Pořád hledám

"To je pěkné," řekla paní personalistka a ťukla tužkou do papíru, kam si zapisovala to, co jí povídám. "Ale tohle mi tu říká každý. Co víc mi o sobě můžete povědět? V čem ještě jste lepší než ostatní?"

A byl jsem rozmáznutý jako moucha na zdi. Samozřejmě mě jako první napadly věty typu "jsem minimálně o 30% hezčí než jakýkoli jiný kandidát" nebo "v posteli jsem absolutní jednička," kterými bych možná zabodoval, ale celkově by mi moc platné nebyly.

Vídeňská ulice v Brně je dlouhá a nudná jako seriál MASH. Naštěstí v prvním případě jsem z ní ukrojil jen kousek. A ve druhém jsem se po ní sjel jen k místu s optimistickým názvem ÚSTŘEDNÍ HŘBITOV.

"Neviděli jsme se už někde?" ptala se mě personalistka ve firmě vlastněné lidmi z jednoho asijského ostrova. "No jasně, v bývalé práci," říkám s úsměvem. Po několika minutách roztomilé konverzace odešla s tím, že mi drží palce. Zbytečně. Neuspěl jsem.

"My se známe," oznámila mi personalistka v jiné firmě, "ale pamatujete si mě za svobodna, já jsem se totiž vdala," dodala a mě docvaklo, proč mi její jméno nic neříkalo. Co je zajímavé, za svobodna i za provdana má v příjmení zdrobnělinu. A posunula se v abecedě o tři místa nahoru.

A tak si užívám života nezaměstnaného. Původně plánovanou návštěvu finančáku jsem musel odložit, protože žádosti o pohovory se na mě valí ze všech stran. Už si připadám jako obletovaná celebrita, když musím při každém hovoru listovat diářem a dohadovat si volný termín.

Takže, pokud byste mě snad chtěli zaměstnat, nejdříve můžu na pohovor přijít 7. března.

Hezký den!

Budoucnost

Když jsem, jakožto člověk, který v životě nedržel v ruce udici, dorazil s manželkou na rybářský ples, uvědomil jsem si, kterým směrem chci vést svou budoucnost. To, že místa k sezení už byla rozebrána jako starý budík, nám bylo jasné předem. Urvali jsme dvě stojící vstupenky, díky čemuž jsme si při přestávkách neměli kam sednout.

Ale v tombole jsem tentokrát získal hned dvě trofeje, což mě, v souladu s písničkou od Těžkého Pokondra, přivedlo na myšlenku, že bych se mohl v budoucnu stát ministrem bez portfeje. Na druhou stranu, mými trofejemi se staly: vysoký půllitr a normální půllitr s uchem. A oba s logy místního pivovaru.

Během tanečního reje jsem ovšem přišel na myšlenku, že bych se mohl taky stát vítězem příštího ročníku Star Dance. Protože taneční techniku zvládám minimálně stejně dobře jako Jára Kuneš a se stoupajícím počtem panáků vodky pojmenované po bývalém prezidentu Ruské federace se mi dařily i grimasy, za něž by se nemusel stydět ani Václav Vydra. Takže, pokud nedostanu do soutěže partnerku, která by byla prkno jako Jolana Voldánová, můžu se směle přihlásit.

Končili jsme až nad ránem, díky čemuž pro mě sobota byla poněkud dost náročná. Odpoledne jsme se my rodiče vystřídali ve spánku a celý den byl brzy v tahu.

Hezký den!

Problém se stávkujícím mobilem

Po téměř dvou letech činnosti se můj mobil rozhodl stávkovat. Prostě si občas řekl, že už fungoval dost dlouho a že je občas třeba vypnout. Tak se vypnul například při přijímání hovoru, během psaní zprávy a při podobných příležitostech, čímž u mě vyvolával stavy podobné šílenství.

Ale ani toto utrpení naštěstí netrvalo věčně. Včera jsem s těžkým srdcem vstoupil do servisu, kde tamní technik zručně mobil otevřel a konstatoval, že za vše může naštípnutá baterie, všoupnul dovnitř baterii novou a mobil začal zase fungovat. Stálo mě to tři stovky, ale zato jsem opět ve spojení.

Hezký den!

Polib si elipsy

Začínám být vtipný jako Petr Novotný, což už je dost hrozné zjištění. Horší stupně už jsou jen ty, kdy zjistím, že jsem slušně vychovaný jako Mirek Topolánek, pravdomluvný jako Jiří Čunek a že jsem stejný milovník hezkých žen jako Pavel Vítek.

Proto mě zaujalo, když jsem se nedávno dočetl, že někde na nějaké univerzitě vědci zkoumají, jak odnaučit homosexuální berany jejich návyky. A samozřejmě mě nepřekvapila ostrá odmítavá reakce růžové lobby, která je pochopitelná - ti lidé se bojí, že by přišli minimálně o svou výjimečnost, a navíc, konkrétně Vladko Dobrovodský, Martin Hranáč, tlustoprdka Sanny a Pavel Vítek o svou jedinou kvalifikaci.

Po týdnu pobíhání z pohovoru do pohovoru je tu první pokus o bilanci.

Z firem, kam mě doporučily personální agentury - jedna velká firma, kde už teď působí řada mých nedávných kolegů, a kde by bylo logické i pro mě pokračovat, nemá zájem o kontakt se mnou. Na to se dá říct jedině - "běžte, běžte do p****e i s Hnidousama" (což není vzkaz bývalým kolegům, ale představitelům té firmy). Druhá společnost s centrálou v Taipei si mě taky nevybrala, ale aspoň mě připustili k výběrovému řízení. Holt nejsem ideální developer. Ostatní zatím mlčí, něco se rýsuje na příští týden. Jen to nezakřiknout.

Z firem, do kterých jsem šel sám - jedna firma s centrálou v zemi, kterou proslavil Olof Palme, tak ani v této firmě jsem neuspěl. Chtěli člověka, co se vyzná v problematice, kterou jsem já viděl jen z jídelního vozu pendolina a to ještě takhle malý kousek před tunelem. Kdybych měl v této problematice stejnou orientaci jako ve své centrální problematice, nebyl by to problém.

Další firma, jejíž šéf je bývalý skorokolega, vypadá zatím nejnadějněji. Potom jsem byl ještě ve společnosti, která je proslulá nemožně namluvenou rozhlasovou reklamou. Ti nabízejí smlouvu na pouhý rok. No. A poslední z této série pohovorů mám před sebou dnes odpoledne. Uvidím. Nebo taky ne.

S optimismem za dalším hledáním nové práce!

Hezký den!

Farna Ewa, 13. Neva?

Představte si, že v této zemi existuje třináctiletá holka polského původu z nějaké dědiny za Třincem, zpívá a okupuje české hitparády, a já ji neznám. Moje omluva budiž, že ani na Heyku, ani na AZku jsem ji neslyšel.

Když kdysi dávno hopsala v televizi třináctiletá Darinka Rolincová, divila se babička, jak se tak mladá holka může dostat do televize. Když jsem jí to stručně vysvětlil, poučila mě: "Takhle to nemůžeš říkat. Máš říct, že se tam dostala vlastní pílí a cílevědomostí." No a já do té chvíle žil v domnění, že lhát se nemá.

Ve středu jsem neměl žádný pohovor, takže jsem jen ráno skočil na finančák. Paní správkyně daní fyzických osob se mnou sice mluvila jako s momentálně zaostalým Otíkem, ale dobrali jsme se jakéhos takéhos výsledku, takže jestli to moc nedomotám, můžu v pondělí hrdě zúčtovat s erární kasou. A to je pozitivní, ne?

Když jsem se přiřítil domů, dověděl jsem se, že nás čeká návštěva, že přijde teta mé manželky se dvěma ze svých dětí a ještě s jednou ze svých vnuček. A skutečně, po poledni, když už jsme byli po obědě a Míša chrněl spánkem nasycených, přišli. Prodiskutovali jsme okolnosti skonu Karla Svobody (jak šel na zahradu s tím, že si to nechá projít hlavou) a jiná společensky významná témata. Pak se manželčina sestřenice (a matka přítomné holčičky) omluvila, že musí do práce (to my nezaměstnaní neznáme) a my ostatní jsme se domluvili na seanci v plaveckém bazénu.

Do bazénu jsme dorazili okolo půl čtvrté, když už byl Míša vzhůru a nasycen a Pavlínka vyzvednuta ze školky. Náš původní plán, že se zdržíme jen tu předplacenou hodinu, dostal trhliny poté, co jsme zjistili, že v provozu je i dětský nafukovací bazének s teplou vodou (minimálně o 5° C teplejší než ve velkém bazénu) a že se tam našim dětem líbí. Nakonec jsme se rozhodli zůstat a připlatit si.

Domů jsme se dostali chvilku před Večerníčkem a děti, unavené blbnutím v bazénu, usnuly jako když je do vody hodí. Nebo tak nějak.

Hezký den!

Sladký život

Poslední lednový den jsem naposledy zamamamamamával své práci a od té doby jsem na volné noze. Ale představě nezaměstnaného, který se celé dny válí doma a pro podporu si jezdí mercedesem (kterážto představa může vzniknout toliko v hlavě čtenáře Blesku nebo jiného voliče ODS, který sám zatím nezaměstnaný nebyl, protože svým šéfům nestojí za vyhození) jsem vzdálen na hony. Už tím, že náš rodinný Favorit by si s mercedesem nespletl snad ani Martin Bursík.

Krom toho, ještě jsem od začátku února nezažil flákací den. Hned první den - registrace na pracáku, nahlášení se na VZP. A od dalšího dne - každý pracovní den minimálně jeden pohovor. Zrovna dnes jsem mezi dvěma pohovory a ještě mě čeká minimálně jeden zítra.

Tak snad se některá z těch pozic, u kterých mi slibují, že mi dají do jednoho či dvou týdnů vědět, povede přetavit v reálnou možnost.

Hezký den!