Dárek

aneb jak je dobré dostat dárek.

Dostal jsem dárek.

A to prosím nemám ani svátek, ani narozeniny, ani není státní svátek Ugandy a ani výročí narození prvního bílého tygra v liberecké ZOO.

Prostě mi včera přišla, s osobním ručně vepsaným věnováním, kniha JE TO VŠECHNO PAKÁRNA, na jejímž základě vznikl stejnojmenný seriál, vysílaný momentálně v neděli před Večerníčkem.

Příznivci humoru Petra Novotného či dvojice Náhlovský-Mladý z toho určitě nejsou nadšeni, ale mně se to docela líbí a daný seriál si užívám.

Knížku jsem přečetl během dneška - oproti TV zpracování jsou v ní lépe popsány myšlenkové a jiné pochody, které dovysvětlují to, co se pak dostalo na obrazovku.

Hezký den!

Roční prohlídka

I vydal jsem se s Míšou na roční prohlídku.

To bylo tak.

Jitka se vydala s Pavlínkou k zubaři a na mě zbyla Míšova roční prohlídka. Ustrojil jsem syna svého jediného, usadil jej do kočárku a vydali jsme se jarním dopolednem k paní doktorce.

V čekárně nás (mě) překvapilo, že není plno. Jedno dítě bylo v ordinaci, druhé čekalo na ošetření a pak jsme tu byli my. Trošku jsem Míšu odstrojil, aby mu nebylo moc horko, usadili jsme se a pozorovali okolí.

Když i to dítě, co bylo v čekárně, když jsme přišli, opustilo ordinaci, byla řada na nás.

"Holky jsou v nemocnici?" podivila se sestra (zdravotní) poté, co jsme vstoupili. "Kdepak," uklidnil jsem ji. "No, že jde Míša s tatínkem," vysvětlovala sestra. Nu, co je na tom divného?

Míša se po celou dobu prohlídky choval vzorně, nechal se přeměřit, zvážit, ukázal, jak už umí stát, i své první nesmělé pokusy o chůzi, načež jsme dostali pochvalu, jak je šikovný, poučení, že to nejhorší už máme za sebou a že máme přijít zase za půl roku.

Po prohlídce jsme se vrhli do víru Miniměsta a začali utrácet. Míšu to nebavilo a tak po chvíli usnul. A spal ještě i po příjezdu domů a přenesení z kočárku. Vzorné dítě, vskutku.

Hezký den!

Jako zamlada

Rozhodli jsme se prožít jeden den jako zamlada.. nebo zastara (za starých časů).

I odevzdali jsme Pavlínku do školky a Míšu k babičce a vydali se na výlet. Naším cílem byla rekreační oblast Milovy, kam jsme se chtěli dostat už několikrát. Dorazili jsme na místo, zaparkovali Drakouše u jedné z chat a vydali se na výšlap do kopce. Což o to, oba jsme děti z hor (i když jeden z Beskyd a druhá z Krkonoš), a tak nám to šlapalo v pohodě. Apoň po asfaltce, než jsme dokráčeli na Dráteničky. Dál jsme pokračovali lesem vzhůru přískoky z balvanu na balvan až k Malínské skále, kde jsme otestovali naše minimalistické horolezecké schopnosti a pomalu se vydali dolů. Díky tomu, že ještě nezačala sezóna, bylo v Milovech celkem mrtvo, ale i tak jsme dostali v restauraci plnohodnotný oběd a porce jako pro dřevorubce (jak to mám rád).

A aby to nebylo málo, ještě jsme sjeli do Sněžného a tam poctili svou návštěvou místní cukrárnu (až příliš dobře zásobenou). Ačkoli jsme chtěli ještě do Galerie prohlédnout si něco obrazů, zjistili jsme, že tato je od pondělka do pátku uzavřena. Co naděláme.

Když jsme dorazili zpět do Miniměsta, vydal jsem se pro Pavlínku do školky. "Pavlínka ještě spí," oznámila mi paní učitelka a šla dcerku moji probudit. Pavlínka koukala pěkně vyjeveně, ale venku radostně naskočila do auta. Z původního plánu, že přijedeme k babičce, vyzvedneme Míšu a hned jedeme domů, se nakonec vyvinula tříhodinová návštěva, kterou navíc Pavlínka prodováděla se sousedovic Tomáškem (jenž je o pouhé čtyři dny starší - a stejný stydlín, ale v Pavlínčině péči se rozdováděl ostopéro).

Závěrem lze zcela jistě říci, že jsme si užili jak sami dva, tak i potom celorodinně.

Hezký den!

Běh dvojic

Když jsem se během pátečního dopoledne a částečně odpoledne prospal po noční směně, trošku jsem se najedl a pak se vydal pro Pavlínku do školky. Měla opravdovou radost, dokonce říkala, že se už bála, že nepřijdu. Prošli jsme se naším miniměstem a pak se přesunuli ke středisku volného času, dříve domu dětí a mládeže, kde jsme se zaregistrovali jako dvojice pro akci zvanou Běh dvojic.

Původně jsem se domníval, že každá dvojice tak třikrát oběhne náměstí a hotovo dvacet. Chyba lávky. Dostali jsme mapku s vyznačenými stanovišti označenými A až U. No nazdar. Ke všemu celá akce začala o půl hodiny později, než jsme počítali.

Cílem celé akce bylo oběhnout všechna stanoviště a na každém odpovědět na kontrolní otázku. Otázky byly odstupňovány podle věku soutěžících - pro děti z prvního stupně, pro děti z druhého stupně a pro ostatní. Byli jsme v kategorii ostatní, proto na nás šly největší vychytávky, ale většinu jsem uhodl a ostatní jsem musel nějak tipnout.

Pravda, nebyli jsme jediná dvojice typu rodič-dítě, ale u žádné jiné dvojice nebyl tak markantní výškový rozdíl (cca 1 metr). Když už nešlo běžet ruku v ruce (protože Pavlínka se téměř v takových chvílích nedotýkala země a povlávala za mnou), udělal jsem menší změnu - Pavlínku jsem si posadil na ramena a běžel jsem dál.

Ale kvůli pozdějšímu startu celé akce jsem musel Pavlínku předat Jitce (na dvě poslední stanoviště) a odsunout se do práce.

Hezký den!

První rok

Už je to tak. Dnes je tomu přesně rok, co se narodil Míša.

Oslava proběhla s mírným předstihem a nemohl chybět dort.
Míša si jej nejdříve jen prohlížel a pak si musel sáhnout, aby uvěřil, že tam ten dort opravdu je.
A protože mu nikdo nic nezakazoval, postupně se pustil do destrukce dortu.
Díky čemuž byl nakonec všude od čokolády.


Hezký den!

Výlet

Naše rodina se rozhodla strávit jeden z víkendových dnů na výletě. Přemýšleli jsme, kam jet, a nakonec to vyhrála přehrada Vír. Z našeho miniměsta to není daleko, tak jsme se nasunuli do auta a jeli.

Postupně jsme se dostali až do stejnojmenné vesnice, ale po přehradě ani vidu ani slechu. Tak nezbylo než se zeptat. Starší manželé nám řekli, ať jedeme furt rovně a o pár metrů později se před námi objevila monumentální hráz přehrady.

Vyjeli jsme až nahoru, zaparkovali náš vůz a šli se kochat.

Kochali jsme se asi tak hodinu a užívali jsme si sluníčka.

Bohužel se nám nějak nepodařilo provést fotodokumentaci, i když jsme foťák s sebou měli.

Cestou zpět jsme se zastavili na zmrzlinu a to byla pěkná tečka za tím naším případem.

Hezký den!

Už mě odhalili

Ano, je to tak.

Jsem typický zamilovaný Čech.

Aspoň v něčem jsem "typický".

Hezký den!

Čáry máry podkočáry

Aneb jak holky čarovaly.

Když jsme se v sobotu ráno vykopali z domu, pršelo. A pršelo i celý zbytek dne. Vytáhnout neteře ven byl nadlidský úkol, nicméně zdařilo se. K večeru vzplál i oheň, který hořel i navzdory dešti.

Nejdřív holky jen testovaly košťata.
Pak už nic nebránilo čarodějnickému reji, kterého se zúčastnila aktivně i Pavlínka.
Hezký den!

Mistři!!!

Konečně pořádně pozitiviní zpráva!

Naštěstí jsem o všem věděl díky kámošce, co byla přímo na stadiónu.

Jako jeden z mála jsem tomu věřil od začátku a jsem rád, že to vyšlo.

Hezký den!