Aby bylo jasno - zas tak moc toho mi nebylo, nepočítaje škrábání v krku a dusivý kašel. Ale potřeboval jsem jí předat chytrý papír z nemocnice, kde bylo přesně stanoveno a popsáno, co se mnou prováděli a jaké to mělo důsledky pro můj mladý skoro zdravý organismus.
Správně jsem tam měl jít co nejdříve po operaci, leč náhoda tomu chtěla, že vždy v ten den, kdy je doktorka v ordinaci až do pozdního odpoledne, mi do toho "něco" vlezlo. A tak jsem k ní zamířil po více než dvou týdnech. Oproti situaci, kterou nezažívám zas až tak často, tedy že bych šel do ordinace první, tentokrát jsem šel do ordinace až jako poslední, a to v době, kdy už bylo oficiálně po ordinačních hodinách. Modrooká zrzavá sestřička už po každém odcházeči zamykala dveře do čekárny.
"Tak co máte?" podivila se paní doktorka.
"Ale, vcelku mi nic není, ale to víte, člověk musí udržovat kontakty," zkusil jsem - v rámci možností - něco vtipného a podal paní doktorce papír z nemocnice.
"Ukažte," podívala se na něj paní doktorka se zájmem. "A kdy vám to dělali? No jo... A to vám dělal tenhle doktor? Toho já znám, on je takový mladý, a tak trošku, no prostě by měl přestat žrát," ukončila paní doktorka charakteristiku operatéra a já nemohl než jí dát za pravdu - on je opravdu "trošku" při těle.
"Jinak nic nepotřebujete?" zeptala se ještě, a když jsem jí odpověděl, že snad ani opravdu ne, tak mě smutně propustila.
Fotka pro dnešní den:
10-02-38%5D.JPG)
0 krát komentováno:
Okomentovat