihlo, protože v jejích plánech bylo dobývání obchodů.
Pak ale vzala manželka děti a vydala se i s nimi ven a já se pustil do kulinářských prací. Přiznávám, že ještě před deseti lety mi byla představa vlastního vaření velmi vzdálená, ale vlivem mé manželky se ze mě stává opravdový čtyřhvězdičkový kulinářský velmistr. Rodina se mi vrátila chvilku po poledni, takže jsem jim mohl naservisovat jídlo a sklízet zaslouženou pochvalu. "To jsi dělal ze dvou druhů masa?" zeptala se manželka podezíravě. "I kdež," odvětil jsem, "vše je z jednoho kilo a půl těžkého kousku," a významně jsem se pousmál.
Pak jsem manželce oznámil, že přes její očekávání pojedu se synem k manželčiným rodičům už v neděli dopoledne. Protože se mě od pátečního večera snažila přesvědčit o tom, že bych měl jet až odpoledne, byla ze změny plánu patřičně nadšena.
Na sobotní odpoledne jsem upekl vynikající jogurtovou buchtu s ovocem, kterou opět celá rodina ocenila. Skoro jsem začínal být na sebe hrdý. Pak mě ovšem manželka v návalu svých pracovních povinností vyhnala ven nejprve s jedním dítětem a poté se k nám přidalo i druhé dítě. V době, kdy byl Míša venku se mnou sám, se stihl seznámit se dvěma holčičkami svého věku a pasovat se na přirozeného vůdce jejich skupinky a předvádět jim, jak umí dovádět s lopatičkou, hráběma a formičkami. Pak se k nám přidala Pavlínka, ale to už jedna z původních holčiček odešla.
Večer jsme ještě zajeli do sousední vsi, kde mají čerpací stanici, která stále ještě udržuje ceny PHM v rozumné úrovni, nabrali jsme plnou a pak už byl čas jít chrnět.
Fotka pro dnešní den:
0 krát komentováno:
Okomentovat